V kanceláři I. (nečekaná návštěva)

Blížilo se poledne a na našem oddělení jsem skoro osaměla. Jen na druhém konci chodby zůstala kolegyně na recepci, ostatní zmizeli už s předstihem na oběd. Zabraná do práce jsem neslyšela zvonek ani klapání Renatiných podpatků, dokud na mě ze dveří nehoukla: "Máš tu návštěvu!" Já? Pomyslela jsem si. Nikdy za mnou nikdo nechodí, jen za kolegou, se kterým sdílím kancelář. Ale když jsem uviděla jeho, pochopila jsem. Tady nepůjde o pracovní schůzku… Zavřela jsem dveře a trochu rozladěně na něj spustila: "Co tady děláš? Zbláznil ses? Nebo u nás chceš uzavřít smlouvu? To bys mě pobavil. A stejně bych tě musela odkázat na kolegu." Hlavou jsem pohodila k prázdné židli.
Chytnul mě pod krkem a do tlumeného klapotu vzdalujících se podpatků sotva slyšitelně zašeptal: "To není moc milé přivítání. Na to, že jsem ti chtěl udělat radost, když mám cestu kolem."
Chtěla jsem něco odseknout, protože mi jeho "milá" návštěva nepřišla ani trochu vhod, ale nenechal mě. Rty mi zamkl vroucím polibkem, trochu drsným, ale ne nepříjemným, jak jsem si vzápětí uvědomila. Co jsem si ale uvědomila až o dost později, bylo to, jak mě cílevědomě dostrkal od dveří až k mému křeslu, ve kterém se pohodlně usadil, rozepnul zip kalhot a mě za vlasy stáhl pod stůl. Dál mě ale nutit nemusel, jen co jsem zahlédla špičku jeho ztopořeného penisu, začaly se mi sbíhat sliny a dole jsem vlhla vzrušením. Začala jsem ho líbat a olizovat, zlehka, špičkou jazyka, potom víc. Na okamžik mi odtáhl hlavu a naklonil se ke mně. "Provokuješ mě už od včerejška, koule mám plný mrdky, kterou tady pěkně všechnu spolykáš." Nato mi ho zarazil až do krku a začal si mě přirážet na sebe, až mi po bradě stékaly sliny a kapaly na podlahu. Povolil až když mu došlo, že mu sama jdu naproti tak ochotně, že se nemusí namáhat.
Ztratila jsem pojem o čase i místě, zajímal mě jen on a jeho rozkrok. Kouřila jsem ho a sála, jako by to mělo být naposledy v mém životě. Až to přišlo, zarazil ho do mě jak nejhlouběji to šlo, div mě neudusil, a všechno mi vystříkal přímo do krku. Nemohla bych to nespolykat, ani kdybych chtěla. Ale já chtěla. A teprve potom mi došlo, jak moc by chtěla i moje kundička. Kalhotky jsem měla úplně promáčené, nebýt jich, byla by pode mnou louže nejen slin.
Natáhl si kalhoty a zapnul zip a upravil se, jako by byl na odchodu. Já se zatím pokusila uklidit stopy toho, co se tu ještě před okamžikem dělo, kolega se přeci mohl vrátit každou chvíli. Zatím jsme tu ale byli sami, opřela jsem se o stůl a vyčkávala. Ještě před chvílí, před tím, bych ho nemilosrdně vyhodila, ale teď… chtěla jsem víc. Muselo to být cítit z každého mého pohybu a on to musel dost dobře vědět. Přistoupil ke mně a zajel mi rukou pod sukni. Zmizela mi v mokrém klíně a já se jen stěží udržela, abych nahlas nevykřikla. Tlumila jsem vzdechy, zatímco mi prsty zajížděl do kundičky, prozkoumával ji, užíval si, jak moc je na něj nadržená… když najednou přestal.
"Měl bych už jít. Po práci se stav." Podal mi vizitku s rukou dopsanou adresou a zmizel.

Odpoledne v práci se neuvěřitelně vleklo a nejhorší byly kolegovy tázavé pohledy, na které jsem neměla co říct. Měla jsem pocit, jako by věděl, co se tady o polední pauze dělo, nebo jen cítil to napětí? Ale zrovna jemu jsem se zpovídat nechtěla. S úderem čtvrté jsem vyrazila ze dveří a prohnala bych se kolem recepce bez rozloučení, kdyby mě Renata nezastavila.
"Počkej! Ten fešák, co se tu za tebou stavoval, se vrátil s tímhle, prý ti to mám dát." Podávala mi krabičku zabalenou do luxusního papíru a vzkaz: "Rozbal to hned!" a bylo vidět, že je sama zvědavá, co je uvnitř. Snažila se to nedat znát, ale to zklamání, když jsem balíček sebrala a strčila do tašky, zakrýt nedokázala.
Určitě neodolala a vzkaz si taky přečetla, napadlo mě, zatímco jsem zaplula na toalety, abych příkaz uposlechla.
V krabičce byl ještě jeden, trochu delší dopis. "To je dárek, který jsem ti sliboval. Tmavě zelená je tvoje oblíbená barva, že? Potěší mě, když ho na tobě (v tobě) uvidím, až dorazíš, tak si ho vem a sundej si kalhotky. Šťastnou cestu!" Byl to nádherný, elegantně tvarovaný a velmi decentní anální kolík vykládaný zeleným kamenem. Doslova šperk. A já nepotřebovala ani lubrikant, jak jsem byla pořád vlhká, po rozbalení krabičky ještě víc. Poslechla jsem, kalhotky schovala do kabelky a vyrazila na cestu. Čekalo mě pár minut chůze a nekonečná půlhodina v tramvaji, kdy jsem nemohla přestat myslet na to, co mám v sobě a jak moc už chci být u něj. Byla jsem tak mokrá, že jsem si ani nechtěla sednout, když se tramvaj trochu vyprázdnila, a děkovala jsem své povaze, že mi jsou pohledy lidí kolem ukradené, jinak bych se propadla studem.

Na adrese, kterou mi dal, jsem našla zvenku nenápadný, zato uvnitř stylově vypadající hotel. Jeho jsem ale nikde nezahlédla, místo toho se mě téměř okamžitě ujal pohledný recepční, který nejspíš tušil, že dorazí zmatená zrzka, protože mi okamžitě předal klíč i instrukce, kde najdu apartmá 313. Napadlo mě, co si všichni ti lidé, se kterými jsem od obědové pauzy mluvila, asi tak myslí, ale tu myšlenku jsem okamžitě zahnala. Asi vůbec nic.
Ani v apartmánu mě ale neuvítal ten, koho jsem čekala a na koho jsem se tak moc těšila. Jen prázdno a další vzkaz. Zas jsem začínala být rozladěná, jak už to mám ve zvyku, když něco není úplně podle mých představ. Klín jsem měla mokrý, v ústech jsem ještě cítila jeho, i když to byla spíš jen vzpomínka, a on si tady se mnou hraje. Ale zvědavost převážila, neodolala jsem přečíst si další instrukce. "Na posteli je šátek, zavaž si oči a čekej." Odložila jsem si tedy tašku, uvelebila se na posteli a zavázala hedvábný šátek tak, abych skrz něj neviděla. Jen to umocnilo mou touhu a nedočkavost a skoro bych si začala hrát sama se sebou, kdyby se najednou neozvalo cvaknutí dveří, které mě vytrhlo z představ. Pak jeho blížící se kroky, zrychlený dech. "Kdo ti řekl, že si máš lehnout? A doufám, že tě ani nenapadlo si to dělat! Zvedni se." Ani se mě nedotkl, ale tón jeho hlasu nepřipouštěl možnost mu odmlouvat. Vstala jsem a jenom cítila, jak si mě prohlíží. Pak mi nadzdvihl sukni a zkontroloval, jestli mám jeho šperk, roztáhl mi zadeček a spokojeně něco zamumlal. Zároveň viděl, jak mi vlhkost stéká po stehnech. Neodpustil si to okomentovat: "Moc pěkné... Tady se na mě někdo hodně těší."
"Ani nevíš jak," odvětila jsem. To jsem neměla dělat, protože vzápětí přiletěla přesně mířená rána, která mi musela zanechat rudý otisk na zadku. "Ptal jsem se snad na něco?! Budeš mluvit, jen když ti řeknu."
"No tak dobře, no..."
Následovala další rána, tentokrát z druhé strany, přesně mířená přes kundičku, jen to plesklo. Zasténala jsem, dost hlasitě. “Buď zticha. Nebo chceš, aby recepční přišel zkontrolovat, co se tu děje?” Další sténání jsem se pokusila tlumit, i když rány dopadaly jedna za druhou. Některé slabší, jiné silnější. Bolelo to, a přitom bylo neskutečně příjemné, jak dopadaly na klitoris a dráždily ho. Už už jsem myslela, že se při tom udělám, když přestal. Zase. Očividně si usmyslel, že mě bude trápit a nedopřeje mi ani trochu uspokojení.
Ale i jeho to opět vzrušilo a chtěl mi své vzrušení dát znovu ochutnat, aspoň na okamžik si mě za vlasy přitáhl k rozkroku a přejel mi špičkou svého ztvrdlého penisu po tváři a kolem úst. Ale když jsem se chtěla přisát rty, odtáhl mě a povalil na postel. Pak mi zajel rukou do rozkroku. Konečně. Vsunul do mě dva prsty, kterými projížděl a dráždil k nesnesení. Teď už jsem výkřiky nedokázala umlčet, ale i on byl už příliš vzrušený, než aby nad tím přemýšlel. I když pořád asi ne dost, aby mi dopřál sebe v celé své ztopořené kráse. Pokračoval prsty a užíval si, jak se svíjím vzrušením, jak prožívám každý pohyb v sobě, a nakonec… i to, jak jako smyslů zbavená křičím v orgasmu. I to, jak se výkřiky mění ve smích a spokojené oddechování, které ale netrvá dlouho.
Znovu mi roztáhl nohy, zvedl mi je a zasunul. Chtěla jsem protestovat, vždyť jsem se sotva udělala, a navíc kolíček tlačil a dráždil zadeček o to víc, když mě vpředu vyplnil on. Ale neměla jsem sílu něco říct, navíc mi ústa okamžitě zakryl dlaní. Začal přirážet a v mojí mokré kindičce jako by jen klouzal tam a zpět, ale já to cítila tak intenzivně, tak… na hranici bolesti a rozkoše. Až po chvíli rozkoš převážila a já se v ní začala zase ztrácet. Lapala jsem po dechu, jak mi stále držel ústa, ale to mě o to víc vzrušovalo. A jeho taky. Pokračoval tak dlouho, dokud i na něj nepřišlo vyvrcholení. V tu chvíli ho vytáhl a celou mě postříkal.
Bylo to božské…

Ale… co teď budu dělat s tím oblečením od spermatu? Pomyslela jsem si ve zlomku vteřiny. V tom někdo zaklepal.
“Svlékni se!” řekl tónem, který nepřipouštěl odmlouvání, zatímco šel ke dveřím. Vůbec se mi nechtělo, ale poslechla jsem. Vstoupil recepční, kterého jsem poznala jen po hlase, když promluvil: “Přišel jsem vyzvednout ty věci do čistírny.”