Čarodějnice - soutěžní

Hned jak ji přivedli, věděl, že se tentokrát nespletli. Šenkýřka od Zlatého vola byla čarodějnice, alespoň o tom byl přesvědčený. Něco z ní vyzařovalo, nějaká energie, kterou nedokázal popsat, ale v jeho rozkroku byla hned vidět. Stál mu a byl tvrdý jako kámen, to se mu už dlouho nestalo. Nebylo to tím, že byla opravdu krásná, rudá kudrnatá hříva, kus ženské, větší prsa a bílá jemná pleť. Na to jak byla mladá ji koukali všichni čerti z očí. Přivažte ji ke stěně, pevně ji chyťte do okovů, ať nám neuletí. Udělal vtip a strážní se zasmáli, to se mu taky často nestávalo. Šel k ní a prohlížel si ji. Zíral na ní, očuchával ji, zda neucítí pekelný puch, ale voněla jako rozkvetlá louka. A jak mu stál! Nejraději by zapomněl na svoji smradlavou ženu a bandu nenasytných harantů, ojel ji jako poslední špínu a utekl s ní. Ale nemohl, obcovat s čarodějnicí byl horší prohřešek, než krást v pánově panství. Už nikdy by neměl klid, pán by si ho našel. Tedy, dáme se do díla řekl. Jsi Markéta od Zlatého vola, dcera šenkýře Jana? Ano, vždyť přece chodíte každý den, mlč čarodějnice! Křikl na ni a dal ji pohlavek v kožené rukavici, až ji tváře hořela stejně jako její rudá hříva. Ano, chodíval každý večer do krčmy, prý utužovat s mužstvem, ale chodil tam kvůli ní. Jsi čarodějnice a jsi na světě jen aby si očarovaným které sis brala do pokoje kradla duši pro ďábla. Vzlykala, bolestí, ponížením. Ne, přece mne, další facka, další bolest. Přiznej se, řekl. Ať to máš rychle za sebou a nemusím tě trápit, pomyslel si. Nejsem čarodějnice, vykřikla. Svléknout, zavelel a ochotné stráže se rády toho rozkazu ujaly. Žádné vysvlékání, nožem rozřezat šaty i s korzetem, strhat z ženy a nechat ji napospas hradnímu vykonavateli a sobě na pohled. Třásla se, zimou v hradních sklepeních a strachem. Nemohl si nevšimnout jejích krásných, mladých, dmoucích se ňader a tvrdnoucích bradavek. Chci ochutnat ty plody lásky, chci tě obejmout a ochránit, honilo se mu v hlavě, ale ruce poslouchaly více než jeho srdce. Vzal do ruky bičík a uštědřil Markétě několik ran přes ta krásná prsa. Na bílé kůži se objevili rychle rudnoucí rány. Už nevzlykala, křičela bolestí. Takže znovu, kdo jsi? Neodpověděla, z očí ji tryskaly slzy a po ňadrech dolů stékal tenký pramínek krve. Nemohu, bože nemohu, křičelo to v něm a přemýšlel jak rychle ukončit její a především svoje trápení. V tom slyšel jeho hlas. Přišel jsem se podívat na tu čarodějnici, o které si povídá již celé vojsko v hradu, řekl a usmál se pán. Pane, řekli vojáci jedním hlasem a postavili se do pozoru. Pán šel blíže k Markétě a prohlížel si ji. Jak jedno ďáblovo dítě zmate tolik mužů. Pane ale já, chtěla říct Markéta, ale viděla zbrojnošovu zvedající se dlaň a zmlkla. Výslech povedu sám, řekl hradní pán a nikdo se mu neodvážil nic říct. Nechte nás tu, zavelel a dle příkazu všichni opustili místnost. Opravdu povedené dílo jsi, ďábel si dal záležet řekl a Markéta již našla odvahu vzorovat. Nejsem čarodějnice pane, šeptla, a zadívala se mu do očí. Lidé říkají něco jiného děvče, oponoval ji. Pane, jen jsem se spustila protože, ano? Protože? Pokračuj, řekl a zálibně si prohlížel její tělo. Mezi tím vzal hadr ze džberu a jemně otíral Markétiny rány. Protože hledám toho pravého pane, řekla a opět se mu zadívala hluboko do očí. Oči měla zelené jako zářící smaragdy a on se v nich ztrácel. Takového, který by mne naplnil a uspokojil ten spalující chtíč co mnou zmítá, copak by čarodějnici něco pálilo? Už vcelku nepokrytě hladil ta krásná prsa, těžkal je a jemně mnul bradavky. Třeba jste to vy pane, zašeptala, už ne bojácně, ale zkušeně, svůdně. Stisknul pevně bradavky mezi prsty až ji vyhrkly slzy, neboj řekl, vyzkoušíme zda můj meč pasuje do tvé pochvy, ale nezkoušej mne očarovat, nebo tě probodnu jiným mečem. Au, au ano pane, omlouvám se pane, řekla. Pustil bradavky a dál se věnoval jejím prsům. Prý zvládáš i techniku jiného milování, zeptal se. Chcete to zkusit pane? Zeptala se. Ano, odpověděl. Musím u toho ale klečet slyšel ji říkat a nemohl pustit ta ňadra z dlaní. Ano, jistě. Uvolnil řetězy s okovy, které ji poutaly. Poklekla a zvedla oči k pánovi, prosím taste pane, řekla. To je pohled, pomyslel si. Rozepnul si opasek s mečem a dýkou a uložil jej vedle sebe, nikam daleko, pomyslel si a začal si rozvazovat svůj oděv. Když byl připravený a to už byl připravený nějakou chvíli, jen ten oděv mu překážel, ucítil její dech na svém ohonu. Přibližovala svá ůsta, doširoka je otevřela a začala si jej zasouvat do úst. U toho jemně kmitala jazýčkem a rukou obnažovala panský penis. Dovnitř, ven, dovnitř ven pracovala s ním velmi zkušeně. Pán byl spokojený, něco takového ještě nezažil. Ženatý ještě nebyl, sice využíval povolnosti všech služebných na hradě, ale ty si vždy jen vykasaly sukni a poslušně držely, dokud je pán nezkropil svým semenem. Jak se dozvěděl od svých rádců, není dobré rozšiřovat panské sémě mezi spodinu. Tak jak byl zvyklý, místo za boky chytil Markétu za hlavu a sám si určoval, co chce dělat. V tu chvíli už jen mohla držet a přijímat pánovu rozkoš, jelikož velikost jeho údu, rychlost a hloubka přirážení už byla jen na něm. Ano, dusila se, sliny ji tekly oběma koutky a cítila, jak rudne, ale raději se udusit pánovým údem, než skončit na hranici řekla si a poslušně držela, dál se snažila olizovat a řádně vlhčit. Už to na něj šlo, přemýšlel co teď, na chvíli se vytrhla ze sevření, nechala penis vyklouznout ze svých úst a s nádechem řekla prosím, můžete opět polka téměř celý meč. Stříkal, tak jako snad ještě nikdy plnil tu její rozkošnou pusinku svým královským semenem. Když skončil, vytáhl penis z jejích úst, díval se jak ztěžka, ale spokojeně dýchá. Utřel si svůj královský penis do těch krásných rudých vlasů a začal se upravovat. Stráže, zavolal. Chytl ji za tvář, zvedl nahoru a sledoval, jak ji pramínky jeho radosti vytékají z natržených úst na prsa. Jsi tak kouzelná řekl a zastavil se. Ano, jsi kouzelná čarodějka. Upálit řekl, otočil se a odcházel. Ani se nepodíval, jak se opět pere se strážemi, které ji poutají do okovů.