Z deníku Nikol: Autoškola

3.5.2021 svm2021

Přítel mi koupil kurz autoškoly, aby si vyžehlil věci z mých letních narozenin. Samozřejmě teď v zimě muselo venku nasněžit, když jsem měla poprvé vyjet ven do provozu. A ať už mají k dispozici jeden sypač, nebo třicet, je to stejné. Přišla jsem k postarší fabii, která čekala na parkovišti před naším domem. Moc jsem se netěšila, neboť se po otevření dveří linul odér jakoby křupek. Křupky byly asi oblíbená potrava učitele autoškoly Milana. Důvěru budily jeho brýle, které připomínaly drátek a dvě lupy. Vylezl ven z auta, a kromě toho, aby oklepal křupky ze svého vypelichaného svetru, si sedl na místo spolujezdce. "Čus Nikol." Řekl jen. Vypadalo to, že pochytil mluvu svých žáků. "Tak teď se odsemsaď vycamradíme." Řekl slangem, který si teď asi musel vymyslet.

Pochopila jsem, že budu muset vycouvat z parkovacího stání. Naschvál mi zaparkoval podélně. Koukla jsem na přístrojovou desku, samozřejmě bez vyparkovávacího asistenta. "To je jednoduchý." Řekl a naváděl mě stylem "ještě můžeš". A tak jsem se po několika pokusech odtamtaď vycamrala. Auto jen udělalo přátelské ťuknutí s jiným autem, které se odtamtaď camrat ještě nemuselo. "No vidíš, že to kurva jde! Skoro." Komentoval Milan moje počínání. A já začala přítele nesnášet za tento pofiderní dárek. Auto jsme ani neměli. Ale prý se přítel domluvil s Kamilem, že mi ho bude půjčovat. Ale možná si Kamil jen chce dát důvod koupit si nové auto, až mu ho sešrotuju. "Zpětná zrcátka nejsou na malování!" Přerušil moje úvahy Milan. Sám v ruce držel hamburger, který odkudsi vyhrabal. "Brzdi motorem Nikol!" Řval po mě Milan, když mu při trhaných pohybech při brždění ošoupaných brzd stékal po rukou kečup. Přímo na jeho kdysi bílý svetr se soby (kdysi).

To samé řval, když jsem zařazovala rychlosti vykotlanou řadící pákou. Upozornil mě, že kdybych byla muž, tak by ještě řval, že mi tu řadící páku narve do zadku, jestli na ní budu zařazovat náhodné rychlosti. "Po tom sněhu to tak dobře nejde." Protestovala jsem, když komentoval způsob, jakým se rozjíždím do kopce. Můj vlastní. "Nikol, Nikol..." Zakroutil hlavou a dodal, že kdybych nebyla tak krásná "zrzeečka", že by mi snad dal pár facek, i když jsem žena. Protože tohle auto mají používat i jiní po mě. Cosi mě na tom vzrušovalo, protože Luky by mi nikdy nenadával, ani když jsem udělala pár přešlapů. "Po tobě to řídí blondýna, a daleko líp, než ty!" Řekl Milan na rozloučenou, kdy jsem vystoupila do závěje sněhu. Blíž mě odvézt nemohl, protože jednoduše nechtěl.

Spražená, vzrušená a promrzlá jsem se sněhem brodila domů. "Tak co, jaký byl dneska kurz?" Zeptal se přítel. Že já si radši nenechala toho sklípkana (měl by ho rázem na hlavě), pomyslela jsem si a řekla jen "Dobrý." Lhala jsem. Vzala jsem notebook a pustila si DVD autoškola.

Milan opět čekal na parkovišti "Já to stejnak chtěl vzít do servisu, ale radši až po tobě." Řekl mi na uvítanou. A já si poníženě sedla na svou obvyklou hromádku křupek. Nastartovala na první pokus a vyrazili jsme. "No ty vole, jak jsme se sem dostali?" Vypadalo to, že si Milan položil řečnickou otázku, ale vážně to nechápal. "Pod sněhem nejsou vidět pruhy." Řekla jsem. "Tady ale jezdí tramvaje!" Řekl Milan a kapesníkem si setřel pot z čela, protože v autě bylo ke všemu přetopeno. Vůbec to nebylo kvůli přijíždějící tramvaji. "Nikol, já na tohle nemám. Už jsem viděl ledacos." Povzdechl si. "No dobře, zkusíme to projet ještě jednou." Mávl rukou a já pochopila, že ta hrst křupek v puse má asi antistresové účinky. Uklidnilo ho trochu, že druhé projetí bylo bez problémů. Jen musel trošku dupnout na brzdu. Potřetí už to bylo bez chyby. Skoro. Ale nic není dokonalé.

"Tak co, jaký byl dneska kurz?" Opakoval zase můj přítel jako kolovrátek. Ta věta se dá říct i jinak. Napadlo mě, že to dělá schválně. A já mu schválně odpovídala "Dobrý".
Zatímco on mě provokoval pornem "Autoškola". Nedovedla jsem si představit sebe na místě té poroherečky. Vzala jsem notebook a pustila si DVD autoškola.

Milan znovu zaparkoval podélně, tentokrát mě nechal od tama vycamrat a tam zacamrat. Asi desetkrát po sobě. "Sem a tam, sem a tam." Pěkně jako při šukání Nikol. Milana bavily moje rozpaky. Asi mu přišlo běžné říkat tohle studentkám. Ale já byla příliš zaneprázdněna parkováním. "No vidíš, že to jde. To je moje holka!" Vykřikl vítězoslavně, když počet odřenin byl nula. Že by mě naučil parkovat? Řekla jsem si a jeho výlevy ignorovala, protože mě začaly vzrušovat. Ani nevím proč. Možná bylo v autě tak horko, že jsem se svlíkla do blůzky. "Krásné kozičky!" Přemýšlel Milan nahlas. Nevědomky mi tím dneska složil už druhou pochvalu. "ŽE JO?" Řekla jsem nahlas, a nadzvedla jsem si blůzku. Nevím vůbec proč, asi to bylo tím okamžikem. Milan chvíli nechápal, že mu ukazuju prsa. "Škoda, že jsou v podprsence!" Řekl Milan. A zavezl mě domů.

"Tak co..." ... "Dobrý" Přerušila jsem přítele, který honil zrovna u dvou mužů, kteří si to rozdávali v pražském metru. Tomu říkám odvaha. Já si vzala notebook a pustila si porno Autoškola 2. Tolik mě vzrušilo ukázat prsa tomu prasákovi. Myslím Milana. Jinak mě na něm nepřitahovalo naprosto nic. Ale naprosto nic. Možná jak se po mě vozil. Rozhodla jsem se zkusit prozkoumat tyto svoje submisivní choutky. Škoda, že jsem nemohla pít alkohol.

Milana jsem nechala čekat. Přišla jsem naschvál o dvacet minut pozdě. "Nikol, ty žiješ v jiné časové zóně?" Přivítal mě nevybíravě. "Můžu vám vyhonit?" Zašeptala jsem rovnou. Jen na mě zíral. "Jste docela přisprostlý, tak vám sperma tlačí na mozek!" Řekla jsem (jak by to asi řekl můj přitel). "Ja.. jasně Nikol, kurva, že jo. Kurva!" Řekl zmateně. Nahnula jsem se a rozepla mu kalhoty. Když jsem viděla, jaký je, nahnula jsem se víc a vzala si ho rovnou do pusy. Aspoň ten penis ušel. "Neříkalas vyhonit? Ale já si nestěžuju, vůbec ne... Kurva, vůbec ne..." Vydával ze sebe Milan. "Nikol, ty jsi taková... moc hrrr. Ale dobrýý, kurva!" Narážel na lidi okolo podélného stání před domem, kde jsem bydlela u svého přítele. "Kurv.. kurv... kurvaaa" Řekl, když se udělal. Jeho chuť byla odporná, a to jsem jednou měla v puse Kamilovo. Otevřela jsem dveře a vyplivla to ven. "Nikol, dnešní lekce jindy. Já si to musím srovnat v hlavě." Řekl a vyhodil mě z auta.

"Tak co... počkat, jsi tu brzy." Řekl přítel a já mu vlepila škodolibou pusu.

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
super , ale tym hadam neskocil ten pribeh autoskoly
Hezky vyzivne napsano
Tak to je krásný příběh. Moc rád bych také dostal takovou pusu.