Pod vrcholem

982 Aufrufe

Říkali mi sice Dobrodruh. Protože jsem se nikdy dlouho nezdržel na jednom místě, vždy jsem mířil za dalším vrcholem, dalším dobrodružstvím, další výzvou, nic jsem nevzdal. Batoh plnej vzpomínek a přesto jsem pokaždé něco zapomněl, sám sebe. Tentokrát jsem stál pod horou, která se zvedala do oblak. Nebyla nejvyšší, ani nejznámější, ale měla zvláštní kouzlo, jakoby mě vybízela, abych ji prozkoumal důkladněji. Zdolával jsem ji rozvážně. Každý krok byl těžší a vítr mi připomínal, že ne všechno se dá získat silou. V polovině cesty jsem potkal skupinu poutníků. Usmívali se. „Nahoře není nic,“ řekl mi jeden z nich. „Jen vítr a chlad. Ale tady dole… tady se dá pobavit.“ Zaváhal jsem, moje hrdost mi našeptávala, že musím pokračovat, ale v jeho očích zůstávalo zvláštní kouzlo. Nakonec jsem zůstal a zjistil, že i pod vrcholem se dá dýchat do plných plic. Zažít nová dobrodružství a překonávat výzvy, které nám život neustále přináší a tím nás je učí přijímat.