UDOLI POSEDLOSTI

Pitva údolní posedlosti: O voyeurkách a měřičích „ocasů“
​
Je fascinující sledovat, jak se místní kronikáři v čele s voyerkou a fejk bojovnikem tak obsesivně vrtají v mém soukromí. Pokud bylo cílem mě „rozložit na prach“ nebo „převychovat“, výsledek je přesně opačný: vytvořili jste diagnózu, která vypovídá mnohem víc o vás než o mně. Posaďte se, nabrousíme katanu a trochu si vás probereme.
​
1. Voyeurka v rákosí
​Voyerka se s vervou pustila do sepisování mého konce. Prý jsem „strašák“, kterého si nikdo nevšímá. Zvláštní je, že o tomhle „vzduchu“ dokázala napsat barvitou erotickou fantazii, kde mě špehuje v rákosí a detailně studuje moji erekci.
​
Milá voyerko, když o někom tvrdíš, že je ti ukradený, a pak trávíš čas literárním popisem jeho „ztvrdlého čuráka“, není to nenávist. Je to čistý voyeurismus. To ty tam stojíš s dalekohledem a čekáš, až se v tom rákosí něco pohne. Tvůj „dážď, co smyje prach“, je jen pokus spláchnout vlastní frustraci z toho, že tenhle rónin ti v hlavě bydlí bez placení nájmu. A věř mi, bláto, které po tom dešti v tvém údolí zůstane, se čistí mnohem hůř než suchý prach.

​2. Fejkový bojovnik: Měřič mindráků
​A pak tu máme „citlivého“ chlapečka. Ten se pro změnu rozhodl, že provede anatomickou a psychologickou sondu do mého rozkroku. Pod pláštíkem shudó a „učitelů klidu“ se tu neřeší nic jiného než centimetry a strach z nedostatečnosti.
​
Je dojemné, jak se umbasid snaží naroubovat své vlastní nejistoty na róninovu postavu. Pokud máš potřebu psát o „Roninově ocasu“ a kompatibilitě, možná by ses měl místo do čajovny podívat spíš do zrcadla. To, co vydáváš za „moudré ponaučení“, smrdí na sto honů projekcí tvých vlastních komplexů. Rónin nepotřebuje kázat o tom, že „na velikosti nezáleží“ – on to prostě žije, zatímco ty o tom teoretizuješ v blogu.
​
Resumé pro obyvatele údolí
​Máme tu tedy bizarní duo: jednu, co se ráda dívá, a druhého, co se bojí srovnání. * Jeden mě chce vidět na kolenou v prachu.
​
Druhý mě chce vidět v náručí rónina s tichým hlasem.
​Oba dva spojuje jedna věc: beze mě byste v tom svém údolí chcípli nudou. Jsem vaše projekční plátno, váš jediný zdroj vzrušení a vaše noční můra v jednom. Takže pište dál, leštěte si své „hrdzavé katany“ slov a marně doufejte v déšť. Já tu budu pořád – jako ten prach, co se vám dostane úplně všude a nejde se ho zbavit.
​
P.S.: Voyerko, ty dvě v rákosí tam možná jsou dodnes. Ale bez diváka, který jim dává pocit nebezpečí, je to jen studené koupání. A to tě pálí nejvíc, že? 😉