Jak se budí princezny

Letošní dovolenou jsme s rodinou trávili v pronajaté chatě u jezera na jižní Moravě. Sympatické tuzemské letovisko si mě hned získalo příjemně domácí atmosférou, počasí nám přálo, a tak jsme celé dny trávili u vody a na výletech. Máme malé děti, nějaké večerní vysedávání v hospodě ntak epřipadá v úvahu, ale vymohl jsem si na manželce ústupek v podobě dvoulitrového demižonu, takže když jsme uspali děti, Andrea se usadila do křesílka a zavrtala se do svých časopisů nebo si s nepřístupným výrazem otevřela knihu, vydal jsem se s demižonkem do hospody na břehu rybníka a čerstvě načepované pivo si pak vypil na terase chaty. Měl jsem přitom dost času trochu si utřídit zážitky každého dne, ty příjemné i ty míň příjemné. Naše manželství se momentálně nachází v jakési stacionární fázi a ať už jde o přechodnou krizi nebo prostě "únavu materiálu", večery plné dlouhého mlčení, korunované nemastně neslanou tečkou v podobě věty "Tak já jdu spát.", jsou teď na denním pořádku. Jak je to dlouho, co jsme byli spolu na Mácháči a týden skoro nevylezli z chatičky, protože jsme se v jednom kusem milovali? Nebo co jsme si to v Chorvatsku jednoho večera rozdali cestou z restaurace přímo na pláži, Andrea opřená o lavičku, s letními šaty vykasanými do pasu a kalhotkami dávno zmuchlanými v kabelce? Celý večer mě provokovala pod stolem tím, že občas jakoby nic rozevřela stehna a beze studu se pohladila na nahé mušličce... A dneska? Stačilo pár let, aby se tyhle drobné radosti partnerského života vytratily a zbylo jakési permanentní "oblačno", dumal jsem, jak jsem scházel po cestě směrem k hospodě na břehu jezera a kochal se večerní oblohou, která byla naopak zcela v kategorii "jasno".

A velmi jasno bylo i v lokále, především přičiněním krásné dvojice za pípou. Mladinká černovláska i její o něco starší blonďatá kolegyně byly přesně ty typy, kvůli kterým chlapi začnou chodit do jednoho konkrétního podniku: usměvavé, maličko koketní, upovídané, ale tím roztomilým způsobem, a v úboru servírek jim to nepopiratelně slušelo. Od prvního večera a prvního rozverného rozhovoru, během kterého mi Danielka čepovala pivo do demižonu v takovém postoji, že ji mohli okamžitě fotit do reklamy, jsem o žádné jiné hospodě neuvažoval. Blondýnka Jitka měla maličko štiplavější humor, ale tím mě jen víc provokovala k ironickým kontrům, a tak se naše hovory nesly v jiskřivě nevážném duchu. Holky si tohle klábosení mohly dovolit; hospoda cílila především na denní koupáky, kteří to měli z nedaleké malé pláže kousek a v celých davech se stahovali na oběd i nějaké to odpolední kafíčko nebo pivíčko. Večery ale bývalo volněji, protože blízké hotely i kemp měly vlastní bary a pro místní to bylo z vesnice zase trochu daleko. Zavíračka tu proto byla už v deset, ale okolo půl desáté, kdy jsem většinou přicházel, sedělo nad pivem jen pár osamělých chatařů. Tím lépe pro moje rádoby balení krásných výčepních. Nebral jsem naše jiskřivé špičkování nijak vážně, ale byla to příjemná relaxace po dlouhém rodinném dni i napjatém večeru se zamračenou Andreou a přistihl jsem se, že se na něj pokaždé těším jako puberťák. Toho večera bylo naše žertování obzvlášť nezbedné a prim hrála s dravostí svého mládí Danielka, které to ohromně slušelo. Bílou halenku s logem Prazdroje jí sympaticky šponovaly nepřehlédnutelné kozičky v černé krajkové podprsence, která vykukovala v mezerách mezi sotva dopnutými knoflíky, a když se ohnula pro hadr, který jí snad omylem spadl na zem, vystavila mi svou krásnou kulatou prdelku, obtaženou v černé minisukni tak natěsno, že mi až zatrnulo - nikde jsem nezaznamenal obrys kalhotek. Že by Denny byla dnes naostro?, uvažoval jsem a cítil příjemné chvění. Demižon byl už zpola naplněný, a zrovna když jsem si v duchu říkal, že přece nijak nespěchám, v pípě to zachrchlalo, vyprsklo z ní pár kapek pěny a víc už nic. Danielka obrátila oči v sloup a teatrálně zalomila rukama. "Tak která?", mrkla na Jitku, ta ale razantně zavrtěla hlavou a popohnala mladší kolegyni pro nový sud. "Já nešťastná, to snad ani neunesu.", zalkala Denny jako na divadle a půvabně poklesla v kolenou. Přitom na mě nezapomněla mrknout a natočit si na prst neposedný pramen vlasů, se kterým si často hrála. Mělo to předpokládaný účinek: hned jsem byl na nohou a ochotně se nabízel, že pomůžu. "Co myslíš, Jituš, můžu ho vzít do našeho temného sklepení?", nasadila Denny tajemný výraz. Jituš mrkla nejdřív na ni a pak s trošku jiným výrazem i na mě a nevinně prohodila: "Nespěchejte, ale neztraťte se tam. Já to tu ohlídám."

Celá ta scéna měla nádech parodie, ale když jsem kráčel za Danielkou chodbou do zázemí a sledoval její pohupující se kulatý zadeček, ironie se vytratila a zůstalo jen příjemné rozrušení z nezvyklé situace. "Tak tady je to.", usmála se černovláska na konci chodby a pak se proti logice toho, proč jsme sem přišli, posadila na krajní sud a začala nezbedně kývat nohama. Zdálo se mi to, nebo si opravdu porozepla za chůze halenku? Tři knoflíčky předtím rozepnuté určitě neměla a že by jí byl tak krásně vidět žlábek mezi prsy i černé košíčky podprsenky, to bych si určitě taky všiml... Jak si mě tak prohlížela v póze provokující školačky, nemohlo jí pochopitelně uniknout, kam směřuje můj pohled. Zatvářila se naoko pohoršeně, ale pak si pomalu začala rozepínat i zbývající knoflíčky a po chvíli si nechala už úplně rozevřenou košili sklouznout z opálených ramen. "Doufám, že tu opravdu nebudu na všechno sama.", mrkla na mě. Vzápětí jsme se vášnivě líbali a já cítil její mrštný jazýček ve svojí puse. Trochu neohrabaně jsem bojoval se zapínáním její podprsenky, ale nakonec se povedlo a Denny sklouzly černé krajkové košíčky z krásných, neopálených koziček, na jejichž vrcholcích nabíhala dvě růžová poupátka. Kdy jsem se sklonil a obě ochutnal, zvrátila hlavu dozadu a s přivřenýma očima začala tiše vzdychat. Pokaždé, když jsem jednu z hrotitých bradavek stiskl rty, její vzdechy se prohloubily, a když jsem jí oběma rukama vyhrnul minisukni po sametových stehnech vysoko k pasu, ochotně je rozevřela. Naostro nebyla, ale tak úsporné a hluboko vykrojené kalhotky jsem ještě neviděl: malý trojúhelníček látky, beztak průsvitné, na tenké šňůrce v pasu Danielčinu kočičku nezakrýval ani trochu, naopak nádherně podtrhoval krásu dohladka vyholených závojíčků, které se nahé rozevíraly přes kraje. těh titěrných minikalhotek. Když jsem Denny shrnul to malé průhledné nic do čárky mezi nimi a maličko kalhotky zaříznul mezi nahé pysky, vzrušeně zakňourala a vyšla mi pánví vstříc. Palcem jsem promnul nabíhající poštěváček a pak zatlačil na dírku; hned jsem vjel do vláčné, horké a náležitě vlhké štěrbinky. Denny znovu slastně zanaříkala a přitiskla si mou druhou ruku k ňadrům. Nechala se ode mě prstit a pohupovala boky proti mé ruce ve svém rozkroku. Jako většina slečen svého věku byla nádherně úzká, ale jak jsem jí dráždil mušličku víc a víc, postupně do sebe přijala tři mé prsty. Její horká pipinka okolo nich pulzovala a já ucítil, jak se po chvíli sevřela. Denny mi dlouhým zasténáním, které se pokusila udusit na mém rameni, potvrdila nástup svého vyvrcholení, při kterém mi její pipinka zkropila celou ruku sprškou šťáv. Chvilku o mě opřená oddychovala, pak zvedla hlavu, odhrnula si z tváře ten neposedný pramen vlasů a doširoka se usmála. Následně beze slov zavelela k druhému, tentokrát už společnému kolu, když mě s udivující hbitostí zbavila kalhot i trenýrek. Prsty mi bez rozpaků promnula koule a stiskla tuhnoucí ocas u kořene, který několika pohyby postavila do pozoru. Když vzápětí sáhla do malé kapsičky na boku vyhrnuté sukně, aby z ní vylovila malý plochý balíček, jehož obsah mi pak navlékla na ocas, v duchu jsem se zatetelil pýchou - ona to se mnou dopředu plánovala!

Se sebevědomím dmoucím se až do nebe jsem se vrhnul na Danielku, která dychtila stejně jako já po co nejrychlejším spojení. Vzhledem k podmínkách se jako nejpříhodnější jevilo nechat ji chytit se sudů, pořádně se zapřít, rozkročit a nastavit se mi. Ochotně se mi právě takhle nabídla a já do ní zezadu pronikl. Když můj pták zajel vláčně do její štěrbinky, krásně mokré a mým předhozím dobyvačným laskáním rozevřené, slastí zasténala a jak jsem začal přirážet, už s tím nepřestala. Její úzkou prcinku bylo neskutečně nádherné šukat, a když jsem se navíc rukama zmocnil jejích pružných kůzlátek, cítil jsem, že tohle dlouho nevydržím. Abych oddálil nevyhnutelné, dopřál Denny ještě víc rozkoše a sobě nutnou pauzu, pomohl jsem si malým trikem: na chvíli jsem z její kočičky klacek vytáhl, klekl si, oběma rukama popadl Denny za její krásný kulatý zadeček a začal ji pořádně lízat. Nepřestala slastně sténat, její macina nádherně tekla a počtěváček měla nateklý jako fazolku. Když jsem jí vjel jazykem do štěrbiny a lízal ji uvnitř, smáčela mi tvář dalšími šťávami a kroutila se slastí.Péro mi ani nikterak neochablo, lízání tak krásné pipinky mě znovu silně vzrušilo, takže jsem opět vstal a bez ohledu na předpokládaný brzký konec vrazil Danielce čurák znovu zezadu do prciny. Naštěstí jsem jazykem odvedl na její frndičce dobrou práci, takže když jsem se po chvilce soustředěného přirážení přestal ovládat, nalehl na Denny, stiskl jí ty nádherné pružné kozičky a začal ji se supěním divoce píchat, až moje koule pleskaly o její prdelku, maximálně vzrušená zaklonila hlavu, její vzdechy se slily v nepřetržité sténání a pohazováním zadečku mi vycházela vstříc. Už jsem cítil, jak se mi silnými stahy semeno dere čurákem z koulí, když se prohnula jako luk a její tvrdě šoustaná broskvička začala pulzovat - udělali jsme se skoro společně. Bylo to o fous, ale když jsem svíral půlky jejího zadečku a s hlasitým hekáním stříkal do kondomu, ani jsem si to neuvědomoval. Denny držela v předklonu, dokud jsem neucítil poslední záškub svého péra, teprve pak se z něj sesmekla, když předtím šikovně rukou stiskla můj ocas u kořene, aby kondom zůstal, kde má. Udýchaně se usmála, zase si tak nádherně odhrnula ten nezkrotitelný pramen vlasů z tváře a trochu rozpačitě se začala upravovat. Jak jsme kráčeli chodbou zpátky do výčepu, nepadlo mezi námi ani slovo. Až když jsem uviděl Jitku, která už počítala kasu a uvítala nás významně zdvihnutým obočím a ironickým úsměvem, uvědomil jsem si, že jsme vlastně nepřinesli ten sud, pro který jsme šli. "Věříš tomu, že prý ve sklepě naší hospody straší?", mrkla na mě Jitka, když mi odemykala dveře hospody. "Prý tam řádí hejkal a děsně ukřičená divoženka." S těmi slovy mě vypustila do noci. Hodinky ukazovaly skoro půl jedenácté.

Lehce debilní úsměv dokonalého štěstí mi vydržel až do rána a když jsem se na sebe podíval v zrcadle při holení, trochu jsem se lekl, jestli jsem se snad takhle neuculoval i ze spaní. Upřímně řečeno, to, jak jsme si s Denny zašpásovali, mi opravdu zvedlo náladu, hravě jsem zvládl všechny zádrhele rodinného dne a večer jsem cupital se džbánkem jako zamilovaný puberťák. Pokud jsem ovšem doufal v další výlet za hříšnými tajemstvími zdejšího sklepení (a který chlap na mém místě by aspoň trochu nezadoufal?), přišlo jisté zklamání. Danielka špitla na pozdrav sotva slyšitelné "brýden" a přestože nebylo toho večera víc hostů než obvykle, točila se lokálem sem a tam, jen aby nemusela k výčepu. Bylo víc než zřejmé, že kouzlo včerejška už pominulo. Vzal jsem to co možná nejstatečněji, podal Jitce svůj demižonek a poprosil o velkého panáka. "Dnes už ve sklepení nestraší, co?", nadhodil jsem maličko ukřivděně, když mi nalila. "Nechci ti kazit radost ze včerejšího skórování, ale asi sis nevšiml, že tě Danielka tak trochu zneužila, viď?", ušklíbla se Jitka a nečekaně přešla do tykání. "Vidíš toho frajera, co právě parkuje motorku? Tak to je její frajer, kterého načapala před týdnem, jak jednu její kamarádku ... no, prostě načapala ho. Teď si ho vychutnává a snaží se, aby za ní přilezl a doprošoval se, než mu samozřejmě odpustí a padne mu kolem krku, protože je do něj zamilovaná, je mladá, je blbá a věří, že chlap se dá změnit. A je skoro jisté, že se to stane za dva dny, protože to je tu diskotéka, on se zná s dýdžejem, takže se domluví, že ten kluk zahraje nějaký děsně romantický song v ten a ten čas, načež s prvými takty se tenhle Kája objeví na té své mašině, zalomí to smykem, seskočí, vydá se k naší Danielce, ideálně s pugétkem v ruce, a s nesmírně rozervaným výrazem jí navrká do ouška, že udělal strašnou chybu, že ona je jeho jediná a jestli mu může odpustit." Jitka se napila ze sklenice těžko odhadnutelného obsahu, znovu se ušklíbla a dokončila celou scénu: "No, a kamarád dýdžej nasadí ještě větší oplodňovák, takže Danielka roztaje jak sněhulda v dubnu, uvědomí si, že ten její truhlík jenom udělal malou chybku, že se tu trápil celý týden - však sleduj, jak je teď zasmušilý, když si sedá - a vrhne se mu kolem krku. Už ti trochu dochází, koho v tomhle melodramatu hraješ ty? I když musím uznat, že Danda zase není nějaká coura, co dá každému, což tě staví do poměrně příznivého světla, chasníku." Jitčina skepse a ironie mi líbila víc a víc, ačkoliv účet, který mi tu vystavovala, naopak míň a míň. "No, tak už to vypadá, že jsem pořádnej debil, ale aspoň jsem prospěl dobré věci.", zatvářil jsem se statečně. "Pravá láska zvítězí a pilnej pražskej kluk se vrátí ke své rodině." Teď zase byla řada na Jitce, aby se rozesmála. "Ty budeš asi ten vzácný typ nezištného romantika, viď? Jaká je tvoje oblíbená pohádka?", mrkla na mě. "Ne, nech mě hádat.", vyhrkla vzápětí a dala si ruce v bok. "Bajaja?" "Taky, ale ještě víc "Princ a Večernice", kontroval jsem. Jitka mi podala můj džbánek, na kterém už padala pěna, pak mě zdviženým obočím upozornila na ostentativní nezájem , kterým Danielka na druhém konci barového pultu ignorovala náležitě zasmušilého motorkáře, a vyšli jsme kolem Danielky, která zkormouceně pípla "brou noc" a usilovně přitom počítala parkety na podlaze, společně před hospodu. "Vidíš to okýnko, princi?" usmála se Jitka konečně bez úšklebku a ukázala do prvního patra. "Tak tam přespává jedna osamělá Večernice, co čeká, až jí vysvobodí princ Velen. Ale jestli se toho odváží, musí vědět, že je to úkol na celou noc." Pak mi vrazila do ruky džbánek, přeměřila si mě už zase skeptickým pohledem, zavrtěla hlavou a zašla dovnitř.

Když jsem došel zpátky do chaty, z piva zbyla jen půlka, zato myšlenek jsem promyslel snad tisíc. Andrea mě uvítala pohledem, který nevěstil nic dobrého. "Štěpánek spadnul z postýlky a plakal, Anetka se vzbudila a nechtěla usnout ... a já jdu spát!", uzavřela svou rezolutní obžalobu a odkráčela. Připadal jsem si jako už po sté jako totální břídil. Civěl jsem do tmy, dopíjel pivo a hledal mezi stromy na břehu přehrady siluetu hospody. Už Jitka spočítala kasu, už zamkla, už šla spát? Najednou mi došlo, že jestli to, o čem přemýšlím při pohledu na noční oblohu, aspoň nezkusím, budu sám sobě za pitomce nejmíň do příštího léta. A kolik takovým lét ještě přijde? Vyšel jsem co nejtišeji do patra, opatrně zmuchlal svou peřinu vedle pravidelně oddychující manželky, dole se přezul do tenisek, co v nich ráno chodím běhat, a seběhl po štěrkové cestičce dolů k přehradě. Hospoda už byla temná, ale v patře se ještě svítilo. Kdy naposled jsem házel některé kamínky do okna?, blesklo mi hlavou. Kupodivu už po druhém zásahu se okno se otevřelo a blonďatá Večernice s neskrývaným překvapením vyhlédla. "Co tu děláte, princi?", zasmála. se. "Přišel jsem Vám nabídnout svůj meč a svou čest, má Paní", odříkal jsem předem nacvičenou větu, při které vyprskla smíchy, přesně jak jsem doufal. "Tak nevím, na které straně zbylo víc cti... ale nechci, abyste marně zhynul na mém prahu.", zasmála se, na okamžik zmizela a vzápětí mi už dole odemykala dveře. Během cesty lokálem, který nám osvětlovala jen lednice s limonádami, jsme nepromluvili ani slovo. Ani v tom pološeru mi ale nemohlo uniknout, že má Jitka na sobě noční košilku velmi necudného střihu. Že by mě přece jen čekala? Nebo jsou prostě noci u jezera tak horké?, dumal jsem, když jsem cestou po schodech sledoval pohupování její prdelky pod poloprůsvitnou látkou. Měl jsem na to téma připravenou velice vtipnou repliku, ale když jsme dorazili do malého pokojíku v patře, kde vládla stejná tma jako v celém domě, Jitka mi vzala všechna slova tím, že se ke mně přitiskla a začala mě líbat způsobem, který mě připravil o řeč na dlouhé minuty. Když jsem objal její pevný zadeček a vyhrnul jí noční košilku vysoko nad něj, zavlnila se a nechala mě svléknout ji úplně. Osvobodil jsem tak ze zajetí krajky pár pružných ňader, jen maličko opřených o hrudník, zato s nádherně vztyčenými zobáčky naběhlých bradavek. Jitka si přitáhla mou hlavu k pravému prsu a nechala mě ochutnávat ho, lízat a líbat. Nádherně se vlnilo, jak jsem dychtivě sál jeho vrcholek. Rukou jsem obkroužil Jitčino nahé bříško a když jsem se nesetkal s protesty ani symbolickými, sjel jsem pod něj a sevřel její kundičku v záplavě neoholených měkkých chloupků. Vzdychla a přitiskla se prcinkou na mou ruku, okamitě začala pohupovat boky a třít se svou nahou mušlí o moje prsty, na kterých zanechávala vlhkou stopu. Přetáhla mi přes hlavu tričko a bez námahy mě vysvlékla i ze zbytku oblečení. Když můj ztopořený ocas vystřelil proti jejím zvědavým rukám, beze studu ho popadla, pohonila a pak si ho přitiskla ke kozičkám. Chvíli si třela můj žalud o dvorce bradavek, pak se sklonila ještě níž a celý čurák mi olízala, nakonec objala rty žalud a chvilku ho nádherně sála. Ale cítit ho chtěla někde jinde. Pomalu a s důvěrou jsem ji následoval tmou nerozsvíceného pokoje k posteli, kde se položila naznak a roztáhla stehna. Kundičku měla nádherně rozevřenou a vlhkou, stačilo lehce zatlačit žaludem na dírku a už jsem do ní vstupoval.

Zajel jsem do ní pomalu až po koule a ve tmě nahmatal její kozičky. Prsty jsem promnul naběhlé cecíky a ptákem udělal několik zkusmých mělkých pohybů v její štěrbině. "Nešetřete mě, princi, jsem poněkud roztoužená a neukojená.", zašeptala, ale hlas se jí na konci trochu zlomil, jak jsem začal do její kočičky prudce přirážet. Následující minuty nepadlo mezi námi opět ani slovo, ale ticho nebylo, naopak! Pokoj se naplnil dvojhlasnými vzdechy, zpočátku nesladěnými, ale jak se naše těla přizpůsobovala jedno druhému, naše sténání se postupně slilo v jedno. Jitka byla nádherně roztažená a mokrá, tak krásně přístupnou, poddajnou a přitom žádoucí pičku jsem nikdy předtím nepíchal. Zrovna když jsem cítil, že ztrácím nad sebou kontrolu, mrskla sebou do boku a nechala mé péro ze své dírky vyklouznout. Moje oči přivykly tmě v místnosti natolik, abych viděl zářit Jitčiny zuby v širokém, škádlivém a provokujícím úsměvu. Ne, tuhle princeznu nedostanu bez boje. Hmátl jsem rukou po nádherné oblině její prdelky, natočil si ji a nalehl na ni tak, že se ocitla uvězněná pode mnou. Moje ztopořené kopí se tisklo k půlkám její zadnice a rukama jsem se dokázal včas dostat pod její prsa, zabořená do prostěradla. "Madam, veškerý odpor je marný, Poddejte se mi bez výhrad.", blábolil jsem v té rádoby historické hantýrce, jak nejlépi mi stav vzrušení dovolil, a cpal se klackem k Jitčině prcině. "Pane, jsem nucena kapitulovat před takovým hrubiánstvím. Prosím, zmrdejte mě po libosti a nebojte se cákat, ničeho se nemůže přihodit.", vyhrkla Jitka udýchaně a já musel obdivovat, jak se i v téhle chvíli drží role, kterou si sama přiřkla. Tohle snad nemohla vymyslet teď, to si musela připravit dopředu... Ale popravdě, nebyl jsem v té chvíli až tak zvědavý na nějaká ta "leč", "och" a "račte", byl jsem plně pohlcen především krásou a živočisností jejího těla. Když mi takhle vybraně naznačila, že není třeba dumat o antikoncepčních opatřeních, a navíc se vzápětí nastavila tak, že můj žalud bez dalšího tápaní dosáhl na kraj její pipiny, prostě jsem zprudka přirazil a jakmile jsem zajel do její horké, vlhké puklinky, jako smyslů zbavený jsem začal Jitku šoustat. Blonďaté vlasy se jí vlnily po nahých žádech, jak mi vycházela pohyby pánve dychtivě vstříc. Cítil jsem a vlastně i slyšel, že se už udělala, ale pohlcený smyslností našeho milování, dál jsem jí mrdal píču a zarýval prsty do půlek její zadnice, dokud to nepřišlo i na mě. Její předchozí slova jsem pak vzal jako dovolení vystříkat se úlevně do její stále pulzující kundičky... a kdo ví, jestli bych dokázal odolat, kdyby mi neřekla, co řekla.

Netuším, jak dlouho tohle naše divoké, vášnivé a nespoutané milování trvalo, ale leželi jsme po něm dlouho bez hlesu a beze slova. Když se mi tep i dech trochu uklidnily, díval jsem se dlouhé minuty na hvězdy oknem nad postelí; díky absenci světelného rušení tu zářily daleko jasněji než u nás doma v Praze. Jitka se mi skulila do náručí a teprve tenhle pohyb způsobil, že jsem z ní vyklouzl. Vzápětí jsem ale vtisknul svou ruku do jejího klína a pod zplihlými chloupky sevřel její mušličku; druhou ruku jsem ovinul kolem jejích prsou. Možná jsme na chvíli i usnuli. "Jak takhle pohádka vlastně končí?", zvedl jsem se na loktech, když uběhlo pár minut, možná ale i hodina. "Tak doufám, že se kvůli mně rozvedeš a vezmeš si mě. Hned zítra chci o nás té tvé všechno říct.", odpověděla Jitka a vzápětí se upřímně rozesmála, protože jsem sebou trhnul, že jsem málem spadl z postele. "To byl vtip, mylorde." ujistila mě, když přemohla záchvat smíchu. "Nejsem rozvracečka šťastných svazků, sama jsem byla vdaná." Na chvilku jako by posmutněla, ale pak se do mě znovu pustila. "Ale zdá se mi, že jste nějak pozbyl odvahy, princi." "Nikoliv, madam, ale chápejte, že jsem v poněkud prekérní situaci.", využil jsem naší soustavně divadelní mluvy k úniku na bezpečnou půdu nezávazného žertování. "To jistě pane, ale marná sláva, budete se z toho muset nějak vylízat.", odověděla a vzápětí nad tím zřejmě náhodným dvojsmyslem vyprskla smíchy jako nějaká puberťačka. Rychle a bez odporu jsem jí rozevřel stehna a začal jí lízat nahou pipinku. Po předchozím milování byla celá mokrá a citlivá, takže jsem začal jemně, postupně přidával na důrazu a nakonec ji tvrdě projížděl jazykem, zatímco Jitka si tiskla mou hlavu mezi nohy a vzrušeně vzdychala. Pak si ze své rozevřené horké prciny můj obličej odtáhla a sklonila se k mému ptáku. Byl sice od našeho prvního milostného klání zcela zvadlý, ale sála a kouřila ho tak nesmlouvavě a vytrvale, že se nakonec do potřebného stupně tvrdosti vztyčil a já pociťoval až bolestnou erekci. Pak se odtáhla, zašmátrala v nočním stolku a vytáhla tubu s lubrikantem. Obavu z toho, že nebude napodruhé dost vlhká, zažehnala tím, že mi důkladně namazala ocas a pak si pomalu a smyslně přede mnou navlhčila gelem i frndičku. Když jsem jí ho následně přitiskl mezi stehna a pomalu do ní začal podruhé pronikat, dívala se v šeru pokoje upřeně, jak můj ocas mizí v její mušličce. Teprve pak se položila na záda a nechala se píchat, až jí kozičky nadskakovaly. Projížděl jsem jí horkou pičku tvrdými přírazy a její stále se stupňující sténání mi signalizovalo, že se udělá brzy podruhé. Když to na ni přišlo, sevřela oběma rukama prostěradlo, s očima pevně zavřenýma házela hlavou ze strany na stranu a vypínala se proti mně, abych do ní pronikl co nejvíc. Teprve když jí druhý orgasmus odezněl, nechala mě vyjet ven z její štěrbiny, otočila se zase na bok, stikla stehny polštář a oddychovala.

Mrknul jsem na fosforeskující ciferník svých náramkových hodinek. Bylo půl čtvrté ráno, já svou nečekanou milenku už dvakrát uspokojil, a můj čurák, přivedený podruhé do stavu pohotovosti, byl stále prohnutý erekcí. Většinou nejsem napodruhé vůbec schopen, ale když se to už nějak podaří, vydržím pak hodně. Jitka si toho zpočátku ani nevšimla, jen si vychutnávala postkoitální malátnost a ospale se se mnou mazlila.Když se ale několika náhodnými dotyky přesvědčila o mé přetrvávající připravenosti, s obdivuhodným zájmem ožila. Zkusila mi prsty polaskat koule a honit mi ho, ale jen tím zvýšila moji ztopořenost. Následně mi sice jazykem na žaludu a několika dorazy pusinky skoro až ke kořeni působila sladká muka, ale to by mi musela kmitat hlavinkou na péru aspoň deset minut nepřetržitě, aby mě odbavila. Byl jsem ale v posteli s opravdu znalou milenkou, která měla v záloze ještě jeden skutečně nestydatý plán. "Princi, jste skutečný rytíř. Jsem hluboce pohnuta takovým výkonem a jsem hotova nabídnout Vám i to, co slušné princezny nenabízí.", zašeptala mi vzrušeně do ucha, pak se znovu natáhla pro modrou tubu, vysadila prdelku a nechala si gel stékat mezi půlky. "Souhlasíte vstoupit bránou, která je běžně zapovězena?", šlehla po mně pohledem přes rameno. Maličko jsem se vyděsil. Navzdory tomu, že anální sex nechybí prakticky v žádném filmu pro dospělé, ani ve věku bezpečně po třicítce jsem s ním neměl žádnou zkušenost. Vybavilo se mi, že několikrát jsem při milování s Andreou omylem zamířil do zadní dírky a většinou si chvíli nechala ji dobývat, než mě usměrnila. Jednou, to jsme hned zkraje našeho vztahu stanovali na Baltu, jsme byli oba tak opilí, že jsem jí ho málem do zadečku strčil a ona se málem nechala. Nikdy ale doopravdy nedošlo k průniku na zakázané území. Jenže teď se Jitčina rozetka leskla a rozevírala, jak si má "princezna" roztahovala půlky prdelky, a já si podruhé té noci řekl, že kdy, když ne teď. Co možná nejopatrněji jsem začal tlačit na její zadní dírku, ale díky gelu to šlo překvapivě snadno; vstupoval jsem do Jitčina zadečku pomalu, ale plynule. Jitka se pode mnou trochu třásla, ale držela a tichými vzdechy mě povzbuzovala, takže jsem za chviličku překonal slabý odpor a pak už to šlo samo. Snažil jsem se pohybovat jemně a ohleduplně, ale vzrušení ze zakázaného mi to trochu komplikovalo... Najednou mi došlo, že Jitce šoustám prdelku skoro stejně důrazně, jako před tím prcinu, ale hned na to jsem si uvědomil, že si ve své poloze na břiše vsunula mezi nohy ruku a rytmicky si dráždí frndu. Zřejmě i díky tomu se udělala nedlouho před tím, než jsem ucítil konečně úlevné stahy klacku i já. Nasměroval jsem svůj výstřik na nahá záda své noční víly a ta se nechala celá pokropit mezi lopatky.

"Teda, to už je hodin.", usmál jsem se trochu nuceně, když mi Jitka krátce před šestou odemkla dveře hospody. Po promilované noci jsme spali jen krátce, než nás vzbudilo drnčení jejího budíku. "Za patnáct minut je tu pekař. Vždycky se na mě tak sprostě dívá, když mu přijdu otevřít v noční košili.", postěžovala si ospale Jitka a já byl na chvíli plný odhodlání toho drzouna na místě ztrestat...než mi vysvětlila jemně, ale důrazně, že o tom, kdo s ní zůstal v její komnatě přes noc, nemusí opravdu nikdo vědět a pan pekař, který to má z pekárny nejblíž sem, ale následně objede ještě sedm dalších míst, zvlášť ne. "Nikdy na Vás nezapomenu, Princi.", usmála se a já při pohledu na její úsměv a na kulaté kozičky, které i po tom všem, co tahle noc přinesla, ještě jednou napínaly látku její noční košilky, měl na jazyku spoustu sladkých a nepravdivých vět. Skeptik ve mně se tiše poškleboval, že tahle úplně obyčejná ženská s maličko už vadnoucími vnady, snad díky tomu ochotnější než jiná, opravdu nestojí za nějaké hrdinské řeči. Ale nedal jsem mu za pravdu, protože Jitka mi úplně nečekaně připomněla, že dvěma lidem spolu může být z ničeho nic na chvíli krásně, i když se sotva znají, a vlastně nikdy ani víc nepoznají. Jen pár netečných stromů před hospodou slyšelo moje loučení s Jitkou. Z dovolené mi zbývaly dva dny a tušil jsem, že jejich večery se asi bez piva odsud obejdu. Když jsem klusal za svítání do kopce k chatě, s radostí jsem si všiml, že obloha je zatažená. To věstilo klidný den u tolních her, během kterého se snad můj spánkový deficit nějak ztratí. "Ahoj miláčku.", zavrkal jsem do ucha spící Andree. "Tys byl běhat? Dej si sprchu, smrdíš.", zavrčela v polospánku. Proud vody smysl z mojí kůže vůni společné noci s Jitkou, ale věděl jsem, že vzpomínat na ni budu ještě dlouho.