Kazišuci

Zdál se mi sen. Tak kurevsky reálný, že jsem po probuzení cítila jeho chuť v puse a mezi stehny vlhko jak v říjnu v Brdech. Instinktivně jsem zkontrolovala prostěradlo, jestli po mně nezůstala mokrá památka. Probudit se do dne v tomhle nadrženém a neukojeném rozpoložení je přesně ten důvod, proč nesnáším budíky i erotické sny.

Bydlela jsem u našich, což je samo o sobě prostředí, kde erotika chodí umřít přirozenou smrtí. Asi tak rajcovní jako masturbovat v čekárně u doktora plné důchodců. Jenže on prostě přišel na návštěvu. Jen tak. Komorní erotika socialistické vily. Já, on, můj starý pokoj a na poličce busta Havla, která se na nás dívala s tichým, ale velmi čitelným morálním nesouhlasem.

Spíte a z podvědomí se vytáhne chlap, kterého jste měli mít dávno za sebou. Medvěd. Ne žádný symbol, žádná metafora. Prostě konkrétní, pro mě velmi rajcovní problém. Ten typ, co mi v reálu rozhodí nohy jediným dotekem a ve snu mě dostane do stavu, kdy bych klidně prodala duši za jeden pořádnej výstřik. Klidnej, sebejistej, pohled, co neuhýbá. A ta vůně. Zatraceně známá vůně. Voněl úplně stejně. Možná ještě hůř. A já samozřejmě nadržená jak stepní koza.

Stála jsem před ním jen v bílém tričku na spaní a kalhotkách. Nadržená už ve chvíli, kdy za sebou zavřel dveře. Chytil mě za bok. Pevně. Druhou rukou mi bez varování zajel pod tričko a vyhrnul ho nahoru. Prsty mi přejely po kůži, přes žebra, až k prsům. Vzal je do dlaní a chvíli si s nimi jen hrál. Pomalu je potěžkal, jako by si potřeboval ověřit, že jsou pořád přesně taková, jak si je pamatuje. Bradavky mi ztvrdly hned. V břiše se mi stáhlo. Pak mi rukou sjel po zátylku, prsty mi vjel do vlasů a přitáhl si mě k sobě. Neptal se. Neptala jsem se. Nebyl důvod.

Líbal mě tvrdě. Žádný něžný ochutnávání, prostě hladovej jazyk, trochu zubů, horký dech. Ústa na ústa, tlak, vlhko. Přesně to, co chci ve chvíli, kdy mám kalhotky dávno promočený a tělo se bezostyšně dere blíž. Zalapala jsem po dechu, když mi přejel jazykem po krku. Líbal klíční kost. Pak se zakousl do jemný kůže pod uchem, tvrdě a přesně. Jednou rukou mi pořád mačkal prsa, tiskl bradavky mezi prsty a vůbec se s nimi nemazlil. Druhou rukou mi sjel níž. Přes bok. Přes zadek. Sevřel ho, pohladil, přitáhl si mě blíž, jako by chtěl cítit celé tělo najednou. Pak mi dlaní přejel přes pičku. Jen přes kalhotky, ale stačilo to. Mokro bylo cítit i přes látku.

V tu chvíli jsem přestala myslet na cokoliv jinýho než na to, že ho chci cítit v sobě. Respektive jsem přestala myslet úplně.

Najednou se z kuchyně ozval hlas.

„Pojď ochutnat tu rajskou, ať to není moc kyselé!“ První kazišuk. Díky, mami.

Vařečka v ruce, pohled plnej podezření a naprosto nulová empatie pro moje aktuální chlípné choutky. Dodnes netuším, jak jsem tu scénu uhrála.

Nevzdávám to. Vracím se zpátky do pokoje a už ve dveřích ze sebe strhávám tričko. Medvěd mě zvedne, stáhne na psací stůl, koleno mezi stehna, přitáhne si mě blíž. Přejede rukou po látce vlhkých kalhotek. Nejdřív jemně. Jen aby mě dráždil. Pak mě projede. Na chvíli se zastaví na klitorisu, roztírá kolem něj mou vlhkost a pomalu do mě vsune prst. Nejdřív jen na krajíček.

Automaticky se proti němu prohýbám pánví. Chci víc. Víc prstů, víc jeho. Hlouběji. Vzdychám, když mě kousne do prsa a vtáhne bradavku hluboko do pusy. Prsty mi rejdí mezi pysky a u vchodu, přitlačí, zrychlí. Rychleji. Ještě rychleji. Až to ve mně čvachtá. Tělo se mi třese, hlava je pryč. Ještě dvě vteřiny…

A pak hlas z chodby.

„Hele, máš tu klíče? Mám ti teda vyměnit ty stěrače, nebo si to teda uděláš sama?“

Otec. Pan inženýr. Samozvaný machr přes stěrače, automechanik amatér a vrchní kazišuk osobně. Druhé přerušení. Začínám se smát, protože tohle už není erotický sen, ale absurdní rodinný sitcom.

Medvěd mě má na všech čtyřech na posteli. Prohnutá v zádech, prsa mi visí volně dolů, zadek vyšpulený, přesně tak, jak mě chce mít. Drží mě pevně za boky, prsty zatnutý do masa, jako by si mě potřeboval udržet přesně tam, kde chce. Jazykem mi pomalu projíždí vnitřky stehen, zdržuje se, nespěchá, jako by si vychutnával každou reakci dřív, než se mě vůbec dotkne tam, kde to hoří nejvíc. Sténám do polštáře ještě dřív, než sjede níž. V kundě mi to tepe tak silně, že mám pocit, že už to nevydržím.

Pak konečně sjede jazykem dolů. Teplo, sliny, vlhko. Prsty do mě zajíždějí tvrdě a natvrdo, bolí to přesně tím správným způsobem, kvůli kterému se automaticky víc rozevírám. Vlhko ze mě teče, čvachtá to a jemu je to zjevně jedno. Spíš naopak. Užívá si to. Líže mě pomalu, důkladně, bez spěchu. Saje, cumlá, jako by mě chtěl vysát až na dno, jako by měl času dost a já neexistovala nikde jinde než mezi jeho jazykem a prsty. Drží mě za prdel, mačká pulky, prsty zabořený hluboko, hlava prázdná a tělo říká jen jo, ještě, znovu.

Pak mi prstem začne kroužit kolem zadní dírky. Schválně. Napíná mě přesně tak, jak ví, že to nesnáším a miluju zároveň. Všechno ve mně cuká, stahuje se, chci ho tam… a chci ho i tam.

Zvonek.

Pošťák. Modrej mundúr. Česká pošta nikdy nezklame. Aneb třetí kazišuk. Tímhle tempem už mám víc přerušení než orgasmů.

Vracím se do pokoje a je mi to jedno. Úplně všechno. Kleknu si před něj a vidím, že to s ním ani na vteřinu nepovolilo. Stojí tam s kalhotama ještě nahoře, péro tvrdý tak, že ho sotva drží látka. Rozepne pásek, pomalu, schválně. Pak knoflík. Zip. Stáhne kalhoty i boxerky a konečně ho má venku. Stojí mu jak klacek, na špičce se leskne kapka.

Na chvíli mi ho jen položí na tvář. Horkej, těžkej. Jako by si mě značkoval. Dívá se na mě tím klidným, sebejistým pohledem, kterej říká, že ví přesně, co přijde. Chytím ho pevně do ruky, párkrát ho pohoním a cítím, jak pod prsty pulzuje. Druhou rukou mu sevřu koule a záměrně přitlačím. Usměje se.

Vlasy si rychle stáhnu do drdolu a jazykem pomalu přejedu přes špičku. Slaná kapka mi zůstane na jazyku. Kroužím kolem žaludu, nespěchám, než ho políbím s plnou pusou slin a sjedu jazykem po celé délce až ke kořeni. Beru si ho do pusy postupně, hlouběji a hlouběji. Držím ho za boky, cítím, jak mi vyplňuje pusu, jak je tvrdej a širokej. Sliny mi tečou po bradě, funím, lapám po dechu, ale nepřestávám.

Sténá. Prsty mi vjede do vlasů, drží mě pevně a začne mi přirážet do krku, nadoraz. Mozek vypíná. Zůstává jen pusa, jazyk, sliny a jeho péro. Vidím, jak přivírá oči, slyším, jak se mu láme hlas…

A pak. BUM.

Ozve se budík. Ne ve snu, ale ten skutečný. Měla jsem chuť prohodit mobil oknem.

Probudila jsem se s prázdnou pusou, rozpáleným rozkrokem a žlučovitou sebeironií. Jestli je tohle poselství mého podvědomí, tak mám evidentně v genech zakódované permanentní nadržení a nulovou šanci na chlípný happy end. Já si snad nezašukám ani ve snu. 😁

Takže si to shrneme: doma máš kazišuky, ve snu máš celou rodinu, českou poštu a když se konečně dostaneš k tomu nejlepšímu, přijde ten zatracený budík. Někdy mám pocit, že vesmír je opravdový sadista s vytříbeným smyslem pro timing.