KaresSTO

Přátelé, kamarádi, pojďte se mnou slavit! Jestli se chcete zeptat co, tak věřte, že čtete mojí stou nesmazanou píčovinu. To už si oslavu zaslouží, nemyslíte?

Od začátku na těchto stránkách jsem rád četl blogy. Kolikrát jsem v duchu sundával klobouček, jak byly krásně napsané. Jak si autorky a autoři hráli se slovama. Jak dovedli zaujmout čtenáře. Jak popisovali šukání s grácií a jejich blogy měli vždycky nějakou hlubokou myšlenku.

S obavou, jak mě tady sejmou, jsem napsal první píčovinu. Opravdu píčovinu, protože jsem názvy nejlepších blogů z žebříčku zakomponoval do svého příběhu.

Světe div se, pár povzbudivých komentů jsem utržil. Jedna tetka z Brna mě povzbuzovala, ať píšu dál. A od té doby jsem začal plodit další píčoviny, takže za to co čtete, může z velké části ona.

Jinak ta interakce s vámi mě hrozně baví. Kdybyste viděli, kolik slz smíchu jste mi vyprodukovali, tak tady fakt budu do sta.

Je mi jasné, že pro mnoho čtenářů jsem blbeček, který si vymýšlí, ale není to tak. Všechny moje píčoviny mají reálný základ.

Vím, že vždycky budu psát jak já chci a nějaké hejty mám v píči. Ale přesto bych vás chtěl o něco poprosit. O zpětnou vazbu, co si myslíte o mých píčovinách, potažmo o mně. A nešetřete mě. Co na srdci, to na jazyku! Kdyby tady ještě byl můj slovenský bráška, tak by mě sedřel z kůže! Pojďte do mě!

Jdu oslavovat dobrým hořkým pivem a už dopředu vám slibuju, že se stejně nezměním, mám v píči, na lehátku.