Pořád na to myslím...

...po probuzení, přes den, při usínání. Na mrdání divoké, tvrdé a doslova prznitelské, ale i na tu nejčistější něhu. Jedno bez druhého u mě nefunguje. Ty představy jsou jako závislost. Nejčastěji je to surově zezadu, držená pevně za vlasy, u čehož vydechuji nahlas své nejniternější emoce. Druhá podobně intenzivní představa je, že ležím na zádech a můj muž je na mě, přičemž mi pevně drží ruce nad hlavou. Strašně silné je jenom na to pomyslet. Být chycená v pozici, kterou muž jasně říká "teď tě držím já". I jen samotná myšlenka na takový akt mě dokáže přivést až k slzám. To co by se ve mně uvolnilo při skutečném aktu by bylo něco snad až nepopsatelného...

...ten pocit úplného odevzdání a rozpuštění v jeho dominanci, síle a kontrole je prožitek, po kterém toužím ze všeho nejvíc. S takovým partnerem si dokážu představit i velmi intenzivní perverznosti, po kterých bych mohla být až hladová. Věci, které se skoro stydím i jen napsat, ale kterých jsem plná a hned poté se přitulit jako to nejkřehčí kotě. Nechat se krásně utěšit a odevzdat všechnu něhu, která se ve mně po tom všem tvoří...ten kontrast mezi tvrdým sexem a místy až surovým zacházením s čistou něžností, ochranou a splynutím je pro mě dokonalým požitkem.

Původně jsem se chtěla velmi explicitně rozepsat o tom, co vše bych měla chuť s tím pravým člověkem dělat. Co vše bych dovolila se svými ústy, co vše by se do mně vlezlo a jak by se to polykalo. Jak krásně bych se cítila v těch nejotevřenějších pozicích a co za pocity by ve mně probouzelo i samotné klečení pod jeho rozkrokem, do jakých mých záhybů a skulinek by se co vlezlo...ale vážně, je to až tak silné a intimní, že se stydím sdílet to i jen v samotném (téměř) anonymním textu. Pro tyto detaily proto nechám všem čtenářům prostor pro fantazii.

Jenže...kde je problém? Nechci to s kdekým. Jsem několik let úplně bez sexu a ani předtím to nikdy nestálo za to. Důvod je prostý, nezažila jsem to nikdy s člověkem, kterého bych milovala. Všechny tyhle představy jsou u mě naplňující jen s mužem, který bude můj partner. Bohužel, možná bohudík...moje hranice v této věci jsou stejně silné jako intenzita mé touhy. Nelze přes to jít, nelze dělat kompromisy. I za cenu, že do konce života zůstanu jen u představ bude u mě platit, že buď budu přijata jako celá nebo vůbec...protože nemůžu jinak.

Pochopila jsem, že po intenzitě a následném opuštění je pocit prázdnoty daleko silnější než před tím. Že bez skutečného propojení nelze otevřít to co v sobě mám v té nejniternější komnatě hluboko pod vším ostatním. A bez otevření této vrstvy je jakákoliv sexualita v podstatě prázdná.

Už dávno vím, že abych se mohla uvolnit, potřebuji cítit bezpečí. Bezpečí je jedno velké téma a má mnoho podob. Možná o tom jednou napíšu. Tento článek uzavřu tím, že bez pocitu bezpečí se mé tělo nikdy neuvolní dostatečně tak, abych otevřela tu nejhlubší vrstvu své živočišné sexuality i něhy a bez této inzenzity pro mě nemá žádný intimní kontakt význam...

...je proto zcela zbytečné psát mi jakékoliv návrhy na sex, jelikož na to nepřistoupím ani kdyby má duše byla až po okraj přeplněná touhami.