První ♥️

Miluju začátky... Kdy se ve mně probudí ta malá netrpělivá holka, která by nejradši roztrhala hned obal a rovnou se vrhla na to, co je uvnitř. Kdy se celý svět vmáčkne do třech teček na displeji a trvá to snad celou věčnost, než vyplivnou těch pár slov, který vás hřejou na duši a dráždí po těle. Kdy stojíte mezi pracíma práškama a toaleťákem, a culíte se jako debil jenom díky jedné větě, která vás šimrá přesně tam kde má. Kdy si říkáte, že ten druhej se snad rovnou narodil s manuálem na vaše vnitřní štěstí. Kdy je hlava vypnutá a tělo jede jenom jako automatickej stroj. Prádlo do pračky, nákup, večeře, ale celou dobu váš mozeček řeší jenom jednu věc... Co asi dělá? Myslí na mě úplně stejně jako já na něj? Jak asi chutná ten jeho drzej jazyk? A jaký jsou ty jeho velký dlaně? Jsou jemný a precizní vychutnat si každý detail mého těla? Nebo jsou pevný a naléhavý vzít si hned to, po čem touží?

A pak to přijde. Stojí někde v dálce a moje srdce se snaží rozbít hrudník, otočit se a jít domů, ale omámený tělo jde dál.

Miluju ten první pohled do očí, který okamžitě zodpoví všechny moje vnitřní otázky za poslední týdny. Jestli je přesně takový, jakého jsem si vysnila... Jestli to dobro jenom předstíral nebo je tam někde hluboko vepsaný... Jestli teď nastanou rozpačitý tanečky, nebo se změníme na hladový zvířata.

Miluju první obejmutí, kdy se poskakující hrudníky nervozitou přitisknou, všechny ty atomy se začnou slévat v jedno a nastane zvláštní klid. Už od mala mám obejmutí ráda. Je to takovej uklidňující balzám na mojí rozjetou a rozstříštěnou duši. A když vás ty velký tlapy prostě zabalí k sobě do náruče, tak se mi okamžitě rozleje po těle pocit bezpečí a domova. Můj domov je všude tam, kde mě chlap, kterej mě miluje, drží v náruči.

Miluju první líbání. Odjakživa je to moje nespolehlivější otestování chemie. Když se jazyky protnou a začnou buď smyslně a vášnivě tančit, nebo se rozpačitě nahánějí po puse. To, co se děje u líbání, se bude dít přesně v posteli. Jakmile si každý jazyk jede to svoje a nedokážou chytit rytmus, tak se budou těla chovat úplně stejně. Ale když se to podaří, tak se okamžitě rozvibruje každá buňka, stává se ze mě hadrová panenka a ta mrcha dole se okamžitě začne chystat na zásun. A je jí úplně jedno, že stojíme teprve na parkovišti. Začne si vypouštět ty svoje nadržený šťávy, které mi okamžitě nacucávají kalhotky a vehementně se dožaduje péra, které už cítí ve své blízkosti.

Miluju první vpich! Kdy je tělo už totálně rozdrážděný na maximum z prvních doteků a olizování, a kdy už řve, tak mi ho tam už do prdele konečně vraž! A pak to přijde! Ten sametovej a tvrdej nástroj si mě nabodne, vesmír se na vteřinu zastaví a mně dojde, že až teď jsem konečně kompletní. Je to jako když zapadne poslední kus do vašeho těla, který tam vždycky měl být. Kunda řve blahem a já taky. Miluju ale i druhý vpich a pátý a stý... Kdy se modlím, aby to nikdy neskončilo. Kdy bych za každý další zásun i vraždila a nechala si vyšťouchat poslední kapku energie, která ve mně je.

Miluju první zprávu po našem setkání, která mi připomene, že se mi to celý nezdálo. A čím větší emoce v ní je, tím líp. Nejde o počet slov a rozplývání se, jde o energii, která z ní sálá. Jakmile si žena pustí muže do mozku a pak do těla, tak už je jenom krůček k tomu, aby se jí zavrtal až duše. A proto tuhle zprávu vždycky otevírám s lehkým napětím, jestli to spojení bylo opravdové a silné pro oba. A není nic krásnějšího, než když člověk cítí, že bude i podruhé...