Tajemný rytíř 2- soutěžní

V pondělí na mém stole naleznu kytici růží a v obálce dopis. Je to od něj velmi milé překvapení, ale během neděle jsem se rozhodla po něm nepátrat, jelikož okruh lidí ve firmě je dost velký. Už jsem dost stará na dětinské až pubertální hry. Navíc bych se nesoustředila na práci. Jak se znám, jen bych pátrala po tajemném neznámém. Rozhodla jsem se, že se budu vyhýbat výrobním halám, jelikož tam je největší pokušení hledat. Teoreticky bych mohla hledat i v databázi zaměstnanců, ale to mi přijde jako velký zásah do jejich soukromí.
Ten den jsem trochu roztěkaná, zapomínám na své povinnosti. I Andrej si toho všimne, ale přičítá to večírku. Mně podobným lidí je dnes víc. Během týdne se má koncentrace dostane do starých kolejí. Leona mne ve čtvrtek o její velké pauze navštíví v kanceláři.
„Co ty tady zabarikádovaná? Chlapi se diví, že nechodíš do kantýny. Co se zlatíčko děje?"
„Co myslíš? Tak trochu se vyhýbám střetnutí s rytířem. On na rozdíl ode mne ví, kdo jsem."
Při těch slovech jí předám dopis, který je úplně zahrabaný ve spodním šuplíku. Nedokázala jsem ho roztrhat a vyhodit, jen jeho email jsem začernila fixou. Leona pozorně čte. Najednou zahvízdá.
„No páni, to je bomba! Proč musíš být taková puritánka? Užij si trochu zábavy. No a že se hra odehrává na pracovišti. Aspoň je tady tolik možností, kde schovat indicie, o kterých budeš vědět jen ty a on. Škoda, že jsi email začernila. Když ty nejsi ochotná si hrát, já bych se do pátrání pustila."
„Jenže já nejsem ty. V práci chci mít klid a věnovat se čistě jí. Sama jsi mne nazvala workoholikem. Už jsi vymyslela, co chceš za svou výhru?”
Leona se šibalsky usměje. A trochu zrudne.
„No, když jsi teď sama přiznala, že chceš na pracovišti klid a nevolat po rozruchu, zítra se vyfikni opravdu hodně sexy. Během šichty dojdi na halu a přede všemi pořádně polib Radka. Ale ať to není žádné ocucávání! Pořádný francouzák, rozumíš?”
„Ty jsi mi pěkná mrcha! Tohle se dělá své nejlepší kamarádce? Tak já se ti svěřím se svým trápením a rozhodnutím a ty po mně chceš takové divadlo? No ale sázka je sázka. Máš jediné štěstí, že se mi Radek líbí a já zřejmě jemu. Teď už padej makat! V sobotu tě budu čekat v naší kavárně. Až trochu vychladnu."
Má slova podtrhne i zvonek, který oznamuje konec pauzy. Já se vrhnu zpět do své práce. Před koncem směny se ještě podívám na svůj i Andrejův harmonogram. No, ještě že jsem se podívala! Zapomněla jsem požádat Andreje, aby schůzky s Lubošem předal Lucii, nebo se o ně postaral sám. Po incidentu na pobytu nemám nejmenší chuť se s ním setkávat. To, že byl pod vlivem alkoholu, ho neomlouvá. V mých očích spíš naopak přitěžuje. Momentálně se ve mně ale zrodil nápad. Vždy se toužil podívat, jak u nás funguji linky. Jak je vše dokonale propojené. Tak se obléknu podle přání Leony a před ním políbím Radka, aby mu bylo dost jasné, s kým jsem.
Večer se přehrabuji ve svém šatníku. A dá mi dost práce rozmyslet, co na sebe. Nesmím být vyzývavá jako žena z ulice, přesto krásně zdůraznit své přednosti. Nakonec vyberu lehce průhlednou halenku. K ní podprsenku, která nejde moc vidět. Sukni několik centimetrů nad kolena, zdůrazňující můj pevný zadek. Silonky v tělové barvě. Pod sukni si můžu dovolit krajkové kalhotky. Ty nikdo neuvidí, jen já o nich budu vědět. Účes a líčení doladím ráno. Jsem unavená, ještě se podívám na svůj seriál a jdu spát.
Před odchodem, když se prohlížím, musím uznat, že jsem kočka. Vše zakryji tenčím kabátem, který je dost dlouhý. Lodičky na středním podpatku. Na vrátnici projdu bez povšimnutí. Všimne si mě až můj šéf. Vyptává se, proč jsem se tak vyfikla, ale že mi to hodně sluší. Trochu se začervenám.
„I když se ti nemusím zpovídat, po směně mám rande."
Hodiny utíkají rychle. Luboš dojde na čas, aby si u mne trochu vylepšil skóre. Jako omluvu za své chování mi donese bonboniéru a kytku. Probíráme spolu firemní záležitosti. Nabídnu mu, jestli má čas na prohlídku hal. S tím souhlasí. U některých pásů se zastaví a chce znát detaily o mém rande, ale ty mu neprozrazuji.
U haly, ve které je Radek, trochu znervózním. Nenápadně si odepnu první tři knoflíčky u halenky. Poprosím Radka, jestli by mohl na chvíli za mnou. Záměrně stojím uprostřed. Jen co nás od sebe dělí sotva dva metry, udělám krok k němu, obejmu ho a políbím. Z počátku je velmi zaskočený, ale nakonec se uvolní a opětuje ho. Svět kolem nás by se asi zastavil, kdyby nejdříve nenastalo ticho od hovoru mezi zaměstnanci. Následované hvízdáním a uznalým mručením. Oba jsme zadýcháni. Trochu se odsunu a nenápadně mu předám papírek s místem a časem. Poté se obrátím k Lubošovi a naše exkurze pokračuje.
......................................................................................................................................................................
To si snad dělá srandu! Takhle mne líbala, když jsme byli o samotě v jejím pokoji. Moc dobře ví, že jsem žárlil, když skončila v náruči vampýra. A dnes tohle! Na můj dopis neodpověděla, ale vím, že ho pořád má ve své kanceláři. Nejspíš mě chce vyprovokovat, abych se prozradil a usnadnil jí hledání, nebo se rozhodla na náš krásný prožitek zapomenout. Ale já ne! Nehodlám se jí vzdát. Už ji pozoruji od střední průmyslové školy, kde většinou byly učební obory a dívek tam bylo jako šafránu. Jen po jednom, dvou kusech v pár třídách. To se změnilo s novým maturitním oborem, kde bylo těchto kousků deset. Mezi nimi ona. Šedá myška se svým kouzlem. Pohybovaly se pořád v hloučku. Nikdy nešly samotné. Bylo těžké některou oslovit, maximálně posláním lístku, což bylo pod mou úroveň. Rok jsem ji sledoval nejen ve škole, ale i na ulici. Z mého pátrání jsem zjistil, že má přítele. Tak jsem to vzdal.
V životě mi prošlo náručí plno dívek a žen. Už jsem na Lenku skoro zapomněl. Jednou jsem ji potkal na ulici. Poznal jsem ji podle postoje i tváře, ta se jí nezměnila. Pořád vypadá jako děvčátko a to jí je 25. Od pár lidí z její třídy vím, kde pracuje. Shodou okolností hledali nové zaměstnance. Všechny jejich požadavky jsem splňoval, takže jsem si byl jistý dohodou. Jen jsem měl trochu problém jí při hovoru odpovídat na otázky, jelikož ho vedla právě ona. Kdykoliv se objevila na hale, vzbudila rozruch. Ale já ty chvíle vítal, jelikož jsem mohl být v její blízkosti, slyšet její líbezný hlas, jak ze srandy odpálkovává předáky, některé rádoby vtipálky, cítit její vůni a dobrou náladu. Taková divoká kočička, která potřebuje trochu zkrotit. Kdyby tak byla mou.
Pořád jsem nevěděl jak se k ni dostat blíž. Díky navázaní konverzace s Leonou jsem věděl, že nějakou dobu nikoho nemá. Způsob, jak se dostat do její blízkosti, mi dopřál právě firemní pobyt. Byla skoro k nepoznání a měla štěstí, že jsem tam byl. Ale neměl jsem v plánu s ní skončit hned v posteli. Podnět k tomu dala sama a mně se splnil můj sen. Jen jsem dost krotil své dominantní já. V mysli se mi zrodil plán, jak ji motivovat k objevení mé identity.
Nyní se ve mně, díky scéně přede mnou, vzbudil pud lovce. Je na čase se jí opět připomenout. Přes víkend snad něco vymyslím. Ještěže mám díky své práci dost míst, kam mám přístup. Včetně její kanceláře.
........................................................................................................................................................................
Odpoledne čekám v restauraci na Radka. Je třeba mu aspoň z části vysvětlit mé počínání. Má pět minut zpoždění.
„Ahoj! Děkuji, že jsi tady. Ráda bych ti vysvětlila, co se odehrálo na hale. Políbila jsem tě, protože jsem potřebovala, aby to viděl Luboš a dal mi pokoj. Moc se mi líbíš a podle polibku z minula vím, že já tobě taky. Nebo si to jen namlouvám?"
„Ahoj. Nenamlouváš. Jen jsem byl překvapený a to jsem i teď. Už nějakou dobu jsem tě pozoroval, když ses objevila na hale. Jen stud a trochu i pracovní kodex mi bránil tě oslovit a někam pozvat. Nerad bych měl problémy. Ani žádnou protekci. Jsem rád, že se ledy posunuly. Pokud se chceš vídat i mimo pracovní kolektiv, nejsem proti."
Po těchto slovech mě vezme za ruku a políbí. Zbytek odpoledne proběhne v příjemné atmosféře. Povídáme si na různá témata. Kromě polibků a pohlazení si víc nedovolí. Jsem za to ráda. Večer mne doprovodí domů a vyměníme si telefonní čísla. Při odchodu se omluví, že víkend by rád strávil se mnou, ale musí rodičům pomoct s nějakou opravou v jiném městě.
V pondělí jsem si zapomněla koupit kafe, které mi už dochází. Ale cestou není, kde ho koupit. Tak si jen povzdechnu, že budu muset nějak vydržet s tou troškou. Jdu si ho do kuchyňky uvařit a jsem mile překvapená. Stará dóza je pryč a místo ní nová, plná. Přemýšlím, kdo ji tam mohl dát. V kancelářské sekci není nikdo, kdo by ji pil. Ostatní mají mezi sebou domluvu, že se podělí o náklady. Nikdy se o mě nestarali, i když viděli, že mi chybí.
Druhý den jsem pro změnu našla spodní šuplík pootevřený, a zmizel z něj dopis od rytíře. Po polední pauze je znovu otevřený a leží v něm zmizelý dopis. Pár dní je klid, pak zas přerovnaný můj stůl. Sem tam v mé kanceláři cítím známou vůni mužského parfému, nijak aromatického. Někdy mám pocit, že mám halucinace. Na chodbách pocit sledování. Nebo jsem si koupila v kantýně croissant ke kávě, vrátím se do kanceláře, a najdu ho rozbalený a nakousnutý. Přitom jsem zamykala. Měla jsem tušení, že za tím je rytíř. Jím jsem se nechtěla zaobírat, když jsem šťastná s Radkem. S ním se to vyvíjí dost slibně. Raději se zásobím práci, abych mozek zaměstnala.
Je pátek, z kanceláře už jsou všichni pryč. Tu ke mně vstoupí rytíř. Je celý oblečený v kostýmu. Nevím, jestli se mi to jen zdá, nebo je opravdový. Zavře a zamkne dveře.
„Ahoj nevěsto, trochu jsi mne zklamala, když jsi nepřistoupila na mou hru. Nejvíc mne zarazilo tvé divadýlko s Radkem. Vím, že jste spolu. Vypadáte ale spíš jako přátelé."
„Co tady děláš? Podle mé reakce jsi měl poznat, že jsem naši epizodu chtěla nechat ve vzpomínkách."
„Jo tak proto máš pořád můj dopis! Vyhýbala ses a pořád vyhýbáš halám! Je to pro tebe velké pokušení, co?"
Začne se přibližovat k mému stolu a já v židli sedím jako přikovaná. Lehce mě odsune a sedne si na stůl. Cítím mezi námi napětí, stejně jako na hotelu. I jeho parfém, když se nakloní, stejný jako předchozí dny. Takže sem chodil a šmejdil. Nahne se a políbí mě. Chci se bránit, ale má ústa se otevřou a dovolí jeho jazyku v nich rejdit. V úplé podprsence se mi staví bradavky, dole i trochu vlhnu. Rukama mu chci sundat masku. Automaticky je jednou rukou sevře za mými zády. Druhou rukou se věnuje mému krku, pak ňadrům, ty dost drtí, a bradavkám. Rozepíná jeden knoflík za druhým. Dá bokem košíčky podprsenky, přiklekne k mým nohám. Hraje si s prsy takovým stylem, že i přes zábrany vzdychám. Postaví mě. Vyhrne sukni. Prsty zajede do kalhotek a rejdí na poštěváčku i uvnitř. Nejsem schopná žádného odporu. I když bych měla.
Pustí mé ruce, vše ze stolu smete a ohne mě přes něj. Sundá úplně kalhotky. Tím má před očima vystrčený můj zadeček i mušličku. Nečekala jsem, že dostanu ránu jeho dlaní, ale nijak velkou. Trochu štípe. Má jeskyně teče, což si ověřuje svou rukou. Naráz do mne strčí tři prsty. Je nelítostný. Během chvíle prožiji orgasmus. Ale to mu nestačí. Pořád pokračuje dál, dokud nemám další. Rychle si svlékne kalhoty i trenky. Nevím, jestli použil kondom, jelikož nevidím dozadu. Jen cítím jeho penis hluboko uvnitř. Je jak smyslů zbavený. Jezdí ve mně hodně rychle a hluboko. V jeden okamžik mě jemně chytne pod krkem a dovede mě k vrcholu. Své pocity dávám slastí hodně najevo, kdežto on ani nehlesne.
Už od minule vím, že má velkou výdrž. Jsem vyčerpaná. Podlamují se mi kolena. Ale podepírá mě, takže neupadnu. Jakmile je po všem, oblékne se, ze země zvedne mé kalhotky a u odchodu si k nim přičichne.
„Doufám, že si dnešní den dobře zapamatuješ a rozhodneš se po mně pátrat. Tohle je můj poslední krok. Pak tě nechám na pokoji."
A odejde. Já se zhroutím do křesla. Po stehnech a lýtkách mi stéká má vlastní šťáva. U stolu si všimnu menší loužičky. Tohle jsem ve svém životě nezažila. A ani by mne nenapadlo, že něco takového zažiji v práci. Přímo v mé kanceláři! Takový zážitek budu těžko dostávat z mysli. Nedá mi to a kouknu se na dopis od něj. Vedle začerněného místa je znova napsaný jeho email.