Matka krvavého sesterstva 01

Na tváři mne políbí paprsek podzimního Slunce prosvítající skrze koruny letitých dubů. Pozvolna otevírám oči dosud slepené spánkem po namáhavém dni. Hřbetem ruky odhrnuji nezbedný pramen havraních vlasů šimrající mne na špičce nosu. Z obětí těžké houně se soukám snad pomaleji než starý jezevec ze své nory. Plivancem pouštím žilou náhlému přívalu hněvu a ranní nevolnosti. Celodenní jízda v koňském sedle se palčivě ozývá v slabinách.

Píše se rok 745 po nastolení řádu Spravedlivým. Mé jméno je Berek Bezzemek. Prostý lid mne ovšem zná jako Bereka „Stříbromeče“. Ne, že by snad čepel mého věrného bastardu byla doopravdy ukuta z ryzího stříbra. Zkuste si ale sami vysvětlit sedlákům, že neměříte přes dva sáhy a že skutečně neumíte chrlit ze zadku plameny. Přeci jen, ti vesničtí balíci vybájí z ještěrky salamandra a za každým prdem vidí dílo ďáblovo. Jsem jen… zkrátka „normální“ chlap, co vyrůstal vně otcovy přízně. Jen jeden vyděděnec, co se svými 186 couly a snad i pohlednou tváří přehnul kdejakou selku…To již ale poněkud odbočuji od téma. Zkrátka, se svou družinou jsem na cestě z Arkady do ruin starého Taranu. Nelžou-li zvěsti, mělo by zde sídlit sesterstvo žen „praktikujících černou magii“. Ty proklaté čarodějnice si vás prý osedlají a pak na vašem údu rajtují tak dlouho, dokud vám v okamžiku nejvyšší slasti neproženou srdce ozubenou dýkou. Jak do jejich lůna proudí sperma, doslova se koupou v gejzírech vaší horké krve. Odporné! Ke všemu jsou prý nevídaně půvabné… Proč by ovšem tento druhořadý dámský spolek měl zajímat právě mě, proslulého lovce čarodějnic a nesmlouvavého potírače všelijaké té nečisté havěti? Inu, ne že bych věřil na kouzla nebo si snad chtěl hrát na hrdinu. Nicméně, přislíbená odměna za likvidaci těch žen je pro mne více než uspokojivá. Navíc, byť jsem si nejednou přál zemřít v horkém objetí lačné vagíny, jejich sexuální praktiky se mi jakožto muži zákonitě zajídají!

Ze zamyšlení mne vyruší spokojené koňské frkání provázené zvuky kartáče plujícího po hřebelcovaném těle. Moji dva společníci, severská dvojčata Brom a Grun, se právě jali příprav na naši další cestu. Vlastně ani nevím, který z těch dvou je který. Oba jsou vousatí, oba svalnatí, takřka dva sáhy vysocí hromotluci s přerostlými kšticemi barvy pochcané slámy. Co do síly a bojového umu s dvoubřitou obouruční sekerou nemají v širém kraji sobě rovného. Ovšem co do síly ducha je tomu naneštěstí rovněž tak. Při rozdělování rozumu a krásy k nim zkrátka Spravedlivý nebyl zrovna nejspravedlivější. Nu což, pěkná tvář a krapet zdravého intelektu beztak v dnešní době nejsou u čeledě dvakrát vítanou vlastností. Alespoň jsou věrní a nikdy se neštítí jakéhokoli svěřeného práce; jakéhokoli…

Z lesního podrostu za mými zády se ozve zapraskání. Asi bych teď měl reflexivně hmátnout po postříbřeném jílci meče. Namísto toho se mé kamaše intuitivně vyboulí v přívalu vzrušení. Mým směrem se dubovím mlázím prodírá štíhlá vysoká hnědovláska. Gwen, má stopařka a milenka v jednom úžasně pružném dívčím těle. Bosá chodila, do hladka oholená snědá lýtka a stehna… propastně dlouhé nohy… útlé boky, pevné ploché bříško… poddajná menší prsa s tmavými bradavkami tak akorát do dlaně… labutí šíje… Vší té nahé kráse vévodí hrdá tvář jemných rysů posetá decentní závějí drobných pih… pár smaragdově zelených očí barvy letní oblohy… kaskáda zvlněných kaštanových vlasů spadající volně na ramena… a ten… rošťácky vyzývavý úsměv.

Již otočený zády k tábořišti procedím skrze zuby k primitivnímu duu několik jen velmi těžko srozumitelných povelů a jako jelen v říji se vydám plavými skoky mezi kmeny vstříc své „plaché lani“. Pro několik dní ostré jízdy jsme na sebe s Gwen neměli příliš mnoho času. O to silnější je nyní má erekce… Kvapně si odepínám opasek s tesákem, shazuji kamaše a přes hlavu přehazuji jezdeckou tuniku. Vydávám se hlouběji do lesa za příslibem kulatého zadečku mizejícího v zeleni listoví.

Gwen přidá do kroku, její drobná chodidla doslova plují náročným terénem. Klopýtám. Větve mne sekají do obličeje, v kůži na hrudi zanechávají zarudlé brázdy. Zakleji. Znovu a znovu padám k zemi, abych se znovu a znovu zvedal v neutuchajícím honu za až příliš lákavou kořistí. Do kůže se mi zakusuje chladné kvílení větru. Je mi horko. Potím se. Jsem vzrušený… Necítím bolest, necítím únavu… Vidím jen ten pár oblých půlek a co chvíli se do mne zavrtávající posměšné smaragdové pohledy. Začínám běsnit. Horká krev mi napíná svaly k prasknutí. Myslím jen na jedno jediné… Na svůj úd hluboko zaklenutý ve vlhkém objetí její lačné kundy. Jakoby tušila mou nepříčetnost, zlomyslně ještě přidává do kroku. Šílím. Chci ji! Proklínám, přitom zbožňuji, den, kdy jsem ji prve potkal. Vrhám se skrz další a další křoví… Řvu neukojeným chtíčem. Slyším hukot tříštící se vody. Ještě jedno trnité křovisko.

Konečně! Mýtina. Přímo proti mně se k nebi tyčí skála, z jejíchž útrob prýští ledově bílá voda. O jeden ze skalních výběžků se zády ke mně opírá v bedrech prohnutá Gwen… Mlčky vyčkává mého příchodu. Potvora jedna… Hukot vodního živlu je nic v kontrastu s tím, jak mi právě teď hučí v kládě. Mám chuť se na ni vrhnout a… ne. To by bylo moc jednoduché… až příliš snadné. Ještě chvíli přebíhám hladovým pohledem po jejích dívčích křivkách. Nechávám ji v očekávání. Tiše utrhnu jeden z prutů lemujících břeh potoka. V několika kradmých krocích se přiblížím až těsně k ní. Prsty levé ruky v letmém doteku okusím horkost jejího chvějícího se těla. Zavrní. Ještě více se prohne v bocích. Pravá ruka opíše oblouk a pružné dřevo s mlasknutím políbí hebkou pokožku. Sykne bolestí. „Ještě,“ vydechne, „ještě prosím“. Prut opět opíše oblouk a znovu políbí dychtivý zadeček. „Už mě netrap,“ zaprosí, „chci ho tam“. To už ale prsty levé ruky projíždím mezi vlhkými závojíčky. Prostředníkem několikrát přejedu přes klitoris a pozvolna vklouznu do dychtivé štěrbinky. Gwen znovu sykne, tentokrát slastí. Odhodím prut a ještě jednou Gwen plesknu přes rudnoucí půlku, tentokrát pravačkou. To už ji ale zpracovávám dvěma prsty.

Od pradleny přes šlechtičnu, všechny ženy bez rozdílu postavení, tají slabostí pro mé štíhlé dlouhé prsty. „Máš krásné ruce,“ říkávají, „jako stvořené pro mou potěchu…“

Ještě chvíli hnětu ten úžasný zadek, až se konečně bříšky prstů vydám na nedočkavou pouť přes kříž, výš, až do mé dychtivé dlaně vklouzne důvěrně známé měkounké prso s trčící bradavkou. Gwen stále prudčeji přiráží pánví proti mé ruce. Cítím, jak se stěny její vagíny začínají těsněji stahovat. Je jen krůček od vyvrcholení. Jen kousek… Povolím silný stisk na pravé bradavce, abych nanovo zmáčkl celou pohupující se kozičku. Gwen se v zoufalé žádosti propne mým směrem. Levou rukou obepnu štíhlé hrdlo a přimknu si ji lopatkami na hruď, tak aby mohla dobře vnímat můj přerývavý dech. Pravačkou začnu opět projíždět mezi naběhlými pysky. „Už mě netrap, prosím, no tak,“ zažadoní. „Po tom běhu pralesem bys mohla být trochu uctivější, kočičko,“ horce jí vydechnu rovnou do ucha a zlehka ji kousnu do lalůčku. „Hezky si o to řekni,“ dodám. „Prosím, chci tě v sobě… chci cítit... Tak už mi ho tam…“. Přiložím žalud k její tekoucí kundičce a zlehka zatlačím… „strč!“ vyjekne a spokojeně se ke mně ještě těsněji přimkne. Na svém zpoceném těle vnímám sálající krůpěje jejího potu. Cítím, jak pod mými doteky vláční. Tam dole je tak úzká… Tak vlhká… Tak teplá…. Velmi pozvolna kloužu dovnitř a zase ven. Užívám si každou píď toho opojného pocitu. Můj ocas je úplně zmáčený sladkým nektarem její kundičky. Vychází vstříc mým přírazům. Vklouzám do jejích úst jazykem. Ona mé pohyby opakuje. Jsme dokonale sehraní... Jedno tělo... Jeden dech... Jeden rytmus… Vyjedu z ní úplně ven. Opět přiložím naběhlý žalud těsně k tekoucí studánce a zajedu zpět celou svou délkou až na samé dno její rozkoše. Cítím, jak se začíná opět stahovat. Ještě jednou z ní vyjedu a zopakuji předchozí hluboký zásun. Prsty se křečovitě zatne do mých stehen. Celým svým tělem se proti mně propne. Její kunda se začne střídavě stahovat a střídavě zase uvolňovat. Poklesne v kolenou. Pozvolna ochabuje i její sevření na mých nohou. Chvíli ji nechám takřka bezvládnou „viset“ na svém tvrdém ocasu. Ještě jednou ji vášnivě políbím a rukou nekompromisně stlačím hrudí k studené vodní hladině.

„Teď jsem na řadě zase já, kočičko,“ bleskne mi hlavou a prudce přirazím... Zvuky našeho živočišného milování přehluší i blízké běsnění vodního živlu. Mezi hlubokými přírazy tlumeně ryčím. Gwen hlasitě sténá. Mé slabiny tvrdě dopadají na její pevný zadeček. Naběhlé koule co chvíli plesknou o kundími šťávami zmáčená stehna. Už jen… S každým přírazem jsem mohutnější a mohutnější. Cítím, jak se mi ocas napíná k prasknutí. Zachroptím. Ještě dvakrát prudce přirážím… Při třetím přírazu už do té krásně rozšukané kundičky proudí první dávka horkého semene. Opět si ji přimykám zády na hruď a snad další nekonečnou chvíli stříkám hluboko do ní. Svalím se na záda vstříc chladnému objetí bublající říčky. Ztěžka oddechuji. V přívalu opojné slasti přivřu oči. Vnímám, jak si na mne Gwen lehá. Hruď na hruď. Slyším, jak dýchá. Její tělo mne hezky hřeje. Teprve teď mi dochází, jak neskutečně moc je ta voda ledová…

Je čas jít. Dnes je před námi ještě dlouhá cesta a… lačné kundy čarodějnic čekají!

Jmenuje se Berek Bezzemek. Prostý lid mne zve jako Bereka „Stříbromeče“. Pro Gwen jsem jen Berek. Toulám se krajem od města k městu.Svou čepel prodám tomu, kdo nabídne víc. Jsem lovec odměn. Jsem… jsem rytíř beze cti a bez domova. Tyto řádky jsou jen začátkem mého příběhu...