Tuula, Olafové a Fjord

„Porušila jsem jednu ze svých zásad, která zní „Žádné představování se dětem“. Jenže tenhle devětadvacetiletej chlap má do dítěte sakra daleko. O něco později mi Olaf představil i druhého. Oba mě na uvítanou objali… a mně bylo najednou horko. Jaký jsou asi v posteli? Jaký by to s nima bylo… s oběma najednou?“

Tuula si znovu a znovu četla svůj poslední blog, ve kterém psala o své nedávné návštěvě u Olafa a o setkání s jeho dvěma syny. Dva fešáci jako ze seriálu Vikingové, co stáli po jeho boku jen ve lněných kraťasech, s tetováním a s pronikavýma očima, ze kterých se jí podlamovala kolena a málem si ukousla spodní ret.

Kolik jich vůbec má? Tuula se zamyslela, protože o své rodině Olaf moc často nemluví. Jen jednou zahlédla rodinnou fotku z rodinného rybolovu a zdálo se, že jich byla plná loď. Čtyři? Šest? Šestnáct? Tuula zavřela oči a představovala si srub plný vyrýsovaných Olafů v plátěných kalhotách. Šestnáct půlmetrových úhořů! Šestnáctkrát tolik skyru!

Z příjemného snění Tuulu po chvíli vyrušilo pípnutí notifikace. Vzkaz. Vzkaz od Olafa! A dokonce vzkaz od Olafa týkající se jejích aktuálních představ! Ukázalo se totiž, že synovec Olafa Islandssona, jistý Fjord Islandsson, bude příští týden v Praze, aby si vyřídil nějaké věci ohledně plánovaného výměnného studijního pobytu na dva semestry v ČR. A protože se Tuula v Praze přeci jen trochu vyzná, Olaf se zeptal, jestli by ho nemohla navigovat a dělat mu odpoledne společnost.

Tuula se zachvěla, a dřív než si stihla uvědomit, že sedí u počítače bez kalhotek, ozvalo se tlumené chroupnutí a svou vytrénovanou spodní „tuuličkou“ vykousla ze židle kus látky a molitanu. Rychle Olafovi odpověděla, že Fjorda ráda uvidí a natáhla si domácí kevlarové kalhotky. Od té doby, co při posilování pánevního dna přešla z vaginálních vajíček na koule na pétanque se jí to stalo už asi potřetí; ale pokud si chce užít fisting s Olafem, a zároveň být schopná druhý den aspoň trochu chodit, musí zkrátka trénovat.

Několik dalších dnů ale neměla Tuula na trénink ani pomyšlení – a vlastně ani na jídlo, na práci nebo na koníčky; očekávání bylo příliš velké a většinu času trávila v představách, jak bude Fjord vypadat a jestli se jí ho povede svést rovnou během jeho krátké návštěvy, nebo až později, až bude v Praze studovat.

A pak to přišlo: den D, hodina H a minuta M. Letadlo Lössös Äær přistálo na pražském letišti, a Tuula, v té době už od pasu dolů úplně mokrá, v hale nervózně vyhlížela mladého Fjorda, kterého sice nikdy neviděla, ale mužné severské rysy Olafa Islandssona a jeho synů (včetně synovců a dalších příbuzných) by poznala kdekoliv a kdykoliv. A poznala je i tentokrát – ačkoliv to nebyly tak docela mužné severské rysy, jako spíš lehké náčrty.

„Tüüla?“ zeptal se asi sedmnáctiletý zrzavý mladík s brýlemi, velkou školní brašnou na zádech a cestovním kufrem na kolečkách, který za sebou táhl jen s vypětím všech sil. „Ano, to jsem já“, zašeptala Tuula plynulou islandštinou a snažila se neznít moc zklamaně. Spodní část letních šatů v podstatě okamžitě vyschla a malá „tuulička“, která ještě před chvílí spokojeně pomlaskávala, se zavřela, zarostla a schovala se pod nadpičník, jako by tam nikdy nebyla.

Odpoledne s Fjordem nakonec proběhlo k naprosté spokojenosti mladého studenta, který si vyřídil všechno, co potřeboval; ale Tuula měla o celém dni podstatně odlišné představy, které zůstaly v podstatě bez výjimky nenaplněné. Jedinou nepatrnou výhodou bylo, že si stihla přečíst celou trilogii Pána Prstenů a nakousla i Jiráskovy sebrané spisy.

Na druhou stranu, podobně jako u posilování s koulí na pétanque platí, že všechno zlé je k něčemu dobré. S Fjordem sice – minimálně v nejbližších dvaceti letech – nic nebude; ale udělala radost Olafovi, a Olaf určitě udělá radost jí. A možná… možná zase přijde na řadu i kotva, losos a podběrák!

// Disclaimer: Všechny osoby a události v tomto příběhu jsou smyšlené a jakákoli podobnost se skutečnými osobami a událostmi, zápisky v blogu či komentáři v diskusi je čistě náhodná a naprosto nezáměrná. Nebo aspoň většinou.. :))

// Věnováno dlouholeté bloggerce s velmi kladným vztahem k seveřanům, která si od minulého září dala „amatérskou pauzu“ :)