Perný letní den s Nikol II

Veřejný bazén a Kamilovu zahradu jsme zavrhli hned. Přecejen jsme si od něj chtěli trochu odpočinout poté co předváděl na společné dovolené. A Kamilovi jsem se radši vyhýbal, co jen to šlo. Nikol navrhla, že můžeme jet na kole zase k řece. Věděl jsem už jaké místo myslí. Připomněl jsem ji minulé zážitky s tamními honiči. Navrhla z legrace, abych si zkusil taky pozici honiče. Měl jsem tam přijet až za hodinu po ní. Nikol se na dece u řeky mezitím rozvalovala bez plavek. Tentokrát si četla jinou knížku. Nevěděl jsem, jak zaujmout tu nejlepší honící pozici, tak jsem v křoví u cesty na Nikol čuměl dalekohledem. Nehonil jsem si, jen jsem čuměl.
"Ukaž co tam máš?" Ozvalo se po chvíli za mnou. Pak dotyčný pán spatřil Nikol. "Hele, půjčil bys mi to na chvíli?" Uklidnilo mě, že myslí můj dalekohled. "No krása, to se někdo má." Řekl, když si to zamířil přímo na Nikol. Měl ji doslova v zaměřovači. "Nedivím se ti." Řekl. A po chvíli začal divně funět, vrátil mi dalekohled a vydal se na soukromku do vedlejšího křoví, kde si vystačil už bez dalekohledu. Dalšího pána jsem aktivně oslovil já. Prý jestli nechce vidět nahou zrzku z blízka. Nejdřív mi skoro vynadal, ale když ze zvědavosti koukl okem na Nikol, vyžádal si nabízený dalekohled, aby ji měl jako na dlani. Chvíli koukal, a pak mi poděkoval, a šel pryč. Pán vedle v křoví zatím nepokrytecky honil. Měl na sobě zelené maskáče, takže téměř splýval s okolím. Nikol zatím netušila nic. Už jsem chtěl jít za ní, když v tu chvíli šel okolo takový, no... zavalitý starší pán. "To je skoro na infarkt, měla by na ty kozy mít zbrojní pas!" řekl, když se podíval zaměřovačem v padesátinásobném zvětšení. "Klidně se tu někde vyhoňte!" Řekl jsem drze. "Nevadí ti to?" Zeptal se. Ale pán mě špatně pochopil a místo aby mi vrátíl dalekohled a sám si zalezl někde do křoví, tak si ho začal honit přímo u cesty. Bylo to tak komické. Začal oddychovat čumějíc do dalekohledu, že si nevšiml mého nápadu si před něj kleknout. Když se udělal, čuměl ještě do dalekohledu, byl tak zaujat se sebou si hrající Nikol, že si nevšiml, že mě postříkal. "Aha, tak na." Řekl jen, když mi vracel dalekohled. A já se klidil, než si zpátky nasadí i brýle.

"Aha, to jsi ty!" Řekla, když jsem se vynořil zpoza stromu. Než jsem dokoukal, jak si tam strká lahvičku opalovacího krému. "Nikol, víš, že na tebe čumí asi pět lidí?" Řekl jsem. Zeptala se jestli včetně mě. Já, že ne. Pozici s okolím splývajícího pána jsem neodhalil ani dalekohledem. Dokonalý záškodník, pomyslel jsem si, kolik podobných tady v lese asi je. "Prosímtě schovej tu věc." Řekla Nikol a vzala mi dalekohled. "Vidím dva." Řekla. "To jsi tomu dala Nikol! Když ses podívala!" řekl jsem. Právě jim totiž spínal v hlavě obvod "podívala se, neječí, musím blíž." Jeden z nich drze rovnou přišel až před deku. Asi mě měl za honiče, kterého Nikol pustila blíž bezprostředně po svých hrátkách s lahvičkou opalovacího krému. A tak se odvážil taky. Nikol sice nebyla v náladě, kdy by někomu dávala knížkou po... "Já toho hajzla majznu knížkou po hlavě!" Vykřikla Nikol a popadla knížku. Aha, tak přecejen byla. Zvlášť, když část té lahvičky měla v..." Honiče to neodradilo. Vytáhla na truc dalekohled a zamířila ho pánovi do rozkroku. Pak vyprskla v záchvatu smíchu. Nevím jestli byl hraný, nebo ne, ale pánovi ihned jeho chlouba poklesla, a tak potupen vyklízel pole druhému honiči, který hrdě čekal na to, až se mu Nikol podívá do rozkroku také, že přece tohle výběrové kritérium splňuje na 125%. Měl tam fakt rozměrnou nádheru. Nikol se však nepodívala a pána (který si rozkládal deku vedle) rovnou trefila vrženou knížkou. Pak si všimla, co to mám na sobě. "To si ho tam někomu kouřil?" Vyprskla na mě a v ruce svírala pevně tenisku. Zalhal jsem zmateně, že jsem si musel vyhonit taky, no a jak si tam strkala ten krém, tak mi to stříklo až na obličej. "Ukaž, ty můj..." Řekla s úsměvem, a pak mě políbila na pusu a tváře. Použila svůj jazyk. "Vždyť ty jsi ne-ku-řák!" Vykřikla a začala mě mlátit teniskou při každé pomlčce. Já pak vyklidil pole a za neskrývaného posměchu ostatních honičů ("však dá ti příště!") u cesty naskočil na svoje kolo. V rozrušení jsem skoro trefil koulema rám místo sedátka.