Holky z porna: naše zkušenost (09)

25. 3. 2021 Zdeno666

„Zuzko, necháme jít jenom Romana. Všechno se pak dozvíme. Teď je nejlepší čas začít s novým speciálním cvičením.“
„Paní, jenom my dvě? Já jsem tak šťastná!“
„Ano, budeme sami dvě. Neboj, nebude to trvat dlouho. Výsledkem bude, že si pak i tu roli nehodné otrokyně mnohem víc užiješ.“
„Ale já jsem šťastná! Co si mám užít?“ začala trochu vyplašeně Zuzka, „Ale přece… Ale… Majko, já teď vůbec nevím, co mám dělat. To je jako příkaz?“
Zuzka měla skoro plačtivý tón. Došlo mi, že by bylo vhodné zasáhnout: „Jsi jenom obyčejná malá nadržená děvka. Navíc každou chvíli zíráš tam, kam nemáš!“ Poslední větu jsem skoro vykřikl. Chtěl jsem na sebe strhnout pozornost.
„Promiňte, Pane.“ Zuzka to řekla tak smutně, že mi až bylo líto, jak jsem na ni zvýšil hlas.
„Musíš se naučit správně koukat. Paní si s tebou musí promluvit. Bude se tě ptát, a ty jí budeš na všechno pravdivě odpovídat. A bude tě učit dívat se doleva a doprava tak, jak se správně má. Prostě všude, protože to je to, co ti vůbec nejde. Oba chceme, abys byla s námi. My tě dokážeme před vším zlým ochránit. My ano. Musíš ale cvičit. Dobře si nacvičit to, co tě teď bude paní učit. Dnes začneš s výcvikem správné polohy očí. Buď hodná čubička a pěkně paní poslouchej!“
Neudržel jsem se a pohladil ji. Snad jsem to moc nepokazil. Navíc mi stále ani trošku nejde vyslovovat velké P. Počáteční Zuzčina nerozhodnost a opakování slůvka „ale“ může svědčit o zárodcích přirozeného odporu. To sice terapii stěžuje, ale ve výsledku je odpor dobrý. Znamená, že je člověk na dobré cestě se z problému zcela dostat. Apatie je o několik řádů horší než takovýto drobný odpor. Navíc bylo také zapotřebí navodit pocit bezpečí. Potvrzení podřízenosti pomohlo Zuzce k tomu, aby se vrátila do své ochranné ulity otrokyně, kde se v posledních měsících cítila dobře. Jenže v tom nejsem profík. Díval jsem se na Majku a hledal, zda jsem moc nepřestřelil. Chtěl jsem jen Zuzku rychleji připravit na následující terapeutické sezení.
„Roman má pravdu. Jsi tu s námi a nikdo se k nám nemůže dostat. A také platí, že spolu budeme i po návratu do Prahy. Teď si budeme jenom povídat a já tě naučím, jak správně pohybovat očima, kam se dívat a také jak dobře odpočívat. Chci, abys byla naše dokonalá čubička. To bez výcviku nejde.“
„Děkuji Paní. A smím zůstat nahá?“
„Smíš, přece dobře víš, že tady je tvá nahota vítána.“
„Děkuji Paní.“

Zavřel jsem za sebou potichu dveře a nechal je samotné. Byl jsem zvědavý, co Sabrina s Tomášem vypátrali. Do atria jsem přišel jako poslední. Akorát jsem slyšel, jak Tom něco zaníceně vypravuje.
„Takže protože se vydali směrem k nám, snažili jsme se co nejnápadněji pivnici opustit. Snad si nás úplně dobře nezapamatovali. Ahoj Romane, právě jsem začal vyprávět, jak jsme se prozradili.“
Sotva se Tom stačil nadechnout, ozvalo se hřmotné zabouchání na vjezdovou bránu. Hlasitě vydechl a všichni jsme se po sobě podívali. Protože jsem zůstal z našeho osazenstva jediný, koho si Sráč nemusel úplně přesně vybavit, šel jsem otevřít. Za dveřmi nikdo nebyl. Rozhlédl jsem se a pochopil. Pár metrů od vrat stála dodávka, do které se právě nakláněl řidič. Otočil se na mě, usmál se, a šel mi podat ruku.
„Dobrý den, právě jsem hledal telefon, abych vám zavolal. Přivezl jsem nákup, který jste objednal.“
„Děkuji, zavolám přátele, aby mi ho pomohli odnosit,“ odpověděl jsem také španělsky.
Když jsem se vracel, všichni seděli okolo stolu značně ztuhle. Nemohl jsem se udržet a rozesmál jsem se. Poprosil jsem Toma a Mártyho, ať mi pomohou odnosit krabice a igelitky. Naštěstí mi v kalhotách zůstala platební karta, tak jsem se nemusel vracet do naší ložnice a Zuzčina terapie mohla probíhat bez vyrušování.
„Jsme hezky vystresovaní,“ začala Sabrina. „Já se vážně bála, kdo to je.“
„No vidíš, a on jen nákup. Až ho uklidíme, musíš mi také odvyprávět, co jste vypátrali,“ odpověděl jsem s úsměvem.
„Jasně! Zatím s Klárkou připravíme sangrii, ať nám to povídání lépe odsýpá.“
Uklidili jsme s klukama nákup, rozesadili se okolo stolu a nalili si z obřího džbánu pití. První se do vyprávění pustil Tomáš.
„Sráč bydlí v hotelu Las Marismas,“ začal. „Je nedaleko centra. Tady je orientační mapa, vzal jsem ji v hotelu. Na pokoji má ještě jednoho týpka a celkem jsou čtyři. Sledovali jsme je do pivnice Independence Beer Garden, která je kousek od pláže. Máme všechny nafocené. Jazyky moc nevládnou. Za všechny objednává jen jeden, německy. S obsluhou komunikoval bez větších zaváhání. To je tenhle. Vypadá z nich nejslušněji, asi i proto, že byl nejmíň nalitej. Zbývající tři jsou docela agresivní.“
„Slyšeli jste, co si povídali?“ zeptal se Martin.
„Něco jsme odposlechli,“ připojila se k vyprávění Sabrina. „Probírali, jak se budou střídat v hotelovém fitness na jednotlivých mašinách a kolik které věnují času. Pak kvalitu piva. No a využívali toho, že jim nikdo nerozuměl, takže hlasitě komentovali každou holku v jejich okolí. Ani k holkám se ten slušňák moc nevyjadřoval.“
„No a jak jsme je poslouchali, tak jsme si ani neuvědomili, že na ně vyloženě zíráme,“ pokračoval Tom. „Sráč si toho všiml, bouchnul do stolu a obrátil se na své kámoše, že na něj nějakej otrapa debilně čumí. To myslel mě. A že mi spolu s ním mají jít rozbít hubu. Tak jsme se se Sabčou snažili ztratit v davu. Nevíme ani kam až nás dokázali sledovat. Udělali jsme samozřejmě bezpečnostní přestávku a sledovali okolí. Nikoho z nich jsme pak už neviděli. Tak jsme se vrátili sem.“
„No, i po vašem vyprávění si myslím, že zatnout těmhle vejlupkům tipec bude zcela jistě veřejně prospěšný čin,“ navázal jsem na Toma. „Jsou svému okolí vyloženě nebezpeční. Nějak se mi chce čím dál tím víc téhle partě zabránit v konání zla.“
„Jsou teda dost odporní a jsem všema dvaceti pro,“ souhlasila se mnou Sabča. „Parta nechutně sebevědomejch zamrzlejch adolescentů. Dokud nedostanou pořádně přes hubu, budou si myslet, že jim všechno a všichni patří a taky že jim určitě všechno projde. Co s nimi provedeme?“
„Mám plán. Je ale dost drsnej,“ a začal jsem vyprávět, co jsem vymyslel, když jsem dnes plaval v bazénu, než mě tak příjemně vyrušila Majka.
„Jak slyšíte, není to ještě detailně hotové. Ale takhle bych si to představoval.“
„Jo, hele to bude parádní hlína,“ nadšeně reagoval na můj plán Martin.
„Já bych měl pár vylepšení. Myslím, že jsme tady se Sabčou dobrá akční dvojka, viď?“ Připojil se Tom.
„Jasně!“ odpověděla Tomovi Sabrina. „Přesně tohle je to, co by si všichni takoví sráči zasloužili! Takovému bezva plánu pomůžu, co mi síly budou stačit!“
„Martine, souhlas, a že to teda bude hlína!“ přidala se Klárka. „Takové akce se prostě také musím naplno zúčastnit! Chce to ještě domyslet, jak správně využít toho, že si mě pamatuje, jak jsem mu dala na budku. Romane, chci mnohem větší roli, než jsi mi zatím přidělil! Martine, že se Roman nemusí bát mi dát větší roli, že ne?“ a při tom Klárka začala dělat smutné oči a rukama prosila a střídavě se dívala na mě a na Mártyho.
„Hele, Klárko, víme moc dobře, že máš zatraceně pořádnou páru. Taky jsi nám to už ukázala. Roman nás všechny tak trochu chrání, ale to fakt nemusí. My na sebe s Klárkou dáváme pozor celkem normálně. Fakt. Už jsme ve všem celkem sehraní.“
Martin to řekl s až dětskou naivitou, že jsme se všichni představě jejich dokonalé sehranosti zasmáli.
„To je skvělé!“ převzal jsem opět iniciativu. „Můj plán je jen návrh. Jsem rád, že se vám líbí. Je jasné, že ho ještě upravíme. Přátelé, co je důležité, teď úplně zapomínáme na to, proč tu jsme. Máme se přece bavit u moře, tedy vlastně u oceánu! Už bude za pět minut tři čtvrtě na čtyři, a tak navrhuji připravit se na první odzkoušení bodyboardů v praxi. Majka se Zuzkou už terapii určitě pomalu končí, tedy v 16.00 odjezd Caravellou za prvními skutečnými vlnami!“

Děvčata odnesla špinavé skleničky i prázdný džbán od sangrie a kluci odešli do svých pokojů. Já s poloprázdnou skleničkou zůstal sedět venku a čekal, až se Majka objeví. Nestačil jsem ani dopít, když se objevila mezi dveřmi.
„To už je po poradě? Kam všichni odešli?“
„Ve čtyři je sraz u Caravelly, pojedeme společně vyzkoušet bodyboardy. Jdu se převléct do neoprenu a vzít si ručník a oblečení na zpáteční cestu.“
„Dobrej nápad, Zuzka teď potřebuje společnost, co jí bude obdivovat.“
„Jak to probíhalo?“
„Musím říct, že jsem nadmíru spokojená. Zuzka má odhodlání a také sílu se s tím vyrovnat. Bude to velmi rychlé,“ odpovídala mi Majka po cestě do ložnice.
„Zuzko, konečně vyzkoušíme Caravellu! Za 15 minut vyrážíme!“ zavolal jsem do prostoru, protože jsem ji nikde neviděl.
„Jupííí! Hned se sbalím na pláž!“ ozvalo se z koupelny.

Vyjeli jsme směrem na Caleta de Maria Hernández, kde jsou docela fajn vlny. Caleta znamená ve španělštině zátoka. Od domu jsme tam dojeli za necelých 15 minut. Místo mě nezklamalo. Ač se voda zdála zpočátku hodně studená, a to i přes můj Reef, za chvíli jsme si všichni zvykli. Zuzka byla neobyčejně nadaná. Rozhodně jsem neměl tolik úspěšných sjezdů, kdy bych skončil až v písku na pláži, tak, jako ona. I Majka vypadala ve vlnách šťastně. Všiml jsem si, že se snaží zůstat s Klárkou i Sabčou dál od ostatních. Asi jim oznamovala konec plánu a jistotu výdělků. Jsem zvědavý, co to s holkama udělá. Když spolu přestali mluvit, snažil jsem se k ní na bodyboardu doplavat co nejblíž.
„Koukej, ta třetí vlna! Vypadá parádně, tu stihneme!“ zavolal jsem na ní.
„Jo, ta by nás mohla svézt daleko!“
Povedlo se nám na ní naskočit. Byla parádně vysoká. Zkusil jsem malý oblouček, abych na ní jel trochu zešikma. Zpomalilo mě to, a tak jsem se mohl druhým obloučkem lépe přiblížit k Majce. Byli jsme hodně blízko vedle sebe a vlna byla přímo ukázková. Dostala nás společně až na břeh.
„To byla dokonalá synchronizovaná jízda! Jsem z toho parádně vzrušená! Líbilo se mi, jak jsme byli vedle sebe. Těším se na večer! Jen pořád nevím, co se Zuzkou. Chtěla bych být s tebou sama.“
„Snad vymyslíme nějaký úkol, který ji nenápadně dostane se od nás. Vyhlásil bych jí za Královnu vln, jezdí opravdu parádně. Má bezva cit na místo, kde se vlny lámou. A vlastně co holky? Hádám, žes jim řekla, že mohou bez jakéhokoli postihu odjet.“
„Ano, řekla jsem jim, na čem jsme se dohodli. Jim se tady líbí, s klukama jsou spokojené, a teď se navíc těší na to, jak společně dáme té partě okolo Sráče za vyučenou.“
„Trochu jsem se bál, že budou chtít domů. To jsou dobré zprávy.“
Sebrali jsme prkna a vraceli se do vln, když okolo nás prosvištěla Zuzka.
„Počkejte na mě!“ volala.
Když nás doběhla, celá nadšená vyprávěla, jaké je to úžasné jezdit po břiše na vlnách.
„Teď pojedeme spolu všichni tři vedle sebe, ano? Bylo moc hezké vás pozorovat! A taky bych si chtěla vyzkoušet normální surfové prkno. To musí být úplná nádhera!“
Tak se nám jízda po břiše na vlnách zalíbila, že jsme si ani nevšimli, že už bylo šest hodin. Sbalili jsme se, převlékli do suchého a vyrazili nazpátek do našeho domu.

Hned jak jsme přijeli, pustili jsme se s Mártym do přípravy grilování. Rozhodli jsme se pro grilovanou zeleninu a jehněčí. Při čištění kotletek do hřebínku jsem si rozmyslel, jaký připravím úvodní drink. Nechal jsem se inspirovat velmi oblíbenou americkou míchačkou, které se říká Moskevský mezek, Moscow Mule. Jedná se o osvěžující lehce perlivou kombinaci vodky, limetky a zázvorového piva, která mi kdysi na stáži v Americe pomáhala uhasit i tu největší žízeň. Moskevský mezek je asi nejznámějším koktejlem postaveným na zázvorovém pivu. Všechny takové nápoje se společně označují jako mule. Existuje tedy mnoho modelů drinků, kterými se dá dobře zmezkovat. Já se rozhodl pro úpravu, kdy je vodka nahrazena Jackem Danielsem v provedení Apple. Tenhle jablíčkovej Jack prořezává zázvor mnohem agresivněji než vodka, a navíc jeho vůně celý nápoj výborně doplňuje. Mám to raději než originál, ale u nás v Česku se obtížně shánějí ingredience. Sice je v poslední době jablečný Jack docela dobře k sehnání, zato skutečně dobré zázvorové pivo na každém rohu neseženete. Ono nebýt toho, že jsem v nabídce obchodu našel cosi, co bylo označené jako „Původní anglické zázvorové pivo vyrobené z pravého Ginger Beer Plant, obsah alkoholu 3,0 %“, vůbec by mě nenapadlo mezka dělat. Příprava je mimořádně snadná. Jednoduše se slije čerstvá limetková šťáva do džbánu se spoustou ledu, naleje odpovídající množství Jacka a celé se to doplní zázvorovým pivem. Správný poměr je do vysoké 0,4 sklenice velký český panák nalitý až po okraj Jackem, půlka velkého panáka čerstvé limetkové šťávy, zasypat ledem a dolít zázvorovým pivem. Sklenice by se měly ozdobit mátou. Doufal jsem, že se mi podaří vykouzlit drink, který mí přátelé neznají. Pokud bude zázvorové pivo tak opravdové, jak jsem doufal a jak bylo napsané na etiketě, tak by tahle míchačka měla zatraceně chutnat jak klukům, tak holkám. Nechal jsem Martina dokončit grilování a odešel do kuchyně připravit mezka. V rychlosti jsem ho namíchal, rozlil do sklenic, do každé strčil snítku máty a džbán postavil do lednice.

Když jsem se vrátil s podnosem plným skleniček, Martin s Tomášem už nandavali hotovou zeleninu s masem na velké talíře uprostřed stolu.
„Kluci, tak to je nádhera!“, nadšeně hodnotila večeři Sabča. „A co to Romane neseš k pití?“
„Jmenuje se to mezek. Vzhledem ke spoustě ledu je tom alkoholu o něco méně než v desítce pivu. Má to být dobré na žízeň. Pokud vám to bude chutnat, nechal jsem zbyteček v ledničce, takže pak mohu donést na dolití.“
Chopili jsme se skleniček, ťukli si a já sledoval, jak se tváří na první lok.
„Hele, to se dá!“ ohodnotil mezka Márty.
Výsledek byl takový, že jsem musel namíchat ještě další dva džbány a když by nedošlo zázvorové pivo, asi by padnul ještě jeden džbán. Ale to teď předbíhám. Dojedli jsme a já se ujal slova:
„Dnešní den byl značně hektický. To způsobilo, že jsme se dostali na vlny dost pozdě. Co na nich předváděla Zuzka bylo i v tak omezené době, kterou jsme měli, prostě fenomenální. Jestli souhlasíte, vyhlašuji Zuzku za Královnu vln! Potlesk Zuzce! K tomuto titulu ti náleží právo zadat komukoli z nás nebo i všem nějaký úkol.“
Zuzka přímo zářila. Dívala se na každého z nás a bylo vidět, že se snaží vymyslet nějakou kulišárnu.
„Když mě baví, jak děláme věci dohromady. Tak mě napadlo, že bychom si mohli zahrát hru, kterou jsem si vždycky přála zahrát, ale nikdy k tomu nebyla ta správná parta. Takže mám úkol pro nás všechny. Zahrajeme si Pravdu nebo úkol. Kdo nesplní, odevzdá fant. A aby to nebylo tak jednoduché, zítra bude každý snídat v oblečení, s jakým dnes skončí. A žádné přidávání dalších ponožek a svetrů, hrajeme jen s tím, co máme teď na sobě. Ptát se budeme postupně dokola a to kohokoli. Souhlasíte?“
Všichni jsme souhlasili a bylo na nás vidět, že se těšíme.
„Počkejte,“ přerušila naše štěbetání Klárka. „Mám návrh na ještě jednu cenu. Mě dostalo tohle pití, tenhle mezek. Souhlasíte, aby Roman dostal cenu Zlatého mezka?“
Všichni se začali překřikovat, že má Klárka pravdu a ať jdu namíchat další velký džbán.
„Přátelé, děkuji za ocenění. Jen mi prosím nechte na zadání úkolu čas do půlnoci, protože teď opravdu nevím, jaký bych měl vymyslet.“ Uklonil jsem se a odešel namíchat dalšího mezka.

Když jsem se vrátil, hra akorát začala. První byla na řadě Sabča.
„Majko, pravda nebo úkol?“
„Pravda.“
„Co byla poslední věc, kterou jsi si Googlila na telefonu? Ukaž historii.“
„Sabčo, teda, tys to už hrála, že ano? To je hodně zákeřná otázka. Tak se pojď podívat.“
„Kliniky IVF recenze? Jako čtvrté fakulty? Hledáš práci?“
Úplně mnou projelo mrazení a postavili se mi chlupy vzadu na krku. Měl jsem totiž podobný nápad jako Majka. Naštěstí to nikdo nekomentoval.
Teď byla řada na Tomášovi.
„Sabi, je někdo, na koho máš crush?“
„Je. David Garrett.“
„Kdo to je?“ vyhrkl trochu smutně Tom.
„Nejrychlejší houslista. Byl i v Guinnessově knize rekordů. Porazil ho jinej, ale ten není tak hezkej. Já totiž od mala hrála také na housle a on je prostě boží.“
Teď byla řada na Martinovi.
„Klárko, pravda nebo úkol?“
„Tady to začíná bejt drsný. Já chci radši úkol.“
„Ok. Předveď, jak bys tady někoho sbalila.“
„Kohokoli? Nebo mi někoho určíš?“
„Kohokoli.“
Klárka vstala a šla k bazénu. Najednou se jí z ničeho nic zvrtla noha a málem spadla. Sandál na vysokém podpatku nechala za sebou a s výrazem velké bolesti zkusila několik poskoků. Vrhla prosebný pohled na Martina.
„Prosím, asi jsem si něco udělala, můžeš mi pomoct?“
Márty s ustaraným výrazem vyskočil, sklonil se k její bolavé noze a zeptal se: „Bolí hodně? Mohu ten kotník promnout a zjistit, jestli s ním není něco vážného?“
„Moc to bolí,“ odpověděla Klárka. Márty se snažil kotník prohmatat, když tu si Klárka rozvázala uzlík na pásku lehkého domácího oblečku, který měla při večeři na sobě. Ten se rozevřel a odhalil její dokonalé ploché bříško. Zapůsobilo to tak eroticky, že jsem i já zalapal po dechu. Tím však Klárka nekončila. Omotala pásek Mártymu okolo krku, trochu zatáhla, takže zvedl hlavu.
„Obětavý mladý muži, prosím, nazul bys mi opět můj ztracený střevíček?“ A trochu pásek uvolnila. Márty po čtyřech došel pro ztracený pantoflíček a snažil se ho Klárce nasadit na nohu. Jeho snahu doprovodila hlasitým ach, a tak svůdně se zhoupla v bocích, že jsme všichni koukali jen na ní.
„Obětavý mladý muži, prosím, mohla bych požádat o ještě jednu malou službičku?“
„Sa… samozřejmě,“ zakoktal se Márty a vůbec jsem se mu nedivil.
„Zaběhla se mi tady taková malá asi osmnáctiletá blond čubička. Prosím najděte ji, uvažte jí tento pásek okolo krku a co nejdřív mi ji přiveďte.“
Teda Klárka to je číslo, vůbec bych to do ní neřekl! Dokonale uvěřitelně zahraná etuda. Podíval jsem se na Zuzku. Seděla s otevřenou pusou a nemohla z Klárky spustit oči. Martin vstal, s páskem okolo krku došel k Zuzce, sundal si ho a jemně ho ovázal kolem jejího krku. Pak za něj mírně škubnul a odvedl ji ke Klárce. Ta se na Zuzku přísně podívala, udělala gesto a Zuzka se jí velmi elegantně posadila k nohám.
„Obětavý mladý muži, netušila jsem, že jste tak schopný. Někoho takového jako jste vy bych potřebovala. Máte na nejbližších 10 let nějaké konkrétní plány?“
„Mám, rád bych byl co nejvíc ve vaší přítomnosti.“
„Skutečně? Jste nejen obětavý, ale i milý. A po těch 10 letech byste chtěl dělat co?“
„Být v ještě těsnější vaší přítomnosti.“
„Ale to už budu věkem sešlá a starostmi shrbená vetchá stařena!“
„Tedy budu vaším statným ošetřovatelem!“
„Vy jste skutečně milý. Hochu, teď mne nech si promluvit s touhle roztomilou čubičkou. Ty ses zaběhla, viď?“
„Ano, Paní!“
„A chceš být ještě zaběhnutá?“
„Už ne, Paní.“
„Když budeš něco potřebovat, tak si řekni. Víš že máme k dispozici obětavého mladého muže, jehož vroucným přáním je být naším statným ošetřovatelem!“
„Ano, Paní!“
Dál to už Klárka nevydržela a vyprskla smíchy.
„Zuzko, jsi prostě dokonalá. Musím tě políbit!“ Pomohla ji zvednout ze země, obejmuli se a při tom si dali parádního francouzáka.
„Martine, takhle jsi si to představoval?“
Martin koukal a nebyl schopný říct ani slovo.
„Teď je řada na mě, že?“ pokračovala sebevědomě Klárka.
„Martine, pravda nebo úkol? Nebo snad fant?“
„Chci také úkol.“
„Dobře. Představ si, že spolu žijeme. Ale jsem smutná. A ty víš, že mou náladu mohou změnit tvé polibky. Jak bys to provedl?“
Musím si Klárky víc všímat. Ona se ani trochu nezdá. Co s tímhle dokáže Márty provést, tak to jsem zvědavej.
„Lásko, už jsem doma! Kde jsi? Děti už spí?“
„Nevím. Odvezla jsem je k tvé matce. A ještě jsem ji nevolala.“
„Klárko, teda, to byl přímo geniální nápad!“
„Já se totiž potřebuju konečně vyspat, jsem strašně unavená a nikdo tady o mě nepečuje, i když mi to mockrát sliboval.“
„Budu o tebe pečovat ještě víc, to se neboj. Jenže jsem teď u našeho domu zaslechl moc zajímavý rozhovor a chtěl jsem ti ho vyprávět. Ale když jsi tak unavená…“
„Martine! Tak to jsme si nedomluvili! Hned mi řekni, cos mi chtěl říct. Jsem strašně zvědavá! A pravdu!“
„To nemůžu.“
„Martine, to nejde, prosím řekni mi to.“
„Mohl bych ti to možná pošeptat.“
„Není to proti pravidlům?“
„Hele, není.“
„Dobře, tak mi to pojď pošeptat.“
Márty se naklonil k uchu sedící Klárky. Nebylo slyšet, co ji povídá.
„Co to děláš? Vždyť mi nic nepovídáš!“
„Ale povídám. Tohle si říkali dva malí šnečci. A musel jsem ti povědět, o čem to bylo. Nepřerušuj mě a zavři oči, jsi přeci unavená. Jen poslouchej.“
Klárka zavřela oči, poslouchala Martina a začala se pomalu usmívat. Martin se po chvíli přesunul od ucha k očním víčkům a začal je velmi něžně líbat. Pak k tvářím a když už se blížil ke Klárčině puse, vykřikla, že ji mučí, a že už to nevydrží. Popadla ho oběma rukama a sama mu dala pořádného aspoň minutového francouzáka.
Když Klárka Martina pustila, společně jsme jim zatleskali.
„Zuzko, jsi na řadě.“
„Já si vůbec nestačila rozmyslet, koho se na co zeptat nebo jaký úkol dát.“
„Neboj, řekni hned to, co tě první napadne,“ snažil jsem se jí pomoct.
„Dobře. Mám něco pro všechny. Úkol nebo pravda?“
Všichni jsme odsouhlasili pravdu.
„Má mě tady někdo opravdu rád?“
Všichni jsme okamžitě zvedli ruce. Zuzka byla trochu zaskočená.
„Teď jsem na řadě já,“ přihlásila se o slovo Majka. „Zuzko, úkol nebo pravda?“
„Když jsem teď viděla ty úkoly, tak radši pravda.“
„Chceš, aby tě měl někdo rád. Jak si představuješ sex s někým, kdo ti říká, že tě má rád?“
„To opravdu musím? Už jsem to přece říkala.“
„Je to hra, tak musíš. Jsem tvoje paní! Vyžaduji, aby to bylo co nejpodrobnější. Musí to být vyprávění plné detailů.“
Tak na to jsem si musel nalít.
„Máma s tátou mi furt předhazovali jiné děti. Jak se skvěle učí, jak dobře vypadají, jak hrajou výtečně na hudební nástroje a já že jsem vlastně k ničemu. Ani se nepamatuju, že by mě někdy nějak výrazně pochválili. Jak jsem hubená, tak v osmičce byly nejoblíbenější ty holky, co už měly velká prsa. A tyhle kozaté mě nejvíc ponižovaly. Přála jsem si najít poklad a zaplatit si prsa, prodloužení nohou, zmenšení nosu, trochu přifouknout zadek a taky doučování, aby mě už měli konečně všichni rádi, protože nebudu ošklivá a budu i úplně nejvíc chytrá. Tohle jsem vyprávěla proto, že už od dětství toužím, aby mě měl někdo rád. A přiznávám, aby mě měl rád kdokoli. Sex s někým, kdo mi říká, že mě má rád? Já to mám úplně jednoduché. Za prvé chci být hezčí a chytřejší než jiné ženy. To proto, aby se do mě zamilovalo co nejvíc mužů. Aby mi žádný nemohl odolat. Také chci, aby mě milovaly ženy. Abych se naučila jejich techniku svádění, abych prozkoumala jejich orgasmy a byla ve všem lepší než ony. Jenže já takhle tvrdá být neumím. Když se na mě někdo hezky podívá, usměje se, nejradši bych s ním hned dováděla v posteli a zažívala spoustu orgasmů. Ale nechci to jako králíci, šup šup a hotovo. Chci, aby mnou byli fascinováni. Abych v nich vzbudila touhu, které nemohou odolat. A abych byla tím nejlepším, co kdy v posteli zažili. Majka chtěla podrobnosti. Tedy dobře. Když mi dá muž nebo žena najevo, že se jim líbím, úplně mě to jakoby přepne do jiné osoby. Vymýšlím, jak vyprovokovat okamžitý sexuální zájem. U mužů to je snadnější, protože jsou už předem správně naladěni. Přirozeně se domnívají, že by mohlo k něčemu dojít a doufají, že je sex z mé strany očekáván. Snažím se jim dávat maximum signálů, že si mají na mě troufnout. Pokud vše správně vyjde, uklidním se, protože teď už nemusím nikam pospíchat a mohu si to konečně užít. Fascinuje mě, že ač muži viděli mnoho kund, tak když jim ukážu tu svojí, ztrácejí nad sebou kontrolu. Ideálně to je asi takhle. Ležím na posteli a čekám, až ze sprchy přijde on. Musím být natočená tak, aby mi na ni bylo vidět. Navíc mírně pokrčím nohy, aby vynikla i má stehna. Cvičila jsem si to před zrcadlem. On se zastaví a sleduje mě. Pomalu se přestává ovládat. Tuhne mu a vychutnává si pohled na to, jak jsem pro něj dokonale připravená. Myslím na rozkoš, kterou by mi mohl poskytnout a zároveň se mu chci plně oddat, aby to, co zažije se mnou, s žádnou jinou už nemohl prožít. Mám ráda, když jde na mě opatrně. Když vzrušená ležím, a on mě nejdřív jemně ochutná jazykem. Říkám sice on, ale to samé chci prožívat i se ženou, stejně intenzivně. Prostě i když mluvím o muži, myslím na to samé i se ženou. Vždy mou touhu zvýší, když cítím na poštěváčku jeho dech. Tu chvíli, než se ho dotkne jazykem. Snad by mě udělalo i jenom to, když by mi na ni někdo intenzivně dýchal. Dotkne se mě jazykem, a to už ztrácím kontrolu. Chci se ho dotýkat, cítit, jak je vzrušený a jak se snaží zvýšit i mé vzrušení. Jenže netuší, že jsem již na pokraji kolapsu. Že nutně potřebuju, aby už byl ve mně. Já se prostě potřebuju cítit plná! No a pak to přijde. Sama ji zkouším rytmicky stahovat, když v jeden okamžik nade mnou převezme vládu a sama se mi začne zprudka svírat. To mám už v hlavě úplně temno a nekontrolovaně křičím. Ležím, oddychuji a toužím to prožít znovu a znovu. Toužím slyšet, že jsem krásná a milovaná, a že se mnou to byl jeho nebo její nejlepší orgasmus.
To, co jsem vám teď vyprávěla jsem vlastně nikdy nezažila, i když jsem tomu byla několikrát hodně blízko. Bohužel jsem jen splnila úkol, co mi dala Majka. Všechno to byla jen pouhopouhá má představa o sexu s někým, kdo mi řekl, že mě má rád.“
Ticho jsem prolomil já. „Mám úkol pro všechny. Souhlasíte?“ Všichni potichu vyjádřili souhlas.
„Kdo má rád Zuzku, ať zvedne ruku. Kdo jí má hodně rád, ať zvedne obě, a ještě jí to hodně nahlas řekne!“
Zvedl se les rukou, všichni jsme se překřikovali a Zuzka se z toho rozplakala. Klárka ji obejmula, Zuzka se začala zase usmívat, a protože jsme dopili posledního mezka, navrhl jsem, že půjdeme spát.
„Počkejte, já si ještě za Zlatého mezka neřekl o cenu, na kterou mám nárok,“ a díval jsem se na Zuzku, jak se drží za ruku s Klárkou. Neznatelně jsem na ni kývl a ona na mě.
„Na dnešní noc vyhlašuju změnu pokoje. S Majkou jdeme spát do pokoje místo Martina a Klárky a oni budou spát v naší posteli. Chce někdo uplatnit právo veta?“
Nejhlasitější „NE“ jsem slyšel od Toma a Sabči. Martin se díval trochu vyděšeně. Zuzka i Klárka se lišácky usmívaly a zamávaly mi. I Majka se usmívala.
„Jediné, co si sebou můžeme odnést, je kartáček na zuby! A připomínám, výměna platí do zítřejšího rána do 8.00!“