Fantasy - Vodní víla. 1/2

Je krásné letní ráno. První sluneční paprsky se prodírají skrz koruny stromů a hladina lesního jezera odráží jejich třpyt. Nedaleký palouček je známým místem milenců , jenž si zde plní své touhy. Na první pohled krásné místo a jen málo kdo dokáže z toho místa vycítit jeho spojení s nadpřirozenem a smrtí.

Je tomu už pár let, co jsem do zdejších vod vstoupila jako živá s myšlenkou utonout z nešťastné lásky.
Voda se nade mnou zavřela , doufajíc , že najdu věčný klid v hlubinách , našla jsem nový začátek.
Z nadpřirozené síly přírody jsem se vynořila , ani živá ani mrtvá obdařena půvabem mnohokrát převyšující ten, který jsem měla za života. Lesní jezero bylo mým novým domovem.
V mrtvém srdci cítím touhu po pomstě. Zdejší voda se za těch pár let stala hrobem již několika mužů , kteří mi nedokázali odolat.

Dnešní krásný den je dnem, kdy se na milenecký palouček dostaví mladík. Zdá se že marně čeká na svou dívku. Občas se stane, že se tu někdo nedočká. Právě takové chvíle, jsou mou oblíbenou příležitostí.
Za dobu mého zdejšího působení, se o tomto místu začali nést podivné zvěsti a jeho popularita klesá.
Vědoma si vzácností mé budoucí kořisti počkám do doby, než se mladík rozhodne odejít.
V ten moment začnu nejprve zpívat. Slova písně o lásce pohladí každého muže po duši a magická moc mého hlasu zařídí , že mě ještě ani nespatřil a už je plný touhy.

Nahá přecházím mezi kmeny stromů tak, aby mě zahlédl vždy jen a krátký okamžik.
„Kdo je to?“ Zazní zvědavý dotaz z úst chlapce. Který zvědavě vyhlíží původce zpěvu.
„Ukaž se mi.“ Vybízí mě nespokojený mladík , jenž poznal že si s ním hraji.
Ačkoliv mě právě zahlédl za tlustým kmenem pár metrů před ním , téměř ve stejný okamžik promluvím za jeho zády.
„Tady jsem.“ Řeknu něžným hlasem. On sebou v leknutí škubne a prudce se otočí.
„Jak jsi.....to.... udělala? Kdo... jsi?“ Ptá se zmateně a jeho slova brzdí pohled na mé překrásné nahé tělo.

„Přišla jsem za tebou.“ Odpovím mu a pomalu se přibližuji. On udělá pár kroků zpět. Je nedůvěřivý a opatrný. Možná, že už něco o tomto místu slyšel , ale nevěřil tomu.
„ Za mnou? Ty nejsi z naší vesnice... neznám tě. “ Odpovídá a jeho vzdor svědčí o tom, že je určitě zamilovaný do nějaké dívky. Zamilovaným mužům vždy trvá déle podlehnout mému kouzlu a zamilované mám ze všeho nejraději.
„Miluješ dívku , která nepřišla, ale teď jsem tady já.“ Říkám sladkým hlasem a dělám další kroky směrem k chlapci. Ten již přede mnou neustoupil. Dívá se mi do očí a svádí vnitřní boj. Instinkt který hlásí, že je něco v nepořádku , je právě vytlačován touhou a vzrušením. Vidím jak se na jeho plátěných kalhotách rýsuje boule.

„Když mě políbíš , zapomeneš na vše co tě trápí.“ Vybízím ho. Jsem tak blízko ,že se mě může dotknout.
On mě uchopí za boky a přitáhne blíž k sobě. Pootevřu svá ústa v očekávání polibku. On na vteřinu zaváhá.
Jakmile spojíme rty, už není úniku. Zároveň ten okamžik považuji za důkaz toho , že je to jen další muž , jehož místo je na dně jezera. Přesně to se stalo. Vtiskne mi vášnivý polibek. Říká se ,že není sladšího polibku než od vodní víly , možná je to tím , že jsou to vždy polibky poslední.

Když se přestaneme líbat , přetahuji mu jeho košili přes hlavu... On toho využívá aby mi něco řekl.
„Jsi tak krásná.“ Oznámí mi to , co už dávno vím a také to co mi říkají všichni muži kteří ještě dýchají.
Všímám si jeho vypracovaného těla. Jeho břicho je samý sval a paže to samé.
Stahuji mu kalhoty , které mu přišlápnu tak , aby z nich mohl snadno vytáhnout své nohy.
Nyní jsme oba nazí. Stojíme na mileneckém paloučku a nedaleko od nás, se nachází břeh lesního jezera.
Dřív než dokonám dílo , ráda si pohraji. Ačkoliv nepatřím do světa živých, dokáži cítit slast a tak se sex stává předehrou smrti.

Jeho úd už dávno stojí tvrdý jako kámen. Kleknu si do měkké trávy a začínám se věnovat nejprve jeho varlatům. Jednou rukou mu nadzvednu penis, abych se k nim lépe dostala. Olizuji mu je a nasávám do úst.
Během toho mu palcem přejíždím přes uzdičku. On stojí rozkročený a rukou mi odtahuje mé dlouhé vlasy z obličeje, aby se mi nepletli do úst. Druhou rukou se mi opírá o rameno. Zdá se, že se mu má ústní masáž koulí zamlouvá. Občas slastně vydechne a jeho prsty mě silně stisknou rameno.
Chvilku ho takhle dráždím , cítím jak sem u vzrušením plní koule. Když potom rty obejmu jeho žalud, spustím práci jazykem, slastí se mu podlamují kolena. Nejprve mu jemně kouřím a saji pouze jeho žalud. Ačkoliv mi tu slastně vzdychá , po chvilce už mu to nestačí , chytne mou hlavu a snaží se mi zarazit do pusy celý svůj penis, až po kořen.

Zapřu se rukama o jeho stehna , ale je příliš silný , tlačí mě směrem k sobě a já cítím jak mi jeho penis nekompromisně klouže do krku. Slastně při tom zasténá. Jeho přírazy do mých úst zrychlují. Varlata plné semene mi pleskají o bradu a mezi stromy se odráží jeho hlas. „Miluji tě! Miluji tě!“ Opakovaně vykřikuje během šoustání mé pusinky. S blížícím se výstřikem jeho svaly oslabují. Daří se mi vyprostit z jeho sevření a s mlasknutím vytáhnu jeho penis z úst. Zklamaně při tom zakňourá.

Jednu rukou ho chytnu za nohu, druhou do něj vší silou strčím tak , aby ztratil rovnováhu.
Svalí se do trávy na záda jako balvan. Rychle si ho obkročmo osedlám. On se ihned věnuj mým velkým ňadrům. Boří mezi ně svou hlavu, líže a líbá je , nasává mé bradavky. Já mezi tím rukou nahmatám jeho penis a nasměruji si ho do své mušličky , pak na něj z volna dosednu.

Pomalu na něm jezdím a sleduji jeho křečovitý výraz v obličeji. Jen těžko se vyrovnává s tak silným přívalem slasti. Šukat nadpřirozenou bytost není to samé, jako šukání obyčejných holek z vesnice. To co se zde odehrává má mysteriózní náboj. Sex je posílený nadpřirozenou magií , vše se tak zdá být mnohem intenzivnější.
„Jsi můj? Patříš mi?“ Ptám se ho během mých slastných pohybů pánví.
On mi ve své slastné křeči ze všech sil odpoví. „Ano jen tvůj.... chci ti patřit...“
Nyní je mým oddaným sexuálním otrokem. Za mojí kundičkou by šel kamkoliv.
Mě stačí když za mnou půjde pouze o pár metrů dál. K břehu lesního jezera, kde chladná voda již nedočkavě čeká na svou oběť.

Nečekaně vstanu , jeho penis ze mě smutně vyklouzne. Vydám se směrem k vodě.
„Počkej... kam jdeš?“ Ptá se zklamaný a slastí omámený mladík. Rychle se postaví vydá se za mnou.
Já kráčím do vody , mé tělo je do půlky pod hladinou. O mé bříško se žbluňkavě tříští malé vodní vlnky.
On když vkročí do chladné vody , na chvilku se zastaví. Rukou mu pokynu, aby šel za mnou a on bezmyšlenkovitě
pokračuje. Pomalu couvám do větší hloubky. Chtíčem poblouzněný mladík ,mě rychle následuje.
Už je tu. Z vody nám koukají pouze hlavy. V obětí se začneme vášnivě líbat, jako milenci kteří se potkají po letech odloučení. Vyskočím a obejmu ho nohama. Přitisknu se k němu vší silou. Jeho chodidla se boří více do bahna.

Ačkoliv voda nadnáší, zde již začínají platit jiná fyzikální pravidla. Mladík začne mít pocit, že těžknu jako mohutný balvan a co hůř , něco ho táhne hlouběji do jezera. Udělá pár těžkých kroku a hladina mu obklopí ústa. Během toho co ho líbám a jazykem mu zajíždím do úst , do nich nabírám i vodu. Těžce vydechuje nosem jelikož ústa má plné vody, kterou mu tam vháním při líbání. Jeho nohy se boří do bahnitého dna a pomalu klesá. V mém nemilosrdném sevření klesá pomalu pod hladinu, až se nad námi zavře voda.
Snaží se vytáhnout své nohy z baheních pout, ale bezvýsledně. Marný boj svádí i se mnou, nedaří se mu vymanit z mého sevření. Zoufale škube hlavou, až nakonec věnuje poslední pohled hladině, nad kterou by se tak rád dostal. Ve chvíli kdy voda zaplní jeho plíce se ke mě smířeně přitiskne a zaškube sebou.

O hodinu později splývám na hladině... vychutnávám si ten opojný pocit dobře odvedené práce.
Postarala jsem se o něj i jeho šaty. Vše je zkováno na dně jezera a zatíženo kameny tak aby zde nebyla ani nejmenší stopa.

Druhý den večer se ale něco stalo. Ukrytá v hlubině pozoruji zvlněný obraz několika mužů kteří přišli k jezeru. Jsou to vojáci s loučemi a dlouhými bidly. Přivedli sebou i dvě ženy , jedna z nich pláče.
Pečlivě poslouchám jejich rozhovor.
„Tady jste se měli sejít?“ Ptá se jeden z těch mužů. Uplakaná žena mu odpoví. „Ano tady...“
Ostatní muži chodí podél břehů a šťouchají do dna bidlem. Hledají tělo.
„Co cítíš? Byl tady?“ Ptá se muž druhé ženy ze které mám už od jejího příchodu zvláštní pocit.
„Ano... a nebyl sám... je tu něco... nepřirozeného.“ Řekla a otočila se směrem k jezeru.
Je to čarodějka, vědma a cítí mou přítomnost stejně tak jako já ihned vycítila tu její.
„Co vidíte?“ Ptá se jí voják zvědavě. Ona mu jen odpoví. „Nechte mě tu přes noc samotnou prosím.“

Konec prví části