Moje poprvé s kolegou v práci...

*Moje první GAY/BI povídka. Povídka je smyšlená, ale netvrdím, že v ní není kus skryté pravdy, vlastních pocitů a zážitků. Omlouvám se za svůj delší úvod, ale možná z toho udělám "epizodickou sérii", uvidím jak se Vám bude líbit.*

Líbí se mi vousy, ale bohužel mi příroda žádný zatím moc nenadělila, i když náznaky tam jsou. Hrozně na mne působí, když má muž tmavší vlasy, modré oči a vousy... hlubší hlas... Zkrátka takový maskulinní typ.

Byl leden, nový rok začal a s ním i má nová pracovní příležitost. Jako nováček, který se pomalu seznamuje se svou směnou, a který se rád podívá, zhodnotí mužský protějšek jsem byl jednou přiřazen ke dvoučlenné partě, v niž ten den chyběl třetí parťák. Jeden z nich byl, pro mne, nejhezčí muž ze směny, jen o 3 roky starší. Za těch prvních pár dní zaučování jsme spolu zatím nemluvili, ale vše se změnilo tím, že jim zrovna chyběl kolega. "Ahoj, já jsem Radek." podávajíc mi ruku, řekl hrubým hlasem a úsměvem na tváři, který mi v jeho krásných, modrých očích dodával zvláštní nádech pocitu štěstí a hrozného uspokojení, klidu a pohody... Asi ani nechci vědět jak jsem se tvářil já, ale s úsměvem na tváři jsem osobní představení samozřejmě zvládl v klidu. I když... nemohl jsem z něho spustit oči a tak nějak jsem se stále snažil komunikovat. Ty vousy... ten úsměv... ten pohled... Ten hlas mi doslova hladil uši a na hrudi jakoby létali motýlci. Radka mají rádi všichni z naší směny. Je zábavný, je ochotný, je milý a má si co říct s kýmkoliv, dovede si s vámi povídat o čemkoliv, což jsem se přesvědčil i sám. Abych to upřesnil - není to žádnej nabušenej topmodel, právě že normální chlap, sympaťák. Opravdu jsme si rozuměli a padli do oka, a i když jsme spolu nebyli v partě, tak během prvního roku jsme spolu několikrát měli možnost pracovali.

Jednoho dne byl opět náš společný den na směně, zrovna se připravovala mašina na rozjezd. Už jsem byl zručnější, takže jsem šel z druhé strany, otevřel dveře a oba dva jsme připravovali tu svou. Pro to, aby jste si viděli do očí a něco si řekli jste se museli ohnout a kvůli hluku přiblížit, jelikož mezera v mašině má cca 2 metry. Jenže... pro to, aby jste dotyčnému koukli do rozkroku se ohýbat nemusíte... Ano, sice je to pracovní oblečení, ale jako jedinému ze všech kolegů se mu v něm rýsovala krásná boule. Né, že by byl vzrušený a stavěl se mu do pozoru, ale právě v klidu. Panečku... od té doby tam koukám docela pravidelně... Boule mne rajcují. Párkrát jsme spolu zašli i ven a nejraději nosí tepláky... no nejspíš vím proč... ta boule přímo bije do očí, až mě to kolikrát přivádí k lehkým myšlenkám. Radek nemá žádnou vymazlenou postavu, ale ta jeho jiskra v něm samém pro to jaký je člověk ve mne utkvěla tak, že jsem si po pár týdnech řekl "ty toho Radka normálně chceš...". Myšlenky se změnily v touhy... chtěl jsem s ním být v kontaktu ve dne v noci.

V koupelně v práci máme rozdělené sprchy na 2 řady s 10 sprchama po dvou křídlech. Já se od začátku sprchoval v levém křídle, on vždy v tom pravém. Nikdy jsem neměl šanci Radka spatřit v celé své kráse, jelikož i jeho skříňka umístěna v jiné části šatny a časové rozpoložení našeho sprchování mi nikdy nedalo příležitost... očima ve sprchách plných homofobů ho nahánět rozhodně nebudu, i když... přehled o vybavení mých kolegů rozhodně mám.

Jednou při našem již částečně rozvinutém přátelství přišel okamžik, kdy byl pátek po odpolední směně. Naše šichta končila týden a na kuřárně jsme zbyli už jen já a Radek, všichni už chodili od půl desáté do sprch a po takových deseti minutách jsme byli sami, on ten den nikam nepospíchal, jelikož jel vlastním autem. Povídali jsme si, sdělovali si své plány na víkend a dokuřovali poslední milimetry cigaret. Ve 21:50 jsme se rozhodli jít do sprch. U píchaček už stála většina směny. "Tak co jste tam dělali? Vy jste tam kradli, že?", "Vyndejte to z těch kapes!", "To si zaplatíte!" vtipkovali naši kolegové... Radek na tyto situace umí reagovat skvěle a tak také prohlásil něco vtipného. Ve sprchách již nebyl nikdo. Sundavám si špinavé oblečení, házím do koše s prádlem, jen v trenkách odcházím do čisté šatny, kde si odložím batoh, stáhnu ze sebe co zbylo, popadám ručník, sprcháč a jdu si užít ten rituál. Miluji sprchu... prudký proud docela až horké vody na mne teče , cítím jak ze mne stéká ten prach a špína. Zatím si jen stále užívám tu vodu. Tak nějak se hladím po těle a v tom zaslechnu "Dneska obětuju svůj flek a přidám se k tobě, ať tu nejsi sám.", vyměnili jsme si pohledy a já se otočil směrem na něj a přitom si stále užíval proud horké vody, která mi tekla po zádech. Šteloval si teplotu své sprchy, a po chvíli zavlažování jde Radek ke stojanu se solvinou a namačká si ji na ruce, vrací se ke své sprše a drhne si je... to byl ten moment, kdy jsem se poprvé podíval na jeho péro. "Bože..." řekl jsem si v duchu. Přede mnou stál muž, do kterého jsem se zamiloval... a úplně nahý. Péro má dost větší než já, a rozhodně tlustější... Po chvilce, kterou jsem si moc užíval jsem ve svých koulích začínal cítit menší tlak, "Ajaj...", v ten moment přišel takový ten trapas, kdy si dotyčná "oběť" všimne, že jste nejspíš neobdivovali, jak krásné obklady ve sprchách máme... Otočil jsem se zpátky, beru sprcháč a začal jsem se mýt. Zavírám oči a jdu pod sprchu... po pár sekundách slyším jak se zapíná sprcha přímo vedle té mojí. Otírám si oči od vody, hlavu otáčím do strany a vidím, jak si Radek pod sprchou hladí péro a přitom se na mne dívá. "Co to děláš?" ptám se. "Ale no tak... všiml jsem si jak zíráš, a nejen teď. Já nejsem slepej ani hloupej." Absolutně jsem nevěděl co mám na to říct. Jen jsem na něj tak koukal s otevřenou pusou... vzal mi ruku a přiložil mi ji na svoje péro. "Chceš ho do huby?" ptá se... "ehm" přikývl jsem... "Ale co když někdo přijde?" Přistupuje ke mně zezadu, svoje péro mi přitiskne na zadek, zvedne mou druhou ruku, na které mám hodinky a ptá se "Kolik vidíš hodin?" bylo 22:03, fabrika již byla prázdná. Otočil jsem se k němu, opět jsme si jen vyměnili pohledy a svým hrubým hlasem s jemným náznakem agresivity a zamračeným čelem se ke mne trochu nahl a říká "Tak si ho strč do tý huby ať jí zavřeš, nebo ti ho tam narvu sám...". Z mého péra se stala ocelová tyč, která málem praskla překrvením. Klekám si a začínám pomalu sát jeho krásně vyholené péro. Z jeho nádobíčka se stává macek. Kouřím ho jak nejlépe umím, Radek vzdychá slastí, druhou rukou mu masíruju koule, už to moc neustává a opírá se o zeď sprch. "Kouříš rád čůráky?" a tak s plnou pusou povzdechnu jak kurvička "ehm"... "Jde to vidět, protože mě ještě nikdo tak dobře nekouřil" snaží se v lehkých křečích a vzrušení promluvit. To mne rajcovalo ještě víc a o to více jsem se snažil. Po pár minutách už mne docela bolela pusa. Zdálo se, že se mu čůrák taky překrvuje, byl úplně tvrdý a plný vzrušení, byl snad ještě větší, než když jsem začal. "Chceš vystříkat hubu, ty zmrde?". Pokračuji v kouření, dívám se mu teď opět přímo do očí a znovu se nezmůžu na nic jiného než "ehm"... Nechtěl jsem, aby tahle chvíle někdy skončila. Chytl mne za hlavu a začal mi mrdat pusu, skoro jsem nemohl dýchat! Po chvilce mne zatáhl za vlasy jak neposlušnou kurvu, dívali jsme se jeden druhému do očí, péro už jsem jen rychle honil s vypláznutým jazykem v očekávání co na mě přijde... už se to blíží... Za vlasy mne zatáhl tak, že to až opravdu zabolelo. Opírá se o stěnu a s hlubokým řevem lva mi to stříká do pusy na jazýček, na tvář. Takovej stříkanec jsem ještě nezažil, měl jsem to snad až za ušima. V maximálním vzrušení jsem začal stříkat i já... samovolně. Nikdy jsem nezažil tento pocit neskutečného vzrušení a blaha. Ani jsem nevěděl, se něco takového může stát. Každopádně, Radek držejíc mi stále vlasy si otřel péro o mou tvář, ještě mi s ním párkrát vyčistil hubu a posléze mne lehce odhodil na podlahu. Byl jsem jak v transu, jen jsem tam tak ležel, kapky vody ze sprchy po mne stále tekly, já se díval do blba před sebe a srovnával si v hlavě ten moment, jemu to bylo absolutně jedno, prostě mě tam nechal ležet jak psa a šel se sprchovat zpět na své původní místo. Absolutně beze slova. Bylo to něco nepopsatelného. Po chvíli se zvedám, také si dělám svou hygienu a občas vyměníme s úsměvem pohled. Po dokonalé očistě přistupuji k němu zezadu, přitisknu se, chytám ho za péro a šeptám "Děkuji." Odcházím plný blaha ke své skříňce do čisté šatny. Ještě se dotírám, v tom slyším dveře a kroky vycházejíc z koupelny, osoba míří zezadu ke mě. Začal mě hladit po krku, přes záda a bok až na moje péro, přitiskl si opět svou chloubu na můj zadeček, cítím jak mi jeho vousy šimrají rameno a šeptá svým hrubým hlasem "Já taky. Doufám, že to nebylo naposled.", Radek odchází ke své skřínce. Mne se v tu chvíli opět postavil čůrák...

No... to kdyby viděli naši kolegové, tak nás v těch sprchách ukřižujou. Byla to nejlepší chvíle v mém životě. Kdo ví co přijde příště...

*Děkuji za přečtení, snad jste se nenudili. Budu rád za kritiku i pochvaly.*