Tajemné horské šustění (soutěžní)

Slunce pomalu přebírala žezlo od temné mrazivé noci. Zatímco mně probudily z mého, spánků tajemné šustivé zvuky. Chvíli jsem je ignoroval a snažil se znovu usnout, ale má zvědavost byla opačného názoru. Nenápadně a hlavně tiše jsem se na své posteli otočil. Vedle mě na patře ležel Michal, který byl stále ve světě snů. Z jeho obrovské boule pod peřinou usuzuji, že jeho sen byl plný vášně. Ale se šustivými zvuky nemá Michal nic společného.

Tak pátrám dál a sklápím svůj zrak do přízemí. Pokud mě paměť neklame, tak na pravé straně v noci ležel Honza. V tento moment byla postel zcela prázdná. Zbývala postel pode mnou, kterou měla Míša. Mírné šero a kupodivu nevrzající postel hrála v můj prospěch. Decentně jsem se tedy vyklonil a zaostřil svůj zrak.

To co mé oči spatřily, byly dvě těla dělící se o jednu peřinu. Že jde, o Honzu s Míšou bylo zcela jasné, ale nic nečekaného, protože bylo známo, že spolu chodí. Můj zájem, ale upoutala činnost, které se věnovali. Podařilo se mi totiž najít zdroj toho záhadného šustění.

Jejich ústa byla k sobě vehementně přitisknutá a Míšina ruka se starala o Honzovu zbraň lásky. Chvíli jsem je takto pozoroval a začal, pociťovat jak se dostavuje erekce. Zanedlouho jsem byl tvrdý jako beton. Světlo již přetlačilo tmu a já se vrátil na své místo, abych nebyl zpozorovaný.

Jak jsem tak ležel, pozoroval jsem Michalovu bouli, která se občas pohnula. Bylo o něm známo, že má Penis dlouhý jak slon. Můj mozek stále myslel na to, co viděl a co se právě děje pod mou zadnicí. Proto se mě zmocňoval pocit nadrženosti a potřeby vyprázdnění.

Má ruka zajela pod peřinu a začala jemně mačkat můj úd. Zezdola se zatím začala linout vůně, kterou jsem dobře znal. ‚Snad nás nikdo neslyšel.‘‘ pronesl Honzův hlas. Na to mu jemný hlas s mírným humorem odpověděl ,,Spíš aby tě necítili.‘‘ Podařilo se mi zachytit jejich rychlou a šepotavou diskuzi.

Jenom jsem se usmíval a nadrženě si hráli pod dekou. To už, ale učitelka ťukala na dveře a svolávala nás ke snídani. Bylo mi jasné, že takhle na snídani ani svah jít nemůžu. Byl jsem dost nekoncentrovaný a ještě by mi snowboard ujel pod nohama. Stále jsem musel myslet na jedinou věc a jediné řešení bylo se vycákat. Ale kde? WC jsem zavrhl hned v počátku, přece jen tam je rušno a není to žádná hitparáda. Sprchu jsem nakonec vyřadil taky a vytvořil plán, co bude nejlepší pro mé honění.
,,Dnes snídani vynechám, běžte beze mě.‘‘ Sdělil jsem spolubydlícím. Tak tedy odešli a já měl pokoj pro sebe. Takže jsem se dal do práce……………….

Jak to nakonec probíhalo a dopadlo, se dozvíte příště. :)

PS: Omluva za případné chyby, ale Dyslexie je svině.