JOHN a Karollinen

Seděla kdesi v dáli na zahradní lavičce. Jmenovala se Karollinen a byla nádherná. Její lesklé hnědé vlasy jí lemovaly hruď i ramena. Kdysi nebývala tak „viditelná“. To až poslední rok jí její křídla dovolila jít životem směrem, kterým ona sama sobě dovolila. A bezpochyby i tedy chtěla. V tomto roce se toho tolik pro ni změnilo. Začala psát povídky a malovat obrazy. Už ví, že jednou napíše román o svém životě. Tedy snad, snad zcela jistě. Jen její obrazy, o těch pro „budoucno“ nic,zatím nic, vůbec nic nevidí. Orientuje se tedy na život „barev“ a život z „tónů“. Život v barvách, jež určují jí její směr. Miluje odstíny hnědé a šedo - bílé. Tóny barev, jež nejsou v „davu“ oblíbené. Snad právě proto je miluje. Karollinen bývala a snad doposud i je jiná. Vyčnívá z davu, jen nevím, zda toto sama pro sebe i chce. V každém případě je prostě jiná.

Chtěla vše a nehodlala obětovat nic. Vůbec, vůbec nic. Chtěla pít ze studny z Orchydeí, jež ona studna jí nabízela. Hlt, jež lemoval její šíji. Hlt, jež přinášel jí rozkoš. Hlt, jež někdy brával jí vše a nedával nic. Karollinen mohla být snad ještě maličko jiná. Snad krásnější, možná odvážnější.V každém případě chtěla být chvílemi i jiná. Toužila po všem, jen neviděla nic. Mnohdy halila si svou tvář pro bezvýznamné NIC. Nacházela tak blažené a bezvýznamné VŠE, co pro sebe uměla sama sobě si „ukázat“. Bývala sama sobě učitelem. Sama sobě průvodcem jejího života. Bývala bezvýznamně „skromná“. Milovala "uvozovky". Milovala rozpínání černé a bílé, malé a veliké, světlé a tmavé, malé a lehké......... Prostě diametrální rozdíly. Ohromujícím způsobem prostě, prostě jiné……………. Až najednou, v okamžiku maličkém, v minutě poslední…….. byla sama sobě VŠÍM.

V tom jiném okamžiku ho konečně uviděla v dáli.Na konci cesty, jež kdysi udávala i jí směr. Na cestě, jež lemovaná slunečnicemi bývala. Ta, jež kdysi pro ní posypána kdysi byla.

Najednou byla JÍM viděna i jinak. On správně se kukal, a nebáli se její ženskosti. Její tvář byla najednou vidět ve všech barevných tónech. Odmítal vidět neviditelné a chtěl vidět nejen to zjevné. Viděl totiž takto NIC pro neviditelné VŠE. Odhrnul tak okamžiky a pocity, jež ani Karollinen neuměla sama sobě nastínit.
Viděla totiž pouze a jen kresby, jež halily její nádhernou tvář. Jak jsem již psala, najednou viděla jeho tvář. Byl krásný. Měl temně modré, nádherné, přenádherné oči, Laskavě vykroužené rty, lícní kosti ve hře králů a obočí pro obrazy potomků. Byl stejně krásný, jako Karollinen. Jeho tělo nebylo ukázkové, ale ani Karollinen nebyla dokonalá. Měl maličké bříško a tak nějak se jakoby i hrbil. Nejspíš ho bolela záda. Právě proto si Karollinen vydedukovala, že má fyzicky náročnou práci. O to víc byl pro Karollinen onen muž tolik magnetizující. Milovala muže, co jsou skutečnými MUŽI. I tak byli oba stejným způsobem nádherní. Především jejich společná vášeň a touha byli nadčasové. On viděl jí v dáli a ona jeho jednoduše též. Jejich seznámení bylo nesmrtelně jiné, než ta seznámení, jaká známe z učebnicových románů. Nepředstavovali se jeden druhému - slovy. Vlastně si po celou dobu neřekli vzájemně téměř jediného slova. O to víc bylo jejich oboustranné sepětí těl elektrizující.

JOHN býval vždy tak bezprostřední a sebejistý. Tentokrát se ale vnitřně chvěl. Vlastně nevěděl, jak má Karollinen oslovit. Maličkou chvíli přemýšlel. Zakázal si být fádní a proto vždy vše hned zavrhl. Čím dál tím více si ale uvědomoval, že se nezadržitelným způsobem ke Karollinen přibližuje. Neustále si dokola připomínal, aby nebyl tuctově fádní. Měl ale "smůlu". Nebylo mu dáno osudem, aby byl tentokrát originální. Musel sám sobě přiznat, že Karollinen byla jediná, kterou nejspíš nebude uměl slovy odzbrojit. Tak nějak to asi v jistém okamžiku vzdal a přijal frázi, kterou ženy nechtějí slyšet. Ta fráze byla banálně jednoduchá. Fráze, jež většina žen slyšela mnohokrát: "Nevíte, kolik je hodin, vyhrkl ze sebe"?". A Karollinen nebyla též nijak originální. Jediné, nač se zmohla, bylo: "Promiňte, ale nemám hodinky". Její prostá odpověď mu dodala odvahy a zeptal se, zda si může na chvíli přisednout. Onou odpovědí bylo jednoduché: "ANO, budu ráda". JOHN byl najednou neskutečně šťastný. Uvědomoval si, že jeho banální otázka mu přinesla šanci, jak být Karollinen mnohem blíž. Tak strašně moc jí chtěl ošukat. A Karollinen? Ta chtěla být zase jím ojetá k smrti. V jediném okamžiku se z obou vytratila zdvořilost a oba přijali příjemné nic..... pro takové to zvláštním způsobem ....... to vzduchoprázdno nabité k prasknutí. Nejspíš se oba sami sebe ptali na to, co budu dělat dál. Jakým směrem se bude jejich situace vyvíjet. Karollinen si zakázala sebemenších ústupků a nejmenšího usnadňování JOHNOVI. Tak se totiž Karollinen onen muž představil. Už žádné hovory na téma - hodiny, počasí ani víkendy nehodlá JOHNOVI tolerovat. Očekává totiž planoucí ticho a chce slyšet jen a jen JOHNOVO dech. A JOHN? Ten neočekává nic a touží po Karollině celé. Touží po její šíji, chce laskat jení bradavky, dotýkat se jejího břicha a mít v ústech a její rty. Pomyslným vrcholem měl být jení klitoris a jeho čurák v její kundě.

Tak, jak hovoří etiketa, byl to on, kdo začal Karollinen líbat na šíji. Pravou rukou si obtočil její hnědé vlasy okolo zápěstí a jemně si tak Karollinen přidržoval. On sám nechápal, kde se jeho tuha brala. Pravdou ale je, že JOHN byl již v prvním okamžiku zcela Karollinou "omámen". A Karollinen? Ta jeho nadrženost vnímala od prvního okamžiku. I ona sama se ale vnitřně nebývale touhou po JOHNOVI chvěla. Věděla tedy, že může od JOHNA chtít naprosto vše. Mohla si vybírat z hroznů, kterými JOHN byl obdarován. A JOHN? Ten zase cítil, že Karolinnen byla srnou, kterou ON v prvním okamžiku zasáhl šípem. Když cítil pevnost Karoliny vlasů jež si obtočil okolo svého zápěstí. Začal ji jazykem přejíždět pomalu okolo jejích plných rtů. Poté se opět přiblížil k její šíji. Vynechal nižší stranu hrudníku a rovnou se přesunul k Venušinu pahorku. Byla dokonale oholená. Jemný a úzký proužek lemoval onen Venušin pahorek. Nemohl se udržet, byť chtěl. Mohl si v duchu říkat, ať nespěchá a saje zatím jen a jen nektar z hroznů, jež obdarována přírodou Karollinnen byla. A Karolinnen? Ta si uvědomovala, že JOHN bude nejspíš v jejím životě jediným, kterému se oddá "JEN a JEN tak. Jen tak bez sebemenšího vzdoru. V onen okamžiku se JOHN jazykem přiblížil ke Karollinýmu klitorisu. Pravou rukou si jemně roztáhl velké stydké pysky. Tak, aby měl jednoduchý přístup ke klitorisu. Byl tak jemně vášnivý, že na to Karolinen NIKDY nezapomene. Jazykem pomalu krouživými pohyby klitoris obkružoval. Obkružoval jej proto, aby jej mohl svými nádhernými rty v zápětí jemně sát. I JOHN si uvědomoval, jak je Karollinnen vzrušená. Bez sebemenších pochybností to poznal podle lávy, která tryskala z její kundičky. Tak strašně si přál, aby ony okamžiky NIKDY neskončily. Tak velmi toužil po nekončícím orgasmu, který Karollině dá. Tak moc si sám pro sebe toto přál. Nechtěl pro sebe nic a snad právě proto byla Karol tak "citově a tělesně odzbrojena". Když najednou v jediném okamžiku přišlo jejich společné sepětí. Karol pevně uchopila JOHNOVO vlasy a tak, jako on ji, tak i ona jeho si přitáhla k sobě. Levou rukou mu držela vlasy a pravou bradu. Bradu, kterou začala vášnivě líbat. Jazykem jemně kroužila okolo jeho rtů a koleny si JOHNA pevně přidržovala u sebe. Oba současně začali druhého vášnivě líbat. V jediném okamžiku to JOHN nevydržel a vzal si do pravé ruky svého čuráka. Razantně, byť jemně ho Karollinen vrazil do kundy. Hlavou mu projelo ráno, kdy si ho sám vyhonil. Najednou byl za ta rána a večery šťastný, neboť jinak by snad pětkrát přirazil a hned by se Karol vystříkl na břicho. Najednou byl rád za ta "trosečnická" rána. Rána a večery, kdy si ho honil u porna. A Karol? Ta děkovala Bohu za překrásného JOHNA, který ji v danou chvíli šukal a šukal na lavičce tam..................................

TAM KDESI V DÁLI. Ve chvíli, kdy jazykem sál její klitoris měla Karol mokrý orgasmus. Orgasmus, který JOHN nikdy s žádnou jinou ženou nezažil. A JOHN? Ten se v zápětí udělal a vystříkal se na Karolinnen Venušin pahorek. Nejprve si Karol pevně přitáhla prsa a JOHNOVO čuráka tak pevně mezi prsy přidržela. Natolik pevně, že se jí tam JOHN málem vystříkal. Byl ale natolik zkušeným milencem, že jej v poslední chvíli vytáhl a vrazil jí ho do její kundy. Stačilo pár přírazů do kundičky po jejím orgasmu a on sám začal královsky stříkat.

P.S. Hezký zbytek léta.