Údolí

Jak se Vám žije? V té vesničce v údolí? Mně dobře. Ráno mě kohout vzbudí, abych vstával do práce. Cestou vidím, jak se svítí i v jiných chaloupkách a říkám si, jak by to bylo špatné, kdyby v nich bylo zhasnuto.

Když mám čas, zaklepu na rozsvícenou chaloupku a pokecám se sousedem, nebo se sousedkou. Probereme jak se mají, kolik vajec snesly slepice a jestli kozy nadojily dost mléka. Navzájem se upozorníme, kde je dobrá pastva, abysme věděli, kam vyhnat napást dobytek.

Samozřejmě mezi řečí pochválím, jak to nějaké hospodyni sluší a jak bych rád byl pod její sukní a kochal se její kundou. Dotyčná většinou zavrtí prdelí, vyšpulí kozy a s ruměncem na tváří řekne: ,,Díky, tak někdy příště zamrdáme!"
Hned je ten den hezčí, když potkáte někoho na stejné vlně.

Občas se ve vesnici zjeví maskovaný hejkal a posloucháte kecy o tom, že žijete jak v prasečáku a přitom se dotyčný sám koupe v kádi plné exkrementů. Vůbec mu není divné, že ač má jakoukoliv masku, tak je svým nezaměnitelným odérem poznat na sto honů.

Takže milí vesničané, jak se Vám v údolí žije?