Na boku

28.974 Aufrufe

Byl pozdní červencový večer. Právě jsem dořešila veškerou komunikaci na mých sociálních sítích a chystala se vklouznout do sprchy. Kromě podprsenky jsem již byla celičká nahá, zrovna mi k chodidlům spadly mé černé krajkové kalhotky a… náhle začal zvonit mobil. Byla to kámoška, která se mnou potřebovala řešit nějakou „důležitou“ záležitost.

Během hovoru jsem ležela v pelíšku na boku a náhle si všimla, jak se mé tělo vyjímá v zrcadle, které mám na skříni naproti postele. Zní to možná legračně, ale byla jsem tím pohledem na sebe úplně hypnotizována.

Když jsem hovor vyřídila, prohlížela jsem se ještě pár minut v zrcadle a dumala, zda mám zadek velký, či „tak akorát“ a tutéž otázku jsem si kladla u mých stehen. Nakonec jsem popadla mobil, vyfotila se ležíc na boku s nožkami u sebe, abyste „recenzi“ mého pozadí, stehen a obou žádostivých otvorů provedli vy!

Když o tom tak přemýšlím, asi 80% času všech mých souloží jsem absolvovala v poloze zezadu. Zadek mi byl mohutnými dávkami samčí šťávy pokropen mnohokrát. Ten pocit, jak mi záplava horké mrdky vytváří na obou půlkách abstraktní obrazce a já při tom lehce vrtím vyšpuleným zadkem, je velmi rajcovní. Co se týče mých tělesných otvorů, v sexu využívám všechny. V kundě jsem měla dosud 6 ocasů, v análu zatím jen jeden, pusou jsem uspokojila celkem 9 penisů. Zda je to na 21 let hodně, či v normě…netuším.

Proč vlastně mám tu potřebu fotit se nahá, také netuším. Je ve mně snad cosi zkaženého? Bojuji tím snad jako feministky za osvobození ženského těla? Překrývám tím svá zklamání z dosavadních partnerských vztahů? Nebo chci světu dokazovat, že už nejsem holka, ale dospělá žena? Odpovědi sama neznám. Vím jen to, že taková galerka zde potěší „pár“ lidí a doslova jim udělá hezčí den. A to pro mě má smysl…