Jednou...

9.4.2021 zandalee

Do pokoje pronikají poslední paprsky večerního slunce a nesměle se prodírají mezi listím stromu za oknem. Sem tam se v závanu vzduchu, který proniká dovnitř pootevřeným oknem, pohne záclona. Zvenku je slyšet štěbetání a zpěv ptáků, než se uloží k nočnímu spánku. U dveří stojí dva kufry. Na stolku stojí poloprázdná láhev, u ní jsou dvě skleničky se zbytky nedopitého červeného vína. Vzduch v místnosti halící se do šera je vlhký a horký. Na okraji postele jsou propletená dvě těla, jedno mužské a jedno ženské. Místnost je nasycená vůní milování.

Sedím mu na klíně otočená čelem k němu, mé nohy ho objímají kolem jeho boků. Má prsa se tisknou k jeho hrudi jemně porostlé světlejšími a místy prošedivělými chloupky. Intenzivně cítím své vztyčené a vzrušené bradavky. Rukama ho objímám kolem zpocených ramen, jednou rukou mu vjíždím do vlasů. Na svém krku cítím jeho horký dech. Zakláním mírně hlavu. Můj dech je mělký, nedostává se mi vzduchu. Jeho dlaně kloužou po mém zadku, jeho dlouhé a štíhlé prsty se do něj občas zaboří, mírná bolest vyvolává mrazení v mé páteři. Prohýbám se v bedrech a pomalu, velmi pomalu padá má obrana a já cítím, jak špička jeho žaludu se dotýká vstupu do mého lůna, které je otevřené, horké, vlhké a chvěje se touhou přijmout ho do sebe. Pomalu proniká do mého těla, až ve mně zmizí naprosto celý a dosáhne mého dna. Naše rty se setkají v hlubokém polibku, jeho jazyk plení má ústa, jeho rty tlumí mé vzdechy. Pomalu se začínám pohybovat a kloužu na jeho ocasu tam a zpět. Jeho ocas je nádherný, vyplňuje každý kousek mé kundy. Cítím se tak plná, naplněná až po okraj vždycky, když se svými boky přiblížím k jeho klínu a zcela ho pohltím svým tělem. Jeho vzdechy zanikají v mých. Tisknu se k jeho tělu co nejvíc, jako by to mělo být naposledy. On se ve mně pohybuje velmi pomalými a drobnými pohyby. Moje vzrušení s každým jeho byť nepatrným přesto velmi vzrušujícím pohybem narůstá. On se ve mně zcela ztrácí, a já ho zcela pohlcuji. Nemůžeme se jeden druhého nasytit. Obejme mě rukama kolem pasu a nadzvedne se. Opatrně mě položí na postel. Chladné povlečení mě na mém touhou rozpáleném těle zastudí. Stále zůstáváme zaklesnutí jeden do druhého. Maličko mě otočí na bok. Jednou nohou si klekne mezi má kolena, druhou má za mým tělem. Na moment se nade mnou vztyčí, než se ke mně opět přitiskne. Jako bychom se báli, že se jeden druhému ztratíme. Jeho ruce mě pevně obejmou. Jeho pohyby ve mně začínají být intenzivnější, divočejší, rychlejší...

Vykřiknu, prudce oddechuji, otevírám oči. Cítím, jak doznívá můj orgasmus a poslední stahy mé kundy. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, kde jsem a co se děje. Oknem proniká první ranní světlo. Uvědomuji si, že to byl jen sen, krásný sen. Nohama objímám peřinu a tisknu stehna k sobě. Jsem vzrušená, vlhká, a cítím se i navzdory právě proběhnutému orgasmu tak strašně neukojená a prázdná... Nevím, jak dlouho tak ležím, zatímco ve mně pomalu odeznívá sen. Já si ho ale hýčkám, snažím se vybavit si každičký detail, sebeniternější pocit. Nezdávají se mi erotické sny. Je to pro mě jako ten nejhezčí svátek a dárek zároveň. Toho muže ze snu znám již dlouhá léta, začnu o něm přemýšlet...

Ukládáme kufry do auta a jdeme zpět k velké chatě. Procházíme kolem recepce a vyjíždíme výtahem nahoru. Stojíme těsně u sebe, i když je jinak výtah prázdný a místa je tu dost. Panuje mezi námi napjaté ticho. Společně se ještě naposledy vracíme do pokoje, kde jsme prožili vášnivé okamžiky, které ani jeden z nás neplánoval. Prostě se to stalo. Tak nějak vše k tomu poslední dobou směřovalo. Nešlo jen o sex. Víme, že si musíme promluvit. Nikomu se do toho nechce, nechceme pokazit ty vzácné okamžiky, které máme v živé paměti. Nechce se nám ani jednomu vracet do reality. On je ženatý. A můj kolega z práce. Nechci mu komplikovat život. Vlastně ani sobě. Mám výčitky, nemělo se to stát. On mě něžně políbí. Nemám sílu se bránit. Jeho polibky začínají být hladovější. Vší silou vůle se vzepřu a vymaním se z jeho objetí, ve kterém bych chtěla zůstat navždy. Odstoupím od něj do bezpečné vzdálenosti. Není to správné, nesmí se to opakovat. Vidím v jeho očích smutek. Odcházím, něco ve mně se tříští na střepy, po tvářích mi tečou slzy. Bolí to, tak moc to bolí...

Znovu procitám. Od slz mám mokrý polštář. Uvědomím si, že jsem po prvním snu znova usnula a sen měl pokračování. Cítím prázdnotu jako v tom snu. Jen to prázdno není po kolegovi z práce. Prostě ten pocit prázdnoty ve mně je. A ten prostor v mém srdci je stále volný, stále čeká na to, až se tam někdo zabydlí, zdomácní a rozhodne se zůstat už navždy. A ten někdo mi bude ochotný na oplátku poskytnout zase srdce své...

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Pekne napsano🌷
Tak to je trochu výhoda to home office *4*
@Tatarek20 Tak Tvoje pocity ráno v práci si asi umím představit po takových snech. Já naštěstí už dlouhé měsíce pracuji z domu, stejně tak i kolega, tak se teď nesetkáváme.
@2878 Myslím, že reálné sny a pocity mají občas všichni :-). Jen ty erotické sny se mi zdají výjimečně. Ale pak to stojí za to :-).
Mně se taky čas od času zdá o kelogyních. To mám ale potom druhý den v práci obrovské problémy jen kolem nich projít, natož pracovat... *24*
Že mám taky občas tak reálné sny a pocity
Děkuji, jsem ráda, že se líbí.

@Tatarek20 Ono je to až na pár detailů opravdu skutečný :-).

@2878 Pokud máš stejně to, že máš pro někoho stále v srdci volné místo, tak držím palce, ať se ten pravý najde :-).
Přesné výstižné moc krásně napsáno mám to stejně děkuji *114**1*
Moc pěkně napsaný. Takový skutečný *24*