Každý má svou cenu... (Soutěžní)

24. 9. 2016 fredmp

Sedím v kantýně na svém obvyklém místě. Chodím sem až po tom,co se dělníci nají a je tady větší klid. To je ale i doba,kdy sem přicházejí na oběd i "kancelářské" krysy. Jsou to vyfintěné ženské a občas i nějaký chlap v obleku...
Mezi nimi chodí a jedna ženská,která mi svou povýšeností zvedá hladinu adrenalinu. Nese se jako by ji patřila celá firma i s pozemky v okruhu jednoho sta kilometrů. Zásadně zdraví jen své "spolukolegy" a to ještě ne všechny. Na obsluhu kantýny se dívá přimhouřenýma očima a na pozdrav tady rovnou můžete zapomenout. Ona je ovšem vyfiknutá,načesaná a namalovaná,jako by šla zrovna fotit do časopisu Elle... Věk se jí dá jen těžko odhadnout,ale tipuju něco kolem padesátky,oblečená do poslední módy do těsného kostýmku kopírujicího její štíhlou postavu s plochým bříškem,dokonalým pasem a dlouhýma nohama s boty na jehlách.
Po nabrání jídla na tác,se jako modelka blíží ke stolu a usedá za asistence muže v obleku. Pokud není přítomen,musí s hlasitým šoupnutím po podlaze,přisunout židli sama. Než se pustí do jídla,příbor pečlivě utře do papírového ubrousku,co s nenávistí pozoruje i obsluha kantýny,která to chápe jako útok na její čistotu. Vyměníme si pohled s kantýnskou a oba otočíme oči v sloup. Je to prostě namachrovaná kráva...
Sedím dál u stolu a v klidu si vychutnávám oběd,nejsem časově ohraničen jako zbytek fabriky,takže si popíjím kafe. Fiflena se zrovna chlubí,jak se měla na kanárech se svým milencem a jejím Mopsem. Nechává kolovat svůj iPhone aby to všichni u stolu viděli. Ostatní ženy u stolu nešetří chválou a živě ji pochlebují...
Raději jedním lokem dopíjím kafe a mizím...
Po víkendu jdu na noční,dnes je nějaká akce pro papaláše,po večeřích se kantýna rychle přestavěla na dlouhý rautový stůl. Cateringová služba vybaluje speciality a chystá je. Odjíždím na první svou točku,když je zábava v plném proudu. Před kantýnou vedení fabriky pokuřuje cigarety a srká šáňo,včetně fifleny a korejského zastoupení majitelů. Někteří už mají celkem nakoupeno...
Po několika hodinách se vracím,venku je tma a v kantýně se to hemží úklidovou četou. Na VIP místech na parkovišti,je už prázdno. Stojí tam jen jedno jediné auto u kterého bezmocně mává vzteky fiflena. Projíždím branou a přirazím kamión na rampu. Beru papíry a jdu do kanclu. Tam se všichni cpou zbytky rautu a zkoušejí korejské jídla. Procházím halou na WC,když vidím skrze dvoje dveře,jak fiflena stále obchází auto. Nedá mi to a procházím kolem potemnělé recepce ven na parkoviště. Fiflena akorát vztekle kope značkovou lodičkou do prázdného kola svého Passata.
"Dobrý večer,máte nějaký problém?" ptám se opatrně.
Prudce se otáčí a kouká vztekle na mě. Ihned lituju,že jsem sem vůbec lezl a nadávám si do idiotů...
"Mám píchlou gumu,vybitý mobil,nemůžu se dostat k seznamu,abych si zavolala o pomoc!" vyštěkne na mne. Podruhé během pěti vteřin,si nadávám do idiotů,měl jsem se na ni vysrat,ať se domů dostane jak chce...
"Kouknu se na to ať už můžete do.....mů..." odpovídám přes zatnuté zuby a s nuceným úsměvem. Poodstrčím ji bokem a otevírám kufr. Zvedám dno kufru a vytahuju zvedák,klíč na kola a povoluju šroub na rezervě. Vytáhnu všechno ven a koukám se na ni. Kdyby to nebyla taková kráva,tak by stála i za hřích. Stojí tam,ruce překřížené a tře si tricepsy,aby se zahřála.
"Běžte dovnitř,je zima. Až to vyměním,příjdu pro Vás." říkám ji a doufám,že vypadne,protože při představě že mě u té výměny kola kontroluje,ve mě vyvolává mrazení v zádech.
"Kancelář číslo 22...." odpoví zase odměřeně,otočí se a s klapotem podpatků mizí v budově. Oddechnu si a jdu na věc. Na povolení šroubů je třeba fakt sílu,jsou dorvané jako kráva a musím se na klíči pohupovat celou vahou,abych je se skřípotem povolil. Nicméně za čtvrt hodinky,mám hotovo. Zvedák s klíčem a kolem v kufru. Nevzal jsem si rukavice,tak mám špinavé ruce.... Kurva...
Vcházím do budovy a stoupám po schodech do patra a koukám po dveřích. Dvacet...dvacet jedna...dvacet dva... Stojím přede dveřmi a klepu na ně.
"Dále !" ozve se za nimi ženský hlas. Vstupuji dovnitř a zůstávám stát u dveří. Sedí tam za stolem a kouká do počítače a ťuká něco do klávesnice.
"Tak to máte...." nestačím to doříct,když zvedne ke mě dlaň,na znamení,že mám být zticha. Zatnu zuby a zhluboka se nadechnu a počítám do deseti... Stojím tam jako blbec asi minutu a čekám až to dopíše. Potom vstane obejde stůl a jde ke mě.
"Hotovo?" zeptá se zase tím svým povýšeneckým tónem. Ve vteřině ve mě vaří krev...
"Jistě..." odpovím suše. Ona se otáčí na podpadku a vrátí se ke stolu. Netahuje se přes stůl pro kabelku. Látka kostýmku se napne a nechává vyniknout její figuře. Rozpuštěné vlasy jí kloužou po ramenou. Prohlížím si její zadeček a zjišťuji,že nevidím žádný náznak kalhotek... Buď má tanga,nebo je naostro... Má fakt krásné nohy,mrcha jedna...
Po chvíli přehrabování v kabelce se otáčí a kráčí ke mě. Zůstane stát asi metr a půl ode mne a natáhne ke mě ruku. Má v ní dvoustovku... Podává mi ji za jeden její růžek,který ještě drží mezi ukazováčkem a prostředníčkem. Tak aby s ní měla co nejmenší kontakt...
"Tady za vaši námahu..." říká a kouká mi přímo do očí...
No to si dělá prdel ! ! ! Projíždí mnou nová vlna vzteku. Co vlna...hotová tsunami. Cítím tep na spáncích a mám pevně zatnuté zuby a sevřené rty. Tak já kokot ji vyměním píchlé kolo,zašpíním se jako prase a ona zase tenhle tón. No to kurva teda ne... Dívám se jí přímo do očí a počítám... Protože kdybych otevřel pusu,tak by si to za klobouk nedala...
Udělá krok dopředu a strčí mi tu bankovku přímo pod nos,jako pamlsek psovi.
Reflex je rychlejší než mozek,švih ruky vzduchem a plesknutí. Držím ji svou špinavou rukou za její zápěstí. Mé prsty na její hebké kůži dělají dlouhé šmouhy. Tisknu její ruku a přinutím ji kleknout přede mnou. Prsty druhé ruky jí vjíždějí do vlasů a zatáhnou za ně,až zvrátí hlavu dozadu a kouká přímo na mne...
"Ty namyšlená mrcho,co si o sobě vůbec myslíš??? Že mi tady hodíš dva kila a je to vyřízeno???" slyším svůj hlas. Srdce pumpuje krev jako šílené a slyším svůj tep na spáncích jak jsem vytočený doběla.
Výraz její tváře se ale z vytřeštěného začíná měnit. Její oči potemněly... Stále mi kouká do těch mých a na její tváři se mihl úsměv. Její výstřih se divoce zvedá s každým nádechem. Pouští bankovku z prstů a ta se snáší k zemi. V očích má teď ryzí chtíč. Pouštím její zápěstí a svou umazanou rukou rukou ji chytám za bradu. Prsty ji špiní po tváři,ale stále mi neuhne pohledem. Její vzrušení je evidentní,bradavky téměř dělají díry do látky kostýmku. Její nosní dírky se rozšiřují jak nadrženě dýchá. Zatáhnu ještě trochu víc za její vlasy a z úst se jí vydere vzdychnutí... Má druhá ruka pouští její tvář a vjíždí do výstřihu. Pohladím její ňadro a beru si bradavku mezi prsty,chvíli si s ni hraju a pak stisknu. Zachvěje se a hlasitě zavzdychá...
"Tohle se Ti líbí??? Tak teď mě hezky popros,abys mě směla vykouřit... Dělej!" zasyčím důrazně a nepřeruším náš oční kontakt...
"Prosím..." ozve se z jejích rtů.
"Neslyším Tě... Nahlas a celou větou!" odpovídám a zase sevřu ruku v jejích vlasech.
V jejích očích je čisté vzrušení a chtíč,ale mihl se tam i náznak vzdoru. Chvíli je ticho a můj pulzující čurák už chce ven.
"Prosím... mohu tě vykouřit?" říká nahlas ta mrcha.
Jednou rukou si vytáhnu čuráka ven a plesku ji s ním přes tvář. Ani jeden z nás stále nepřerušil ten vzájemný pohled do o očí,ani já,ani ona ikdyž si teď mého čuráka strčila do pusy a začala ho kouřit. Její rty přejíždějí po čuráku až skoro ke kořenu,zatímco její jazyk bičuje žalud. Několik takových tahů a musím ho výtáhnou ven z jejích úst.
"Teď mi olížeš koule mrcho..." říkám jí povýšeně.
Jednou rukou,kterou mám stále v jejích vlasech jí skloním níž a přitáhnu k sobě. Jazykem olizuje moje koule a jednu po druhé si bere do pusy. Nechávám ji to chvíli dělat a vychutnávám si ten pohled na tu namyšlenou mrchu,jak plní mé příkazy.
"Vstaň...!" dávám jí další pokyn.
Poslechne a okamžitě vstává. Otáčí se a sama kráčí ke stolu,opírá se o něj a vyšpulí na mě ten svůj zadeček. Sama si vyhrne kostýmek do pasu a trochu rozkročí nohy. Stojím tam jako přikovaný a chvíli nevím jestli se mi to zdá,nebo je to skutečnost. Pohodí hlavou na stranu a otáči se ke mě.
"Prosíííím..." zažadoní poníženým hlasem.
Tentokrát se úsměv mihne ve tváři mě... Beze slova přistupuju k ní strčím jí ruku mezi stehna. Cítím jaké tam má horko a jak jí už z kundičky tečou milostné sťávy. Je vzrušená a nadržená,tak ji jen hladím po vnitřních stranách stehen a rozmázávám jí její šťávy. Mé stále špinavé ruce za sebou nechávájí černou stopu jako by malovaly nějaký perverzní obraz...Vlní se snaží se mi kundičkou najet na mou hladící ruku,ale já vždy hbitě uhnu.
"Proooooosssssssím....!!!" zaprosí důrazněji. Sama si jednou rukou roztáhne zmáčené závojičky a její kundička pulzuje nedočkavostí. Přistupuji k ní a jedním tahem do ní celý zajedu. Téměř vykřikne... Zůstávám v ní celý a nehýbu se. Znovu ji vjíždím rukou do vlasu a zatáhnu. Hlava se zvrátí dozadu. Hlasitě oddechuje...
"Co máš říct...mrcho?!?!" otáži se jí nahlas.
"Prosím,ošukej mně... " vydává ze sebe přerušovaně. Cítím jak je vzrušená a jak její kundička pevně obepíná mého čuráka. Je tak vzrušená,že cítím jak mi po koulích stékají kapky jejích šťáv...
Vytáhnu z ní čuráka jedním tahem a poodstoupím. Napřáhnu dlaň a švihnu... Plééésk...dopadá má dlaň na její zadeček. Vyjekne a celá se zachvěje. Podlomí se jí kolena,která se opřou o stůl,jinak by se asi zhroutila. Znovu k ní přistoupím a celý do ní zajedu. Začínám ji šukat. Jezdím v ní dlouhými tahy a postupně zvyšuju tempo... Čurák v ní mlaská a její zadeček pleská a o můj podbřišek... Chytám ji oběma rukama za pas a přirážím do ní ještě tvrději. Šukáme jako zvířata... Divoce...Šíleně... Nezkrotně...
Citím jak se začíná třást a její kundička stahuje a mačká mého čuráka. Pouštím její zadeček a táhám ji za vlasy. Zaklání hlavu dozadu a otáčí ji. Naše pohledy se spojují a jí prochází vlny orgasmu...
Znovu napřáhnu ruku a plesknu jí přes zadek,podlomí se jí kolena a musím jí chytit oběma rukama,jak se třese... Šukám jí dál a i na mě to přichází tak vytahuju čuráka s snažím se mířit na její zadek do místa,kde je rudě obtisknutá má dlaň. První cákanec letí kanceláří někam daleko,zbytek už dopadá "na cíl"... I mě se podlamují kolena skoro mám mžitky před očima. Najednou se mi ohromně ulevilo... Ona se sveze na lokty a zhluboka oddechuje. Milostné štávy ji tečou po stehnech dolů a je to nádherný pohled... Naposledy se napřahuju a pleskám ji na místo kde jsem se vystříkal. Rozmazávám ji to semeno po rudém zadku a funím jako lokomotiva... Zastrkuju čuráka do kalhot a zvedám ze země tu dvoustovku,beru ji prstů a přistupuju té vyšukané mrše. Připlácnu ji bankovku na ulepený zadeček...
"Taky máte za svou námahu..." odpovídám klidně.
"Jo a tady jsou klíče od Vašeho auta.." pokračuju a obloučkem ji hodím klíče na stůl. Otáčím se a odcházím.

Pár dnů se kantýně vyhýbám a vlastně vůbec té části s kancelářemi. A jednou sedím u stolu s dalšími dvěma řidiči,když do dveří kantýny vstoupí ona. Zase kráčí s frňákem nahoru,jako by jí to tady patřilo. Pozdraví kantýnskou a kupuje si cigarety. Dokonce spolu prohodí pár slov. Když odchází řekne nahlas "Nashledanou" i naším směrem...
Koukám na kantýnskou a ta jen významně zvedne obočí a usměje se...


Fred