Holky z porna: naše zkušenost (07)

29. 12. 2020 Zdeno666

Vůbec se mi z postele nechtělo. Ale museli jsme se připravit na snídani. Během oblékání zazvonil Majce telefon.
„Volá Klárka,“ oznámila mi trochu překvapeně. „Cože? Prosím tě ještě jednou a od začátku a řekni mi úplně všechno. Hlavně mnohem pomaleji.“
Slyšel jsem, že je Majka do telefonu rozrušená. Do toho se ozvalo zaklepání.
„Můžu dál?“ ptal se za dveřmi Martin.
„Jasně, pojď!“ odpověděl jsem a otevřel mu. Majka byla stále ještě zabrána do telefonování s Klárkou.
„Hezké ráno, nevíte, kde jsou Klára se Sabrinou? Ptal se i Tom, tak jsem mu řekl, že se k vám zaskočím zeptat.“
„Holky každé ráno běhají nějakých 12 kiláků a Majka teď mluví s Klárkou. Už asi doběhaly a nejspíš chtějí po Majce, aby je někde vyzvedla.“
„Hele, to jsou dobrý, co? No půjdu uklidnit Toma. A v devět se potkáme na snídani. Tak zatím!“
Díval jsem se na Majku a připadala mi ustaraná.
„Je mi to jasné a rozumím. Ještě jednou, kam máme přijet? Dobře, všechno zařídím.“
„Tak co, kam pro ně pojedeme?“ zeptal jsem se s úsměvem. No jo, holky. Zaběhly si dál, než stačily jejich síly, mají hlad a nechce se jim běžet nazpátek. Při pohledu na Majku jsem se však zarazil. Byla hodně vážná a leskly se jí oči.
„Prosím tě, co se stalo? Něco s holkama? Úraz, zranění?“
„Holky narazily u nějaké pláže na toho parchanta, co kdysi tak moc ublížil Zuzce. Byl teď po ránu přiopilý a ztropil nějakou hodně ošklivou scénu. Zuzka se úplně rozložila, a dokonce s ním chtěla odejít. Holky jí bránily a on si někam běžel pro kamarády, aby mu pomohli. Jak ji viděl, chtěl, aby šla s ním. Prý ji málem sebou odtáhl. Musíme hned za nimi. Mám děsnej vztek!“
„Jdu pro kluky, okamžitě vyrážíme!“

Použili jsme dvě Sahary. Kluci nestačili po ránu pít, tak řídili. Sabča duchapřítomně poslala polohu holek přes WhatsApp, bylo proto hračkou najít, kde je máme vyzvednout.
„Ahoj, rychle si nasedněte,“ začal holky po příjezdu na místo srazu organizovat Tomáš.
„Zuzko, pojď, budeš sedět vedle mě,“ snažil jsem se říct co nejklidněji. Chytil jsem ji při tom jemně za ruku. Jako omámená mě do auta klopýtavým krokem následovala. Otevřel jsem dveře a pomohl ji nasednout. Připnul jsem jí bezpečnostní pás. Pak jsem si vedle ní sedl a chytil jí za ruku. Vepředu vedle Tomáše se posadila Majka.

„Vyprávěla jsi mi o svém bývalém příteli, o tom, jak jsi ho dnes potkala. Jak se jmenuje celým jménem? Můžeš mi ještě jednou povědět, jak to tenkrát bylo, když přišel s tím svým kamarádem?“ zeptal jsem se co nejklidněji a sledoval, kudy Tomáš jede a jestli náhodou někde ten parchant nebude.
Zuzka nejdřív řekla celé Milanovo jméno a pak spustila: „Milan mě měl hodně rád. Vlastně mě furt ještě miluje. A nevím úplně přesně, co se vlastně tenkrát stalo. Milan je hodný a chápavý, jen občas pil přes míru. Jeden takový večer přišel s kamarádem a byl hodně hlučný. Tak jsem radši odešla do ložnice. Netrvalo dlouho a oba tam dost neurvale vtrhli. Strašně jsem se lekla. Milan na mě křičel a ten jeho kamarád měl pořád nějaké oplzlé poznámky. Pak už si pamatuju jen to, že jsme se strkali, nějak mě svlékli a já jsem se hodně moc bála co bude. Pak ho ten jeho kamarád do mě strčil. Potom už si toho moc nepamatuju. Ale já si to zasloužila, vždyť jsem přece ta nejposlednější nadržená čubka. Milan to moc dobře ví, tak mi pomohl.“
„A jak to mezi tebou a Milanem bylo potom?“
„Další dny jsem nemohla v té posteli usnout. Když jsem byla sama doma a Milan se vracel domů pozdě večer, strašně jsem se bála, co bude. Ten strach, co po mně bude chtít, až přijde do naší ložnice. Do té, kde se to stalo. Jak jsem uslyšela klíč v zámku, nemohla jsem se kolikrát hrůzou ani pohnout a ani nadechnout. Jednou v noci jsem se tak moc bála, co se zase stane, že jsem si dala panáka, sebrala veškerou odvahu a utekla. Měla jsem naštěstí svojí starou platební kartu, a tak jsem nejdřív šla do nedalekého penzionu. Hned následující den jsem si našla přes realitku zařízené 1+1. No a pak jsem si nějak uvědomila, že se mi to vlastně asi líbilo. Tak jsem začala dělat to, co dělám. Protože ta hrůza a bezmoc jsou vlastně moc příjemné. Jsem přece jenom obyčejná nadržená čubka, která si nezaslouží nic jiného než bejt pořádně tvrdě a bez lásky vopíchaná.“
„Ale to jsi asi v té době ještě chodila na gympl, že? Proč jsi se nevrátila k rodičům?“
„To vůbec nešlo. Jak jsem se odstěhovala k Milanovi, tak jsem tím jasně rodičům dokázala, že jsem už konečně dospělá. Bylo mi čerstvých 18 a to je věk, kdy už přece všechno dokážu zvládnout sama. Že je nepotřebuju a ani ten jejich příšerný dohled 24/7, odporné šmírování a mlácení za každou drobnost. K tomu ty neustálé zákazy, příkazy, nesmyslné požadavky. Ale pak mi došlo, že jak jsem od Milana utekla, tak vlastně bez něj nic nejsem. Že rodiče měli pravdu, když mi říkali, že jsem úplně k ničemu. Zůstala jsem jenom jako taková prázdná nádoba. To Milan mě naučil způsoby, které se mi líbí. Když jsem ho dneska viděla, tak jsem se nejdřív příšerně lekla. Nemohla jsem se ani hnout. On se na mě usmál, něco řekl a hned mi došlo, že mu patřím a že bez něj nemůžu být. Že je všechno ostatní zbytečné. Vždyť on poznal, co ve mně je, že jsem čubka, kterou vzruší, když někomu podrží. Dopřál mi, co jsem potřebovala. Vím, jsem jiná, nikdy nebudu mít děti ani rodinu, když se mi líbí tohle. To přece nejde dohromady, čubka a normální život. Vždyť přece každý hned pozná, že jsem jenom nadržená děvka, tak co. Ale pro mě je tohle normální. Už nějakou dobu tím žiju. Ta moje práce, k tomu škola. Jak ale Milan začal něco křičet, lekla jsem se a zachvátila mě šílená panika, úplně jsem se rozklepala. Holky se mě zastaly a Milan někam běžel a hned na to jste tu byli vy. Tak teď už zase nevím, jestli s ním mám bejt. Bojím se. Hodně se bojím.“
„A ta noc, kvůli které jsi od Milana odešla, na tu jsi už nikdy nemyslela?“
„Snažila jsem se na ní nemyslet. Jenom ve snech se to vracelo. Často se mi o tom zdávalo, a byla to někdy úplná hrůza. Sen mě tak dokázal rozhodit, že jsem dělala všechno pro to, abych už neusnula. Jindy mě zase sen o té noci úplně šíleně vzrušil a musela jsem se mockrát udělat. Tak jsem si našla tu svou práci a uvědomila jsem si, co vlastně potřebuji. No a ty strašidelné sny pomalu ustávají. Lépe jsem se soustředila na školu, udělala levou zadní přijímačky na vejšku a maturovala jsem všechno za jedna. Ukázalo se, že ten můj nový život, který sice nebude normální, by se mi měl líbit, když mi všechno tak pěkně jde.“

No nazdar. Velmi chytré, nadané, avšak týrané dítě. Pocity viny, autosugesce, že si to zasloužila a potřebuje to. Sebeponižování. Je to jasné, co jí provedli rodiče nějakej psychopatickej debil oboosteroval chronickou posttraumatickou stresovou poruchou vystřiženou jako z učebnice. To teď nebude vůbec jednoduché, když znovu potkala Milana. Bude schopná naprosto všeho, aby se ještě víc zničila. A co je na tom nejhorší, tenhle stav jí může opravdu nevratně ublížit! Mám o tom nějaké povědomosti díky bratrovi, profesionálnímu vojákovi. Co vím je, že PTSP způsobuje biologické a morfologické změny v mozku, které vedou k degeneraci neuronů ve spánkových lalocích. Musíme Zuzce co nejdřív pomoct! Pípla mi SMSka. Majka. Proč mi píše, když sedí přede mnou? Rychle jsem ji otevřel a četl: ´Romane, ptáš se dobře, ale teď ji chvilku nech. Já to studovala a mám za sebou pár let praxe, i v terapiích. Zuzka má vážnou kombinovanou poruchu. Projevuje se u ní syndrom týraného dítěte spojený se stresovou poruchou z prožitého násilí. Musíme teď všechno dělat velmi opatrně.´
Naťukal jsem následující odpověď: ´Jasně, nejsem sice profesionál, ale PTSD znám. Brácha byl voják a jezdil na mise. Vše je jasné, už nebudu sám nic dělat.´ Schválně jsem napsal anglický výraz PTSD, což je zkratka Posttraumatic Stress Disorder, aby poznala, že skutečně vím, o čem je řeč.
S oběma auty jsme zajeli dovnitř. Bylo tam kousek od bazénu místo akorát pro ně. Tentokrát se Zuzky ujala Majka.
„Pojď Zuzi, po tom běhu se potřebuješ něčeho napít. Tohle je bezpečný dům. Vidíš tu zeď okolo celého dvora? I auta mohou být uvnitř. A je tu také alarm. Pro případ, když by třeba někdo ty vrata násilím otevřel. Jsme na spolehlivě zajištěném místě. A jsou tu tři silní a odhodlaní muži. Naši kamarádi. Tady je jistota. Klid. Nikdo sem na nás nemůže.“
Majka naznačila, ať je necháme jít dovnitř samotné. Sedli jsme si ke stolu pod slunečníky a já se začal nedočkavě vyptávat, co se vlastně stalo.
„Běžely jsme nejdřív k dunám a chtěly jsme si to pak dát nazpátek po pobřeží. Když jsme se blížily k pláži, tak se zvedl od moře takovej divnej týpek,“ začala vyprávění Sabrina. „Očividně se v noci u moře vožral, nedokázal ani jít rovně. Ještě měl v ruce lahev něčeho tvrdého. Jak jsme byly u něj blíž a blíž, tak se najednou Zuzka zastavila. Měla doširoka otevřené oči a když jsem jí zkusila vzít za ruku, nebyla schopná pohybu. V tu chvíli jí zaregistroval i ten týpek. A hned na ní Zuzano, to jsi ty? A že je dobře, že přišla, protože potřebuje hned teď mrdat ňáký děvky a že to provedla moc dobře, když přivedla ještě dvě další. A že má na hotelu kamarády, kteří taky dlouho neprcali. Sápal se k ní a že jí vojede hned tam na pláži. To se do toho zapojila Klárka a zpacifikovala ho.“
„Postavila jsem se takhle před Zuzku,“ začala ukazovat Klárka, „a on po mně těma svejma ručičkama hůlčičkama začal šmátrat. Tak jsem udělala klasický judistický chvat Aši Uči Mata. Dělám judo jen tak pro radost už pěkných pár let, a ne úplně špatně. Ten blb krásně vylít nahoru a když spadl do písku, neodolala jsem a dal mu loktem pořádnou ránu do žeber. Rozkašlal se, lahev nechal ležet a rozeběhl se za řádného nadávání směrem k centru. Prý pro kámoše.“
„A vy jste něco říkaly?“ zeptal jsem se Klárky a Sabči.
„Jestli si to dobře vybavuju, tak jsme vlastně celou dobu mlčely, viď Sabi? A myslím že ani Zuzka nemluvila.“
„Máš pravdu Klárko, Zuzka se rozpovídala, až když vás viděla přijíždět. Před tím jenom lapala po dechu. Vypadalo to hrozně, nemohla dýchat. V obličeji úplně zčervenala. A my dvě vlastně nestačily říct ani slovo. Jak ten magor utíkal, tak jsme se hned věnovaly Zuzce.“
„Zuzka nám v autě znovu vyprávěla, co se jí s tímhle tím Milanem stalo,“ začal jsem své povídání. „Nebyla to vůbec žádná legrace a zanechalo to na ní velmi vážné následky, které jsou téměř totožné s těmi, co postihují vojáky ve válce. To, jak jí ublížil, se s ní od té doby táhne a bez odborné pomoci to pro ni může mít po zdravotní stránce naprosto katastrofální a destruktivní následky.“
„Už na první pohled byl ten chlap obyčejnej sráč!“ emotivně vykřikla Klárka. „Zasloužil by si nejlépe to samý, co se stalo Zuzce!“
„Naprosto s tebou souhlasím. Už když to Zuzka v autě vyprávěla, začal jsem uvažovat, co tomuhle parchantovi provést.“
Tomáš se podíval na Martina, ten pokýval hlavou, pak se podíval na holky, a nakonec na mě.
„Jasně, Martine. Klidně Romanovi řekni, co jsme probírali v autě,“ povzbuzovala Mártyho Sabrina.
„Když mi holky v autě vyprávěly, co se stalo u pláže a také jak znají Zuzku a jaká je, všichni jsme se svorně rozčílili. No to je slabé slovo, prostě jsme se totálně nasrali, a já jsem ještě teď rozpálený do běla. Prdíme na spravedlnost, chceme tvrdou pomstu!“
„Jsem s vámi zajedno. Teď nejdřív potřebujeme Zuzku zklidnit, zajistit jí znovu pocit bezpečí a hned začneme připravovat podrobnosti plánu s kódovým označením Sráč. Děkuji tímto Klárce za trefné nalezení tohoto více než příhodného jména. To ale neznamená, že teď budeme sedět a čekat a nic nedělat. Potřebujeme získat základní informace. A tou první je vypátrat hotel, kde je Sráč ubytovaný a zjistit, kolik s ním je dalších debilů. Sem na papírek napíšu jeho celé jméno. Víte, kterým směrem běžel, tak zkuste podle Google obvolat všechny myslitelné hotely. Nějakou báchorku si určitě vymyslíte.“
„Ráda bych ještě počkala na Majku, ať nám řekne víc o Zuzce. Jak na tom je a tak,“ zbrzdila horečnou činnost Sabrina. „Víte, že je Majka magistr a že vystudovala psychologii na fildě na Karlovce? Je to jedna z nejvýběrovějších fakult a dostanou se tam jen ti fakt nejlepší. Když jsem si já vybírala, na jakou školu půjdu, tak na psychologii na Karlovce brali v průměru jednoho uchazeče ze třiceti. Abyste mohli srovnat, tak na všeobecné lékařství berou přibližně jednoho ze šesti a na práva či finance berou asi tak jednoho ze čtyř. Vím, že provozovala vlastní praxi, ale něco se stalo u nich v rodině a s psychologií skončila. Skoro vůbec o tom nemluví. Rozhodně ale musela bejt dobrá. Ostatně Anička na ní taky nedá dopustit. Ale nic jsem vám neřekla, jasný?“

Taky mě to mohlo trknout dřív, že svojí původní profesí bude Majka psycholožka. No jo, když se to tak vezme, tak tady se mnou rozjela fakt parádní experiment, co? Jenže to všechno teď vzalo tak rychlý spád, že vlastně vůbec nic nestíhám zpracovat. Včera přílet sem, před hodinou se naprosto nádherně pomiluju se ženou, po které toužím každou molekulou svého já, a při tom ještě před tím dovádím s nádhernou lolitkou, které však někdo hodně ublížil a to, že jsem si to s ní moc hezky udělal, je vlastně následek toho ublížení. Prostě teď chci být s Majkou, nejlépe sám, a při tom musíme řešit něco, co vážně odložit nejde. Zkusím tomu teď dát nějaký řád.

„Souhlasím se Sabčou, počkáme na Majku. Já zatím připravím rychlou snídani,“ nabídl jsem se a odešel do kuchyně. No jo, ale nepřecenil jsem své síly? Snídaně pro 7 lidí, to není co se týče objemu žádná legrace, zvlášť když je člověk zvyklý vařit maximálně pro dva a v případě nečekané návštěvy pro 4. Navíc kluci určitě potřebují po ránu doplnit energii. Inspiroval mě pohled na pánev na paelu, která v žádné správné španělské kuchyni nesmí chybět. Udělám maxi omeletu!

Nejdřív jsem nastavil gril v troubě na plný výkon. Do velké mísy jsem rozbil 18 vajíček. Počítal jsem 3 na nás kluky a po dvou holky plus jedno jako rezerva (dobře, ne jako rezerva, mnohem víc se mi líbil počet jeden a půl tuctu vajec než prostých 17 vajíček). Přidal jsem tam petrželovou nať, nějaké další zelené bylinky, které mi voněly, trochu pepře, něco chilli, osolil a vzniklou směs důkladně promíchal. Oloupal jsem dvě velké cibule a každou rozdělil na 10-12 částí, takových měsíčků a nerozebíral jsem je. Roztopil jsem naplno velký horní hořák, na který jsem položil pánev. Když byla řádně rozehřátá, vlil jsem do ní něco olivového oleje a vhodil připravenou cibuli. Zase opatrně, aby zůstala vcelku. Zatímco karamelizovala, nakrájel jsem pět hodně velkých rajčat na větší kostičky. Vzal jsem také černé a zelené olivy, od každých menší hrst a rychle je přepůlil, přišli mi zbytečně velké. To už byla cibulka téměř hotová, tak jsem tam rajčata i olivy přihodil a opatrně míchal, dokud rajčata nezměkla, ale ne moc dlouho, aby si zachovala konzistenci. Mohlo to být tak 2 minuty. Stáhnul jsem sporák zhruba na polovinu a na pánev vylil vajíčka. Když začaly trochu tuhnout, rychle jsem na povrh hojně rozdrobil fetu, kterou jsem původně objednal na saláty. Takto naplněnou pánev jsem dal do trouby, kde omeleta pod rozpáleným grilem během pěti minut nádherně vyběhla. Celá příprava mi tak netrvala o moc déle než 15 minut. Na pánvi jsem omeletu rozřezal na 8 kousků, nechal je na ní a odnesl k bazénu. Když zbývající čtveřice viděla, co nesu za voňavou dobrotu, ihned vyrazila do kuchyně pro bílý chléb, talíře, džusy, skleničky a příbory.

„Hele Romane, než jsme se tady stačili dohodnout, kdo ti půjde pomoct a na co má kdo chuť, tak jsi to přímo geniálně vyřešil sám!“ nadšeně komentoval můj výtvor Martin.
Tu z naší části domu vyšla Majka a nosem nasála vůni čerstvé omelety. Usmála se, otočila se na holky a zeptala se: „Která z vás dostala tak dobrý nápad? Výtečná snídaně!“
„Počkej Majko, všichni jsme zvědaví, co Zuzka,“ přerušil jsem ji.
„Dala jsem ji jeden takový docela dobrý prášek a usnula. Už byla klidnější. Po snídani budu povídat, ale teď už vážně potřebuji ochutnat tu voňavou dobrotu!“
„Majko, ptala jsi se, která z nás dostala nápad udělat vaječnou omeletu,“ otočila se na Majku Sabča a podala jí misku s chlebem. „Tak ani jednu. Roman zamumlal, že se jde podívat po snídani a během chvilky, než jsme se stihli s Tomem a Mártym dohodnout, přinesl tuhle nádheru. Absolutně nechápu, jak vůbec mohl stihnout tohle jídlo a v tomhle množství tak rychle připravit.“
„Děvčata, jste mladá a jsme téměř ve válečném stavu. V takovou chvíli není na žádné hrdinství čas. Když je k dispozici velká pánev určená do trouby a když má ta trouba dobrý gril, stačí na pánev něco naházet a ono to vždycky dopadne dobře. Proto jsem měl tak rychle hotovo. Ale dost o rychlokuchaření. Dobrou chuť, ať nám to nevystydne!“

Ač se zdálo, že je o dva pořádné kusy omelety navíc, protože Zuzka snídani zaspala, tak nezbyl ani ždibec. To mě jako kuchaře nesmírně potěšilo, zvlášť když se holky tvářily, že budou jíst velmi střídmě. Všichni měli dojedeno, a protože jsme byli zvědaví, tak jsem se obrátil na Majku.
„Majko, jsme všichni nedočkaví, tak povídej.“
„Nejdřív musím říct, že Roman jednu supervlastnost nesporně má. Je neskutečně rychlej, a to nejen ve vaření. Potřebovala jsem se včera trochu napít, také toho na mě bylo opravdu hodně. Víte, že normálně vůbec nepiju, tak si dokážete představit, v jakém jsem asi byla stavu. Chtěla jsem po Zuzce, ať mi přinese krapet alkoholu. Přinesla mi takřka obratem přímo božský koktejl. Teď je mi jasný, že ho v rychlosti namíchal Roman a úplně přesně takový jsem v té chvíli potřebovala. Vrátím se na letiště v Madridu. Když jsem Romana uviděla ve frontě, zase jsem na něj dostala vztek. Jak se s námi začal bavit, tak jsem mu chtěla něco nepěkného provést. A taky jsem mu provedla. Roman ale nepotřeboval ani 24 hodin a všechno je jinak.“
„Cože Majko?“ překvapeně povytáhla oboří Klárka. „Proslulá nedobytná pevnost zvaná Marie padla? Co se to tady sakra děje?“
Když jsem slyšel Klárku, věděl jsem, že to myslí s nadsázkou a že to Majce přeje. Vstal jsem, zezadu ji obejmul a přede všemi políbil na šíji. Aby věděla, že náš vztah i já beru jako zcela veřejný a že se k Majce hlásím.
„Jenže to není všechno, co vám všem musím říct. Dostala jsem totiž na letišti nápad, co Romanovi provedu. Inspirovala mě Zuzka, jak se ke všem měla a podle mě nejvíc k Romanovi. Jednoduše jsem mu jí naservírovala do postele, a ještě ji poňoukala, ať Romana sexuálně co nejvíc vyčerpá.“
Tak při tomhle jsem se začal červenat. Vůbec netuším, kam tímto svým proslovem míří, přece měla zhodnotit stav Zuzky. Začal jsem být mírně nervózní. Pro jistotu jsem nasadil nevinný chlapecký úsměv číslo 2.
„Na svou obhajobu chci říct,“ pokračovala Majka, „že jsem absolutně Zuzku neodhadla. Životní potíže má prakticky každý a je chybou, že díky nadužívání zdravotnictví naší společností je každý problém pojímán jako symptom nějaké vážné poruchy. Složité a nepřiměřeně náročné životní situace a v jejím případě i poněkud zbloudilý život není přece nic, co by mělo být patologické a jak znám svět já, patří tyto projevy k původnímu řádu lidské existence. A tak jsem i vnímala, co mi kdy Zuzka vyprávěla o svém životě. Jen že to měla těžký. Roman v ní ale hned vycítil, že není něco v pořádku a začal se k ní chovat tak, jak nikdy nikdo před ním. Zabývala jsem se se psychoterapií, a co Roman předvedl v autě, když jsme jeli sem, to jsem nikdy nezažila a nikdy o tom ani nečetla. Během 5 minut vypátral velmi vážné potíže, které Zuzku trápí mnoho let, a celé to korunoval odhalením toho, co jí Milan provedl, a co v Zuzce vyvolalo vážnou stresovou poruchu. To všechno může mít nezvratitelné zdravotní následky. Provedl tak v mžiku práci, která by zkušenému terapeutovi mohla trvat klidně i rok.“
„Romana znám možná nejdýl z vás,“ vystřídal Majku v proslovu Tomáš, „a moc dobře vím, s jakou mírou empatie je schopen pracovat, když se mu teda zrovna chce. Když mluvil se Zuzkou v autě, tak šel přímo k věci, klidně, a i já cítil, že bych mu v tu chvíli na sebe prásknul úplně všechno. No ale co tedy budeme dělat dál a jak můžeme pomoct Zuzce?“
„Jak jsem už říkala, životní potíže má prakticky každý a náš organismus je připraven se s tím vším za normálních okolností naprosto bez problémů vyrovnat. Pokud jsme však vystavení příliš traumatizujícím situacím, něco se v nás pod tím tlakem rozbije a přirozený proces zpracování takových zážitků se zastaví. Navíc každý je jiný a někomu na tohle rozbití stačí docela málo, jiný se zase může zdát jako úplně nerozbitný. Je to jako když vás někdo prudce a hluboko řízne třeba do ruky a odlomí se kousek čepele. Dokud se ta čepel nevyndá, bude rána hnisat a před vynálezem antibiotik by mohla přijít i otrava krve, sepse a smrt. Teď k věci. Byla jsem v Německu vyškolena v technice, jak taková zranění, která zůstávají po prožitém traumatu zaseklá hluboko v hlavě, rychle a účinně odstranit. Dřív to byla poměrně náročná procedura a bez spousty psychofarmak a alespoň roční léčby to ani nešlo. Ta účinná terapie se odborně jmenuje EMDR - Eye Movement Desensitization and Reprocessing. Vypadá to hodně šamansky, ale nejen má praxe ale i mnoho renomovaných vědeckých studií jednoznačně potvrzuje zcela mimořádnou účinnost této metody. Budu mít se Zuzkou 3 sezení po 90 minutách. Budu se s ní bavit a k tomu jí ještě divoce mávat určitým způsobem rukama před očima. Zní to neuvěřitelně, ale je vysoká pravděpodobnost, že právě tohle jí uzdraví. Od vás potřebuji, abychom byli neustále spolu, vyvarovali se jakýchkoli hádek a zvýšení hlasu a každou chvíli zdůrazňovali – samozřejmě nenápadně – jak to je tady bezpečné a jak se máme všichni rádi. A hned tu mám jeden zásadní terapeutický problém. Veškerá odborná literatura a na všech trénincích a školení do vás hustí jednu věc – braňte se sexu, braňte se sexu, braňte se sexu. Jenže podle mě únik k sexu paradoxně zrovna Zuzku uchránil od nejhoršího a sex s Romanem rozhodně otevřel cestu k jejímu snadnějšímu uzdravení. Nemyslím si, že je Zuzka ve skutečnosti tak submisivní, a i o její nymfomanii mám určité pochybnosti. Všechno to u ní je jen únik, kam ji nasměřovala reakce na domácí týrání a prožité násilí. Když jí to zachrání od odumření podstatné části mozkových buněk, jsem pro porušení této bezsexové zásady všema prstama, co mám. Je možné, že to nebude jen na Romanovi. A tak se Vás musím zeptat, zda vám nebude vadit určité možné příkoří, a to zrovna v tak citlivé oblasti, kterou lidská sexualita rozhodně je.“
„Takže ty ses v Německu učila po šamansku šermovat prstama a za tři dni vyléčíš Zuzku, je to tak? Abych si to shrnula,“ ozvala se jako první Klárka.
„Ano, v podstatě je,“ zcela vážně odpověděla Majka.
„A že když by mě náhodou Zuzka chtěla, tak mám radostně vyjeknout a hezky si to s ní udělat?“ pokračovala Klárka.
„Ano, to jsem svým proslovem chtěla říct. Jen bych prosila místo vyjeknout raději jen potichu kníknout. A nevím, co tvůj Martin. Ani co ty.“
„Víš, to, co teď tady nabízíš, bych si normálně ani nedokázala představit. Je to úplně šílený. Mně se totiž Zuzka moc líbí. Bylo by úplně super, když by mě chtěla. Martine, tobě by to v rámci terapie Zuzky vadilo? Zachraňovala bych jí tím v podstatě život.“
„Hele Klárko,“ z těžko skrývaným úsměvem na tváři se ozval Martin, „vím dobře o tom, že máš silný pečovatelský instinkt, zvláště o padlé dívky. Ale taková oběť? Jestli bys na to nestačila, rád bych ti pomáhal, jestli nebudeš mít námitky.“
„Dík Martine, budu ráda,“ koketně špitla Klárka.
„Sabi, a co když už budou Majka s Romanem a Klárka s Martinem totálně vyčerpaní?“ obrátil se na Sabrinu Tom. „Víš že nemají řádný vytrvalostní výcvik. Jaký postoj k nastalé situaci, kdy dochází evidentně k ohrožení života, zaujmeme?“
„Zuzka je dobrá holka. Chci ji pomstít. Chci ji zachránit. Co mohu víc? A trocha nepohodlí? Tome, zvládneš se uskrovnit?“
„Pomoc a skromnost je mé druhé a třetí jméno. Když bude na nás řada, pomůžu Sabče a budu dělat vše, co je v mých silách. Teď půjdu obvolávat hotely. Ono to vypadá jako velká legrace, ale tohle nemůže zůstat nepotrestaný.“
„Děkuju všem. Cítím se odpovědná za vyléčení Zuzky. Máme šanci, jen ty metody jsou za hranou. Ale podle mě to bude nejúčinnější cesta pomoci. A pomstu naplánujeme pořádnou. Jdu nazpátek za Zuzkou.“

Jak Majka domluvila, zazvonil mi telefon. Že je Caravelle přistavená u domu a ať si ji jdu převzít. To je teprve deset hodin? Kluci šli se mnou a holky se pustily do uklízení po snídani. Auto bylo skoro nové a jedním slovem parádní. V zadní části bylo pět sedaček. Prostřední dvě byly otočné, takže se daly nastavit proti sobě a mezi nimi byl vyjíždějící sklápěcí stolek. Pro 5 lidí dokonalé. Pro 7 už tolik ne, řidič a navigátor byly vepředu a v případě konfigurace 3+2 proti sobě tak trochu stranou. Ty by vyhovovalo mě, aby tam se mnou Majka sedávala a měl jsem ji víc pro sebe. Tom vyjel s jednou Saharou před dům a dovnitř jsme zaparkovali tuhle nádheru. Kluci šli za holkama obtelefonovávat hotely a já se vrátil do našeho doupěte za Majkou a Zuzkou. Majka na mě kývla a šli jsme potichu do kuchyně, protože Zuzka ještě spala. Kuchyň už byla uklizená a prázdná, jenom myčka téměř neslyšně dokončovala, co jsem svým vařením započal. Z venku k nám doléhaly hlasy plné nadšení, jak kluci holkám předváděli vymoženosti nového přírůstku do našeho už poměrně rozsáhlého autoparku.

„Romane, já tě jsem tak plná, že jsem musela říct, že jsme spolu.“
„Blázínku, to je přece dobře! I já jsem tě musel hned políbit, byť jen na tvou přenádherný krček. Byly to takové naše veřejné skorozásnuby,“ usmál jsem se a pro změnu dal Majce francouzáka, vzor oplodňovák. Když jsme se zadýchaní od sebe odpoutali, sedli jsme si ke kuchyňskému stolu.
„Co plánuješ udělat?“ ptala se zvědavě Majka.
„Milanovi rozhodně pořádné PTSP. Moc si přeju, aby tu byl i s tím druhým hovadem, ať to máme z jedné vody na čisto. Plán je jednoduchý. Vylákat, unést, zahrát přesvědčivé divadlo, nechat na pospas a z povzdáli pečlivě sledovat a případně korigovat. Až budeme vědět, ve kterém hotelu jsou, připravím podrobnější plán, ten probereme a doupravíme. Ty se budeš mezi tím věnovat Zuzce a jejímu hejbání očima, aby se uzdravila. A samozřejmě udržovat atmosféru radosti, lásky a bezpečí.“
„Pojď do ložnice, je tam také místo k sezení. Vezmeme nějaké ovoce a čistou vodu, když by se Zuzka probudila, ať něco sní. Budeš muset dělat hodně míchaček, jí vždycky virgin. Když už porušíme sexuální pravidlo, tak aspoň budeme dodržovat to alkoholické. Ten by léčbu mohl opravdu vážně narušit. A nesmí si připadat, že pije něco jiného než my. Ostatně vůbec se raději nebudeme zmiňovat o alkoholu. Mám pro tebe úkol. Zuzka by od tebe měla cítit zájem. Nejprve určitě sexuální, ale to se při správném přístupu změní v přátelství. Měl bys být dál její vrbou.“
„A co být tvým vrbou? Určitě tady nemáš žádnou supervizi, a když budeš provozovat tak náročnou terapii, neobejdeš se bez ní,“ s úsměvem jsem musel kontrovat jejím úkolům, které mi tak snadno přidělila.
„Já tě vlastně vůbec neznám. Je něco, čemu nerozumíš? Nebo jsi taky z oboru?“
„Podívej, Zuzka se probouzí!“
„Usnula jsem, a jsem nějaká rozlámaná,“ zívala na nás Zuzka z postele.
„Už máme velké auto pro nás všechny, bude se ti líbit. Dáš si hrozny?“ zeptala se Majka.
„Já bych radši byla dneska tady. Neva? Myslím v posteli. Budete tu se mnou oba? Abych se tolik nebála.“
S Majkou jsme se na sebe podívali. Pokývl jsem ji, ať to s odbornou péčí sama vyřeší. Napsal jsem SMS klukům, ať si udělají vlastní program, že držím palce v pátrání a že musíme zůstat se Zuzkou.
„V noci jsem toho moc nenaspala. Ráda si konečně odpočinu.“
„Majko, to je bezva, budeme odpočívat spolu. A i s Romanem?“
„Budu s vámi, nemohu vás dvě přece nechat samotné,“ usmál jsem se na Majku se Zuzkou.
„Prosím, tak sem vem ty hrozny a lahev neperlivé vody. Budeme si tu v posteli debužírovat,“ radostí zatleskala Zuzka.
Sedli jsme si k Zuzce na postel, zobali hrozny, když Majka jako by mimochodem směrem k Zuzce pronesla:
„Zuzi, ty víš co ti je, že jo?“
„Vím,“ špitla. „Myslela jsem si, že to je už lepší, ale dnešní ráno mě dostalo. Když by Milan nezačal být agresivní, byla jsem schopná s ním radostně odejít. A mám toho víc.“
„Neboj, nemáš. Disociativní porucha se tě netýká. Žádnou skutečnou mnohočetnou osobnost netrpíš. Čůrající Sjú je jen tvé umělecké jméno a že je Zuzka pilná školačka, to je přece v pořádku.“
„Ale Sjú je přece nadržená čubka!“
„Zuzko, když budeš mít učebnici autoškoly, a budeš ji umět zpaměti od předu dozadu a nazpátek a ještě na přeskáčku, tak když sedneš poprvé do auta, nejspíš se vybouráš. Stejně tak to je i s psychologií, bez řádné praxe a zaškolení ji správně pochopit a ani provozovat nelze. Jsi sympatická holka a jsi uvnitř sebe jen jedna. Ano, potřebuješ pomoct, ale žádná dlouhá terapie. Tři sezení a budeš ok. Pár let jsem tak léčila. Jestli mi důvěřuješ, ráda ti pomůžu.“
„Po dnešku vím, že se bez pomoci neobejdu. Ale co bude se mnou pak? Já se vážně bojím, že už se vůbec na nic nehodím. A taky nejsem slepá. Patříš k Romanovi a já jsem tady navíc.“
Přemýšlel jsem, jestli na to můžu něco říct. Vůbec nic mě nenapadalo. Podíval jsem se na Majku a skoro neznatelně pokrčil rameny.
„Zuzko,“ pokračovala Majka, „asi opravdu k sobě s Romanem patříme.“
„No vidíš, vždyť mi to bylo hned jasné. Stačilo, když jsem vás v Praze viděla poprvé spolu. Hned vám všechno fungovalo.“
„Ale v Praze jsme spolu vůbec nebyli.“
„To proto, že se taky bojíš.“
„Už se nebojím. A vím co to je se bát, to mi věř.“
„Promiň Majko, jste na mě hodní a já to zase kazím…“
Tak teď musím zasáhnout já. „Zuzko, líbí se ti Majka jako žena?“
„Asi to není správné, ale to líbání s tebou bylo Majko úplně nádherné. Promiň Romane, není to s tebou také špatné, ale Majka líbala úplně jako bohyně. A jinak se mi líbí moc. Tady v té restauraci, jak jsme včera tancovali, to bylo tak krásné a já byla opravdu šťastná… Dokonalá pohoda.“
„Když ti řeknu, že jsi úžasná mladá dívka,“ podíval jsem se Zuzce do očí a chytil ji za ruku, „která potřebuje pro studium klidný domov, kde ji budou mít všichni rádi a budou jí pomáhat a dávat na ní pozor, kde budou tolerantní k jejím potřebám, co bys na to řekla?“
„Nic. Taková holka, jako já, to přece nejde. Majka taky nic neříká. Romane, tohle nemůže fungovat. Jestli jsem jedna, tak jsem asi nejspíš jenom obyčejná čubka.“
„Zuzko, Roman má pravdu. Není dobře, abys byla sama. Chtěl bys s námi být? Tady na ostrově můžeme vyzkoušet, jestli se sneseme, jestli se budeš s námi cítit dobře.“
„Ale víte že jsem čubka. Vy dva to přece víte moc dobře.“
„Zuzko, říkal jsem ti, že ti nebudu říkat Sjú a že se k tobě jako k Sjú chovat nebudu. Na to si tě moc vážím.“
„Neplač, Roman tě má opravdu rád,“ chytila Majka Zuzku za druhou ruku.
„Dáš mi ještě někdy pusu, Majko?“
„Dám, a moc ráda!“
Majka se naklonila k Zuzce a začala ji něžně líbat. Zuzka pustila mou ruku a přitáhla Majku na sebe. Musím přiznat, že jsem Zuzce záviděl. Chvíli jsem se na ně díval a začal jsem závidět i Majce.
„Majko, ale já tě chci celou. To nejde.“
„Zuzi, od noci, jak jsme spolu byly v té koupelně, chci to s tebou. Nejsem na holky, ale mám tě moc ráda a chtěla bych to od tebe a chtěla bych tě moc něžně udělat. Chci, abys měla ode mě také takové orgasmy jako jsi měla v noci od Romana.“
„Majko, ale neměly bychom Romana nechávat jen tak. Já tě budu dělat jazykem a ty se věnuj Romanovi. Musíme se to ve třech pořádně naučit, aby nám to šlo pak samo, a aby nebyl nikdo odstrčenej.“
„No já teda koukám Zuzi. A kdože je pak tady terapeut? Musím říct, že se cítím šťastně a chci se s Romanem hned teď líbat.“
Ještě než jsem se stačil k Majčině pusince propracovat, už ji Zuzka svlékala. Tak jsem ze sebe také všechno shodil. Terapeutický sex, to bych se měl zatraceně snažit, abych svou přízeň rovnoměrně a spravedlivě rozděloval. Majka už ležela na zádech a Zuzka ji začala lízat. Podle pokynů jsem Majku políbil. Krásně mi mé polibky vracela. Ležel jsem podél Majky na boku a začal hladit a laskat její vzrušením vztyčené bradavky. Nahmátla mi ho a začala mě honit. Bylo to vážně vzrušující. Ruku natáhla už i Zuzka, a společně s Majkou mě honily. Přerušil jsem líbání a nasál do pusy bližší Majčinu bradavku, jemně ji kousal a pak hned zase jazykem dráždil. Snažil jsem se odpozorovat rytmus Majčina dechu a ve stejném tempu dráždit její bradavku. Jenže mi začalo být líto, že druhá bradavka je tak smutně bezprizorní. Protáhl jsem Majce ruku pod hlavou a začal se věnovat i druhému ňadru. Myslím že celkem úspěšně, protože odtáhla ruku z mého kluka a začal se jí zrychlovat dech. Tedy svůj díl určitě odváděla i Zuzka. Občas můj pohled sklouzl k jejímu nádherně klenutému kulatému zadečku, který jsem si přál polaskat. No vlastně na mě dneska přece ještě čeká a možná ne jenom jednou! Majka už byla pořádně vzrušená, měla to na krajíčku. Proto jsem pevně stiskl ústy i rukou obě její bradavky. Téměř okamžitě na ní přišel krásný dlouhý orgasmus.
„Teda Zuzko, proč jsem to nepoznala dřív? To bylo tak hezké! Chci to také tak umět. Můžu?“ a obrátila si Zuzku na záda.
„Ty že to děláš poprvé? Nevěřím! Romane, pojď sem nahoru, potřebuju tě mít v puse!“
Majka lízala Zuzku, ta mě měla v puse a já se mohl věnovat jejím drobným pevným ňadrům. Cítil jsem, že nestíhá dýchat, jak se dole Majka očividně úspěšně snažila. Vyndal jsem ho Zuzce z pusy a hned mě za něj chytila a honila. Ale ne moc dlouho, stačilo snad půl minuty a orgasmus od Majky Zuzku skoro posadil.
„Majko, teda co budeš se mnou dělat, až se to opravdu naučíš? To bylo vážně poprvé?“
„Bylo, a přiznávám, moc jsi mi chutnala.“
„Ty mně taky,“ a vrhla se Majce kolem krku. Chvíli se líbali, ale pak Zuzka Majku jemně odstrčila.
„Teď ale musíme ukázat Romanovi co umíme my dvě. Lehni si na záda a vůbec nic nedělej,“ dirigovala nás do další pozice Zuzka. Majka mě měla kouřit a se Zuzkou jsem se líbal. Přiznávám, že jsem nevěděl, na kterou se mám soustředit dřív. Já jsem si chtěl užít obě, ale když jsem se soustředil na líbání, tak má pozornost na to, co provádí Majka dole s mým šulínem, povážlivě opadala. A naopak, když jsem si začal užívat teplou a vlhkou pusinku Majky, úplně jsem odpadal při líbání. Zkusil jsem se nesoustředit ani na jedno, a to taky nešlo. Zuzka si nemohla nevšimnout mých výpadků při jazykových soubojích, a tak je řádně okomentovala:
„Majko, tak myslím, že nás Romča absolutně nestíhá. Asi si ho rozebereme.“
„Taky mi to přijde. Co navrhuješ, že s ním provedeme?“
„Já si na něj nasednu a už ho taky pustíme k akci. Bude tě lízat.“
Majka si nade mě klekla a začal jsem se soustředit na jazykovou přípravu. To, jak na mě Zuzka nasedla, jsem sice zaznamenal, ale abych třeba ze spodu přirážel, tak na to jsem v tu chvíli neměl. Absolutně nechápu jak to, že mě tak rozhodily. Dobře, přirážet nebudu, mám vůbec problémy aspoň dobře lízat. Akce netrvala snad ani minutu, když Zuzka zavelela střídat. Celé se to znovu opakovalo, tedy začal jsem se soustředit na voňavou Zuzčinu pindičku a nasednutí Majky jsem sice zaznamenal, ale na nějaké akce svou pánví jsem zase neměl. Bylo to vlastně tak rychlé, že jsem ani nemohl pocitově porovnat, jaký je mezi jejich kundičkama rozdíl. Tak takhle to nepůjde. Budu to muset začít řídit já.
„Majko, lehni si teď na záda, a Zuzka bude ležet zády na tvém bříšku. Zkusím vás takhle,“ a našteloval jsem si je. Díky této poloze jsem mohl vystřídat rychle obě kundičky a dobře je srovnat. Zuzka jí měla trochu těsnější, Majka byla zase o poznání mokřejší. Udělal jsem do každé jen pár přírazů, když jsem dostal nápad. Šel jsem dolů. Do Majky jsem strčil tři prsty pravé ruky a Zuzku jsem začal lízat a prstit levou rukou. Sledoval jsem teď hlavně Majku, jak zvládá dýchat. Jestli na ní není Zuzka moc těžká. Vše vypadalo tak, jak má, tudíž jsem trochu přitvrdil. Přeci jen každá už jednou byla, tak to může být ode mě trochu ostřejší. Chtěl jsem hned majstrštyk, udělat je tak, aby byly úplně stejně. Musel jsem pečlivě sledovat míru vzrušení každé z nich a podle toho ubírat nebo naopak přidávat na dráždění. Když se blížily k vyvrcholení, začaly být hezky hlasité. Vypadalo to jako by se navzájem povzbuzovaly. Posledních deset vteřin už byly obě řádně hřmotné. A pak přišla doslova dvojitá squirtová exploze. Nádherně mě celého zmáčely. Zuzka se odvalila, zhluboka oddychovala, a chytila Majku za ruku.
„Majko, žiješ? To teda bylo! Absolutně nevím, jak tady budeme spát, když tu bude pokaždé tak mokro!
„Zuzi, já jsem teď úplně vypnutá. Mokro nemokro, tohle nejdřív musím vydýchat.“
„Když je Majka vypnutá, prosím lehni si k ní na bok, a domazly jí. Já do tebe půjdu takhle na boku zezadu.“
Zuzka na mě ochotně vystrčila prcinu a já si jí mohl konečně vychutnat. Při tom se mazlila a líbala s Majkou a já si jí bezvadně užil. Rozhodl jsem se to do ní nastříkat. Když to na mě šlo, pořádně jsem ji chytil za boky a pevně přidržel. Načasování bylo opět dokonalé, udělala se malou chvilku přede mnou.
„Romane, Zuzka mě už zase zapla, chtěla bych to stejně jako ona, takhle z boku zezadu.“
Netušil jsem v tu chvíli, jak bude mé tělo reagovat. Přeci jen normálně potřebuji pauzu po vystříkání aspoň 15-20 minut. Ale jak jsem viděl, že se holky mazlí, a jak jsem si lehl zezadu k Majce, zase mi v něm houklo. A nemohl jsem jinak než znovu pořádně stříkat. A tak dopadla naše první trojka, kdy jsme po nádherném dopoledním milování vlhko nevlhko upadli do společného sladkého spánku.