Bug chaser

Dneska se jdeme vyděsit a znechutit. A mě je těžký doopravdy znechutit - ale tohle ke sick. Doslova.
Sestra Hong nás naučila, že muži se víc bojí zlatokopky než pohlavní nemoci.
Jedno video z netu (zpověď slečny, co tohle zjistila o svým otci) mě dovedlo na tuhle zvrácenost popírající zase a znovu zdravý rozum. Jedná se o bug-chasers / gift givers.

Pro moji hlavu úplně nový pojem. Přitom se, podle wiki, používá už minimálně od roku 2003, naprosto běžný a má se za to, že se praktikoval nejvíce od roku 1970 a tzv. HIV krize.
Zkratkou jde o lidi, co mají uspokojení/vzrušení z nebezpečí, že chytí HIV. Co jsem se dočetla, tak dost často “loví” do sbírky i jiné nemoce.
Je to teda Sexuální a mentální deviace zvaná jako bug chasers - ?chytači/lovci chyb? Nevím, jak bych to v tomhle kontextu přeložila jinak.
Jedná se o formu sebepoškozování - daný muž (tento pojem se používá u mužů co provozují anální sex za účelem chytit a šířit HIV - každopádně se smí jednat i o jiná pohlaví a třeba BI muže) se vědomě chce a snaží nakazit pohlavně přenosnou chorobou a získat tak lítost a pozornost svého okolí.
Když jsem o tomhle četla poprve, přišlo mi to smutné, ale pak se do toho zabřednete a zjistíte, že fakt lidi jsou magoři.
Často si totiž tohle své chování nechávají pro sebe a rozhodně nedodržují sexuální půst. Oni si v hlavě sexualizují a eroticky užívají jak už tu hrozbu HIV anebo samotné chycení nemoci.
Nazvala jsem si to pro sebe spíš jako vynucování pozornosti s celkem odpornou psychickou poruchou.

Nejhorším faktem okolo těchto lovců chybek je krom absence zdravého rozumu i fakt, že nemůžou fungovat bez “bugs” a tedy těch, co jsou ochotni je nakazit. Ne, nehledají náhodné známosti a ano, dělají to naprosto vědomě. Oni chtějí a musí něco chytnout.
Tohle číslo dalo zabrat, ale se samotnou mentální poruchou je ochotno se léčit pouze okolo čtvrtiny takhle postihnutých. Za mě dost málo.
Ovšem s fyzickou stránkou věci už skoro každý.
Právě v tom roce 2003 bylo zjištěno, že 25% pohlavních nemocí bylo právě činností bug chaserů. Tyhle data sice veřejnost včetně dotázaných dost kritizovala, ale kdo by s tímhle šel na světlo? Někde je dokonce vědomé šíření nemocí trestné.

Jedná se o zvláštně pojmuté sexuální tabu.
Rozdělila bych je na skupiny A + B \+ C a jedna bez druhé není.
A - jsou skupina, která je jsou čistokrevní bug chasers a hledají toho, kdo jim dá nějaký kvalitní bug (pokud možno neléčitelný) a užírají okolí pocitem viny

B - skupina co ráda něco chytne a chytá to dokola, dokud nejsou fyzicky i psychicky doslova k odpisu a zároveň do toho spolu s nimi někoho dotáhne - většinou si najdou někoho a bez jejich vědomí jim nemoc předají a buďto je pak odkopnou anebo je donutí tímhle to prožívat s nimi

C - to jsou ti co se jim líbí to vzrušení z toho, že můžou něco chytit, ale ve skutečnosti nic chytit nechtějí - taková ruská ruleta

Nicméně, sem mi to přijde víc než vhodné téma. Kolikrát se u Vás už projevila v někoho důvěra k bezpečnýmu sexu a říkáte si “prostě to risknu” anebo to prostě risknete? Přece tenhle človíček vypadá v pohodě. Vím o něm všechno, to bude bezpečný… Co když nebude. Co když ani on sám to netuší.

Nepřeju nikomu a neříkám. že narazíte ve svým životě na bug chasera, ale svět je malej a opatrnosti není nikdy dost.

Nestyďte se říct ne. Nestyďte se nespat s lidma bez ochrany. Nestyďte se zajít k doktorovi. Nestyďte si třeba koupit test v lékárně.
Nestyďte se řešit svoje úchylky s odborníkem, pokud se vymknou legálním měřítkům i pokud si nejste jistí čímkoliv a máte otázky. (Odborník není google)

Všechny články jsem našla cizojazyčné a tak doufám, že jsem si vše popřekládala dobře :)
Díky za přečtení.