Omyl, náhoda nebo osud?- druhý díl

6.1.2021 Netty1

Oba na sebe hledíme v šoku. Jediné, co si uvědomuji je jeho uhrančivý pohled upřený o mých očí. Je to měsíc, co si mne jeho gorily spletly se striptérkou. Nevím proč nedokázala jsem Daniela dostat z hlavy. Nejednou jsem se probudila během noci z pocitu mokra jelikož se mi vracel i ve snu náš večerní úlet, který mé tělo chtělo zažít znova. Pro mne by nebylo těžké ho najít nebo kontaktovat, když vím, kde ho nalézt, ale odolávala jsem.
Teď tady stojí přede mnou na recepci a já nejsem schopná se ani hnout s vozíkem na úklid. Moje jediné štěstí je, že na mé uniformě je jen cedulka s mou funkci pokojské, kdežto číšnici a recepční tam mají uvedené i své křestní jména. Je pořád nádherný kus chlapa, jen má trochu opálenou tvář.
„Lenko mohla bys prosím tady pana Daniela Lukovského zavést k řediteli?" ptá se mne s úsměvem Markéta, kterou bych nejraději teď zakopala pod zem.
„Když pan Lukovský chvíli počká, zavedu ho tam." Silou vůle rozpohybuji své nohy a mířím do místnosti určené pro úklidové prostředky. Rychle vše uklidím a mířím zpět na recepci. Daniel čeká v křesle jelikož Markéta se musí věnovat dalším hostů.
„Pane Lukovský mohl byste mne následovat. Ředitel jistě již na Vás čeká." Ani nečekám jestli jde za mnou a mířím rovnou k výtahu,který je prázdný.
„Takže ne Leona, ale Lenka je tvé pravé jméno, proč jsi mi lhala?" v jeho hlase je slyšet výtka.
„Každý si chrání své soukromí, byla to jen skromná lež. Nikomu jsem jeho identitu nevzala. Chtěla jsem si jen užít večera v trochu jiném prostředí, je to snad trestné?" Po těchto mých slovech se mu dost tvrdě zakoukám do očí. Z ničeho nic mne přitáhne a začne líbat jako o život. Podlamují se mi kolena tudíž mne zapře o stěnu výtahu. Nevím jak dlouho bychom se takto líbali, kdyby se neotevřely dveře v patře, kde má šéf svou kancelář. Pustí své sevření a nechá mne projít jako první jak pravý gentleman. Zaklepu na dveře pracovny šéfa a oznámím mu jeho návštěvu. Než odejdu ještě mne oba poprosí o kávu a něco k snědku. Když jsem nalévala kafe pro Daniela málem jsem ho nervozitou polila. Naštěstí zavčasu chytl podšálek tím zamezil trapasu.

Nějak přestávám vnímat čas, dost mi pomáhá práce, které dnes je víc než dost jelikož plno hostů dnes odjelo a je potřeba dát do pořádku pokoje po nich. I když mám zaměstnané ruce i nohy, hlava je pořád u Daniela. Dveře do pokoje, který momentálně uklízím jsem zapomněla úplně zavřít. Jsem právě v předklonu nad posteli zády ke vstupu. Ani neslyším otevírání dveří. Cítím jak se něčí tělo ke mne přimkne,jednou rukou mi zakryje oči, druhou pusu. Instinktivně dotyčné osobě dupnu podpatkem na nohu. Trochu sykne.
„No tak Lenko uklidni se, to jsem já Daniel." Strach ve mne zmizí, ale zrychlený tep zůstává.
„Přišel jsem si promluvit, když jsem na tebe náhodou narazil. Pořád nedokážu zapomenout na naši společnou noc. Jsi jako ďáblík, který mne svedl k hříchu a pak zmizel, mne okradl o spánek. Hledal jsem způsob, jak tě najít, ale neměl jsem ponětí, kde začít jelikož kromě tvého jména jsem nic nevěděl. A teď tě tady mám a zjistím, že se jmenuješ jinak. Ale jsem rád, že mne sem zavedlo obchodní jednání. Nebudu tě zdržovat od práce, abys neměla problém. V kolik končíš? Zajdeme na večeři a promluvíme si, je to možné?" Sundá mi z očí i pusy ruky. Jsem pořád v šoku. Tělo mne neposlouchá a nedokáže se hnout. Je to dost bizarní situace. Pořád jsem v předklonu s vystrčeným zadkem v sukni, která naštěstí zakrývá, co má. Náhle cítím jeho ruce na mých zádech, jak mne hladí přes látku oblečení, když se dostane k lemu sukně vyhrne ji nahoru. Stáhne Kalhotky i punčochy po kolena, trochu mi roztáhne nohy od sebe. Otočím svou hlavu bokem, abych trochu viděla, ale moc zorné pole nemám. Jen vnímám jeho ruce na svém obnaženém těle, jeho dech. Hladí můj zadeček, druhou rukou zkusmo zavede dva své prsty, které vytáhne a jsou dost smáčené od mých šťáv. Prsty olízne a spokojeně zamručí. Ze stolku na údržbu pokoje vezme krabičku kondomu, svlékne si kalhoty i trenky. Nasadí si ho a nekompromisně do mne vjede nadoraz. Chvíli tak setrvá. Posouvá ho jen pár milimetru zpátky a zas prudce zatlačí zpátky na dno. Nevím jestli je to pro mne trest za mou malou lež, že si tak se mnou hraje jak kočka s myší a trýzní. Chci si sama udat tempo, ale nedovolí mi to.
„Pokud chceš zažít svůj orgasmus, tak mi řekni v kolik končíš, abych tě vyzvedl. Zajdeme si na večeři a dokončíme náš rozhovor, co ty na to?" Ne jsem schopna ani hlásky. Proto úplně zastaví a začne mu trochu uvadat uvnitř mé jeskyňky, která tolik touží po rychlých pohybech.
„Končím dneska v 7." Znovu se začne pomalu pohybovat a dovolí mi trochu přirážet vlastním tělem. Nakonec rychlost, hloubku nechá na mne a věnuje se mému poprsí nebo klitorisu. Mám co dělat, abych neječela nahlas. Nikdy jsem nezažila, abych tolik tekla, že má i mokré varlata i svou šťávu cítím na stehnech. Když dosáhnu orgasmu musím se kousnout do ruky. Vyčerpaná se svalím břichem na postel, ale Daniel mne nenechá v klidu a buší dál. Snaží se dostat k poštěváčku, ale to mu dovoluji. Proto nasadí velkou rychlost a prudkost svého pronikání. Pro mé lůno je to dost intenzivní netrvá dlouho a mé poševní svaly se znova stáhnou, ale nepřestává tím se celá klepu, nejsem schopná ovládat jediný sval v těle. Najednou mám pocit jako bych potřebovala na malou jen zatlačit a dostat vše ze sebe ven. Naštěstí Daniel už zažil svůj orgasmus.

Oblékl se a rozloučil s větou: „Tak ahoj večer a ne že mi utečeš. Už mám momentálně více pák, jak si tě najít." Chvíli mi trvá než se vzpamatuji ze sexu v práci. Rychle dám do pořádku sebe i pokoj. Mám skluz 20 minut naštěstí to doženu. Práci dělám spíš automaticky, jelikož hlava je myšlenkami jinde. Už se těším na večer. Hodiny ukazují za pět minut sedm mám vše hotové, tak mohu jít do šatny se převléknout. Před vchodem již čeká Daniel s úsměvem na tváři. Kdoví co ještě dnes zažiji.

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@Michal030 uvidím nech se překvapit
Tak to je opět neskutečně nádherné. Bude i další pokračování co bylo večer?
@Sean73 spíš jsem to slíbila a slibi plnim
Skvělé a jsem rád že jsi se odhodlala pro to pokračování 🙂
@Lord_Vyprstil děkuji za tvůj komentář rozesmál jsi mě
@6a7 ahoj no daří se mi to psát tak že to volá po pokračování i když jsem chtěla psát jednorázové příběhy
@modelar já děkuji hlavně že se líbí
Obdivuhodné. Nemít ruku v kalhotách , zatleskal bych.
Mooc pekne napsano bude pokracovani?🌷
Hezké počtení , děkuji ....*85**174**400*