Kouzlo lesa

12. 5. 2021 Phate69

Tenara byla vyděšená a zmatená. Tenhle les znala jako své boty, a přece se jí podařilo při poslední procházce v úplňku zabloudit. Vyrazila při západu slunce s hlavou plnou myšlenek, a musela sejít z cesty. Problém byl ten, že nevěděla přesně, kde z cesty sešla, ani jakým směrem je nejbližší vesnice. Navíc padla tma a les se zdál ze všech stran stejně hustý. Tenaře začínala být zima a doháněla ji panika. A čím víc se snažila držet směr, tím víc nabývala pocitu, že chodí v kruzích. Nezvládla to. Našla strom s velkým kmenem, schoulela se do klubíčka, zabalila se co nejvíc do pláště, který měla, a doufala, že přežije noc a ráno se zkusí dostat ven. Zavřela oči a uronila několik slz, když uslyšela zapraskání. V hrůze zvedla oči, že si pro ni přišel divočák nebo vlk, když uviděla malého chlapce. A ne jen tak ledajakého. Chlapec na ni koukal zelenýma očkama, na hlavě měl růžky a byl osrstěný od hlavy až k patě. Zvědavě ji pozoroval a pomalu se přibližoval. Tenara nevěřila vlastním očím. Slyšela, že v lese mohou žít lesní tvorové, ale dokud něco nevidíme na vlastní oči, máme tendenci tomu nevěřit. Chlapec se k ní přiblížil a Tenara si všimla, že má malá kopýtka. To ji ale vzal za ruku a dal jí pusinku na tvář. Tenaře přestala být zima. Ještě stále byla jako u vytržení, ale když se chlapec rozešel, vstala a šla za ním. Malý satyr ji prováděl skrz stromy i keře, šel jistým krokem stále stejným směrem, hlouběji do lesa. Tenara ho následovala a pop několika minutách uviděla mezi stromy světlo ohňů. Chlapec k nim mířil. Tenara neměla nejmenší pochyb, že ji nepřivedl do civilizace, ale byla ráda, že se alespoň ohřeje. Chlapec odkryl poslední křoví a Tenara ztuhla…
Ocitli se na pláni, na které plály tři ohně v trojúhelníku. Na jedné straně seděli satyři, starší i mladší, jedli lesní plody a bavili se spolu nesrozumitelnou, mečivou řečí. Okolo ohňů tančily nahé ženy s nazelenalou kůží, po které se u jedné ženy táhl břečťan, u jiné ostružina, u další růže… Dryády, pomyslela si Tenara, ale chlapec ji vedl dál ke kládám, na kterých seděli dvounozí kozlové. Mladý průvodce začal cosi mečet vysokým hláskem a staří satyři si prohlíželi novou příchozí obezřetným pohledem. Nakonec ale kývli a ten nejstarší Tenaru pobídl, aby si k nim přisedla. Ukázal na ovoce, na žaludy a ořechy, které měli před sebou, a nabídl Tenaře neuměle vyrobenou dřevěnou misku. Tenara se přestala trochu bát. Tihle tvorové nevypadali, že by jí chtěli ublížit. Naopak, zachránili ji před umrznutím a teď jí nabízí jídlo a vodu. Poděkovala, aniž by věřila, že jí rozumí, a dala se do jídla. Přitom si prohlížela statné lesní tvory. Plameny velkých vater vrhaly za skupinu satyrů jejich stíny a na stromy tak vykreslovaly ohromné, rohaté ďábly. Ve skutečnosti měli satyři vlídné, hnědé oči a klidný výraz. Tenara si prohlížela jejich srst, jejich statná těla, zocelená pohybem v lese, a pohled jí sklouzl i do jejich klínů. Nasucho polkla. Došly jí totiž dvě věci. První, že lesní tvorové neřeší nahotu a proto nepotřebují nic zakrývat, a druhá, že satyrům se neříká „svůdci pannen“ jen tak. Jejich přirození byla…obrovská. Takové věci neviděla u nikoho ve vesnici. Kousla se do rtu a raději zahnala myšlenky douškem vody.
„Prosím, jak se dostanu do vesnice?“ zkusila se zeptat, ale odpovědí jí bylo jen střihnutí ušima nejstaršího satyra. Odtušila tedy, že jí nerozumí, a vzala si trochu divokého vína. Po chvíli se několik satyrů zvedlo a vzalo od blízkého stromu hudební nástroje – primitivní dudy, panovu flétnu a bubínek s dřevěnými rolničkami. Lesem se začala linout prapodivná, ale krásná melodie, tvorové se postupně zvedaly a začaly tančit okolo ohňů. Satyři někdy mručeli do rytmu, dryády zpívaly. Tenara se do melodie zaposlouchala a zavřela oči. Bylo to kouzelné. Ještě před chvílí se bála o svůj život, a teď jedla a pila s lesními tvory tak, jak četla v pohádkách. Po chvíli se začali zvedat i satyři, a vcelku neomalenými pohyby začali vydupávat rytmus taneční hudby. Tenara pozorovala, jak se stíny tvorů míhají mezi plameny, a usmívala se. Malý lesní svět bez starostí. Kdo by tu nechtěl žít?
Trochu se lekla, když ji cizí ruka vzala za rameno. Vzhlédla a nad sebou uviděla ženu se souměrnou postavou, plnými ňadry, širokými boky a šlahouny divokých růží po celém těle, jak se na ni dívá a usmívá se. Vzala ji za ruku a dryáda ji vtáhla do rytmu tance. Tenara se chvíli styděla, ale po chvíli začala vlnit boky a poddávat se medové melodii. Vlnění vnadných těl lesních žínek v kombinaci s rytmickým dusotem dvounohých kozlů ji dodávalo pocit jistoty, se kterou vkládala do svých pohybů víc a víc energie. Uvolněná, svůdná, energická, tak si Tenara připadala a nechtěla, aby to skončilo. Byla již plně ponořená do žáru tance, když se k ní přimotala dryáda s růžovými výhonky a pohladila ji po tváři. Ten spontánní polibek přišel, jako by ho plánovaly dopředu. Tenara zavřela oči a ve stále se vlnícím tempu vycházela vstříc lesní žínce. Její rty byly měkké, doteky jazyka jemné a byla cítit po divokých růžích. Byla to příjemná vůně a ještě příjemnější chuť. Polibek trval dlouho a ve svitu ohně se dvě těla pomalu začala proplétat v éterickém tanci. Dryáda vjížděla Tenaře do vlasů a její polibky se stávaly vášnivější a vášnivější. Další ruce se dotkly Tenařina těla a ta zjistila, že okolo ní jsou ještě další dryády a pomalu ji svlékají plášť, blůzku, kalhoty… Zima už jí nebyla, a zůstat oblečená, když jsou ostatní „nazí“, jí přišlo jako velmi nespolečenské. Srdce jí bušilo o sto šest, když jí hebké ruce dryád zkoumaly tělo, zajížděly do záhybů a laskaly ji zelenými lístky. Lesní žínky Tenaru kompletně obestoupily a začaly ji líbat po ramenou, po krku, po šíji. Jedna z nich ji ale vždy líbala na ústa a Tenara měla pocit, jako by pila ovocný čaj. Na jazyku se jí střídala divoká růže, ostružina a borůvka, zatímco šlahouny dryád se prodlužovaly a pomalu jí začaly obalovat pas, boky, stehna… ostružina, která byla zjevně nejvášnivější, dokonce začala svými šlahouny omotávat ňadra. Jeden by řekl, že ostružiní na holé kůži bude nepříjemné, ale Tenaře přišly drobné trny jako příjemná bolest, stimulující její omotaná prsa. O každý kousek těla se starala některá z lesních žínek, Tenara byla zakrytá listím tří lesních rostlin, pomalu zarůstala mezi dryády a tlak, který vyvíjely utahující se větve, byl nebezpečný a vzrušující zároveň. Dryády se kolem ní rozestoupily. Ostružina ji začala líbat. Vášnivěji a dravěji, než kdy jindy. Její šlahouny se dostaly k Tenařinu krku a pomalu se okolo něj začaly obtáčet, čímž Tenaře braly vzduch. Mezitím si divoká růže klekla k Tenařinu klínu a zanořila do něj hlavu. Tenara vzdychla vzrušením, když ucítila, jak se drobný jazyk s jemností okvětního lístku noří do její jeskyňky a laská její poštěváček. Cítila také, jak se do ní dostává několik šlahounů divoké růže a drobnými trny ji dráždí uvnitř. A aby toho nebylo málo, ucítila na svém zadečku měkké ruce borůvky. Ta byla ze všech tří lesních sester nejjemnější, snad proto se ujala té nejnebezpečnější, a přitom té nejrozkošnější cesty. Dryáda pohladila Tenařiny hýždě a vnořila hlavu mezi ně. Borůvkové šlahouny s malými lístečky pronikaly zadní dírkou smrtelnice a rozkoš přicházela rychle.
Tenara si připadala jako v nebi. Na rukou, ňadrech a krku cítila hrubé šlahouny ostružiny, které zabraňovaly pohnout se, na nohách, okolo pasu a v klíně cítila růžovou vůni a drobné trny ji přivozovaly elektrizující pocity zvenku i zevnitř. A nakonec to byla ta slastná borůvka, která nechávala stopu na jejím zadečku. Takové dráždění smrtelnice Tenara nikdy nezažila. Celé její tělo se chvělo, ale dryády ji odmítaly pustit, dokud…dokud se celá neroztřásla a z úst jí nevzešel výkřik snad na celý les. Jedna vlna vyvrcholení střídala druhou, a každý pohyb některého ze šlahounů prodlužoval její vyvrcholení. Dryády vypadaly spokojené, usmívaly se a opět se pomalu dávaly do tance. Tenara se podívala na své tělo. Tam, kde ještě před chvílí byly šlahouny lesních rostlin, byly teď podivné jizvičky, které dohromady vytvářely světlé tetované ornamenty po celém těle. Z těch všech vůní a nevšeního zážitku se jí začala točit hlava. Chtěla si jít sednout, ale svět se s ní točil. Dopotácela se tedy k velkému, placatému kamenu, který stál uprostřed tří ohňů. Zamlženým pohledem se dívala okolo sebe a viděla, jak dryády postupně tančí se satyry, nebo se opět ukládají ke svým sestrám a pokračují v hostině. Také viděla, jak se několik rohatých ďáblů přiblížilo obezřetným krokem k ohňům. Pomalu se k ní přibližovalo několik satyrů a Tenara, stále ještě omámená, se snažila přijít k sobě a odpotácet se ke stolu. To už tu byl ale první satyr, který k ní klekl a bez váhání jí zabořil hlavu do klína. Tenara se předklonila, zaryla prsty do kamene pod sebou a zasténala. Satyr poslušně vylizoval růžový nektar vytékající z její lasturky, zatímco ostatní satyři se rozestavovali okolo a Tenara si nemohla nevšimnout, že jejich už tak velké údy se začínají topořit. Dívali se na ni se zvědavostí, zatímco ona si užívala dlouhý kozí jazyk laskající její klín, teď už i se zadní dírkou, která pro změnu voněla borůvčím. Tenaru zahalil stín. Podívala se nad sebe a uviděla…ďábla. Před ní stál nejstarší z lesních tvorů. Jako uhlí černý, statný satyr s rohy jako muflon se na ni pohrdavě díval a nozdry se mu roztahovaly v divokém tempu. U Tenařiny hlavy se kýval úd velký jako její předloktí a stejně tlustý. Co ale Tenaru zarazilo, byla jeho vůně. Pohltila ji omamná vůně, ta nejsladší, kterou kdy cítila. Už od první chvíle, kdy se ten medový odér dotkl jejího nosu, nechtěla nic jiného než ochutnat tu cukrovou homoli. Povzbuzována slastnými doteky jazyka v jejím klíně, sáhla po údu svého hostitele a přitáhla si ho k sobě. Nejprve se dotkla rty rudé špičky. Satyr zafuněl a střihl ušima. Tenara se odvážila špičkou jazyka olíznout rubínovou část a ucítila na ní nektar. Nemuseli ji k ničemu přemlouvat, sama si přitáhla celý úd k sobě a pomalu ho olizovala mrštným jazýčkem jako hladová kočička. Satyr odfrkoval jako kůń a jednou rukou jí prohraboval vlasy. Tenara se odvážila k úkolu, který se jí zdál nemožný. Pomalu otevřela pusu a pod tlakem začala vtahovat celý satyrův úd dovnitř. Šlo to ztuha, kouty jí bolely, ale s každým kouskem zjišťovala, že chce víc. Sladký pyj byl pro ni jako droga. Vtahovala ho do úst a rudá špička se pomalu dostávala do krku. Tenara se hluboce nadechla a dál pokračovala v polykání. Cítila, jak jí úd roztahuje krk, jak ho musí mít až v žaludku, ale chtěla ho víc a víc! Na rozdíl od ní to ale satyr nevydržel. Vydal ze sebe hrozivý mekot, v údu mu zacukalo, že se Tenara málem udusila, a z jeho údu vystříkla první, druhá, třetí dávka semene, přímo do Tenařina žaludku. Horký, afrodiziakální pocit se jí rozlil po těle a následovalo ho druhé vyvrcholení této noci. Když alfasamec dokončil své dílo, pomalu z Tenary vyklouzl a s funěním se klidným krokem rozešel na své místo.
A pak to začalo. Než se Tenara vzpamatovala, ucítila tlak ve svém klíně. A než se stihla otočit, aby zjistila, co se děje, už v ní byl zaražený tvrdý, dlouhý úd jednoho z rohatých démonů. Pevně ji držel za boky a přirážel už od začátku, čímž jen prodlužoval vlny orgasmu, který Tenara před chvílí prožila. Další satyři se přidávali, rozestavovali se okolo a jejich ruce mířily k jejich klínům. Tenara zjistila, že je obklopena celým stádem. Mezi chlupatými těly si ještě všimla, že několik satyrů okupuje též dryády. Tenara zavřela oči a usmála se. Roztáhla ruce a satyři ji chytili. Naprosto se odevzdala nadcházejícím okamžikům. Satyři si ji předávali mezi sebou, nabírali ji zezadu nebo zepředu, cítila, jak se jí jeden úd opírá o rameno, když zrovna ústy zpracovávala jiný, její ruce automaticky vyhledávaly další a další předměty uspokojení, změť těl se na ní střídala a Tenara prožívala jedno vyvrcholení za druhým a zkrápěla zem mezi třemi ohni svou vlastní šťávou. Nejednou se k ní dostala i dryáda, které chtěla oplatit slast, kterou jí se sestrami poskytla. Nechala se zaplést výhonky nebo naopak visela ve vzduchu, obličejem přimáčklá na obličej lesního tvora. Přes všechny ty „stejné“ démony zjišťovala, že i oni mají nějaké choutky, že každý má rád něco jiného. Jeden ji tvrdě šoustal, až z něj kapal testosteron, zatímco jiný byl něžný a smělý a spíše ji opečovával. Celou noc dokázala držet tempo s magickými tvory, už ani nepočítala, kolikrát vyvrcholila.
A pak, když začalo vycházet slunce, klekla si Tenara na zem, dryády si přisedly a začaly vášnivě líbat ji nebo jedna druhou, satyři se rozestoupili okolo a vytvořili kruh. Každý z nich pak chytil svůj úd a začal po něm rukou přejíždět ve zběsilém tempu. Rytmicky mečeli a z nozder jim šla ranní pára. Tenara se nastavila a otevřela ústa. Vzápětí na její obličej, krk i ňadra začala dopadat bílá smetana. Přidaly se i výstřiky na záda a zpocené vlasy, Tenara byla pomalu „zalévána“ ze všech směrů. Jen bleskově si uvědomila, že se jí okolo nohou omotaly šlahouny, které pokračovaly v prudkém tempu k jejímu klínu, do kterého nekompromisně zarostly. Zatímco bílá šťáva zkrápěla Tenaru odshora, její tělo pomalu obalovaly větve, postupně jí znemožňovaly pohyb a některé zelené stonky vjely do její, už tak vlhké jeskyňky. Cítila, jak se derou stále dál uvolněnou, roztaženou, do hloubky rozvášněnou dírkou stále dál, a když zastaví o tu nejzazší stěnu, kde by mělo být to nejcitlivější místečko, uchytí se na ni a začnou jí pomalu prorůstat. Každičký milimetr posunu nyní Tenara cítila jako tisíc jazyků, chvěla se vzrušením a bílé semeno stále dopadalo na její dekolt. Orgasmická vlna byla tak silná, že Tenara ztratila vědomí, ale kvůli šlahounům se nemohla hnout, takže zůstala viset ve vzduchu…
…když se probrala, seděla u tří ohňů, byl úplněk a starý satyr se na ni díval s podivným leskem v očích. Tenara se podívala na své tělo, potažené zelenými šlahouny. Na několika místech jí přímo na těle kvetly bílé, jahodové květy…