Ano, sešla jsem se

Chtěla jsem napsat povídku o mém setkání s amatérem minulý týden, ale vlastně není úplně o čem. Potkali jsme se, zamrdali si a rozloučili se. Konec příběhu. Jo a bylo to fajn. :)

Když jsem ale pak přidávala galerii, přemýšlela jsem nad tím, co to asi způsobí a jak to bude na lidi působit. I tak jsem ji ale zveřejnila. A spustilo to zhruba to, co jsem čekala.

Někdo nevěřil, že jsem se fakt sešla, že to jen hraju. Prý je to pořád ten stejný muž. Někdo mi psal, proč jsem si nevybrala jeho. Někdo si myslel, že se sejdu s ním a že tohle provozuju každý den. A pak jsou tu ti, kteří mají potřebu urážet. Že to není normální. Že je to zvrhlý. Že můj chlap není chlap, když tohle dovolí… Docela síla.

Ale pak jsou tu ti, kteří nám to přejí nebo by to chtěli mít doma podobně. Kterým se to líbí. Kteří mi napíšou hezkou zprávu. A za to vám děkuju. Je to fakt moc příjemné.

Hodně se opakuje pár stejných otázek. Jak si vybírám? Podle čeho se scházím? Jak často? A jak to vlastně mám s manželem? Fakt mu to nevadí? A nemrdáme spolu?

Zkusím to shrnout. I když ve skutečnosti je to trochu složitější.

Jak si vybírám?
Je to o sexuální energii a komunikaci. Ten člověk ve mně musí vzbudit nějakou touhu, abych ho chtěla poznat. Sebevědomí, přirozená dominance, trochu komunikativnosti a hlavně trpělivost. Protože já se občas odmlčím. Tlak na odpověď fakt není cesta, jak si mě získat. :) Jo, je to se mnou těžký. Hodně těžký. Nepopírám to. Ale potřebuju upřímnost.

Jak dojde k tomu, že se sejdeme?
Nevzniká to jen tak. Prostě to z té komunikace vyplyne. Nemá smysl mi po týdnu psát, že se chceš vidět, zašukat… Musí to být přirozené. A komunikace musí přirozeně plynout.

Jak často se scházím?
Upřímně. Moc ne. Scházím se jen tehdy, když to tak opravdu cítím. Ne proto, že je čas se sejít a dodržuju nějakej kalendář. Někdy je to jednou za měsíc. Někdy jednou za půl roku.

Jak to mám s manželem?
Miluju ho, to chci říct především. Mám sex oddělen od citů. Když se chci s někým sejít, řeknu mu to. Řeknu mu i svoji představu – kdy, jak, nějaký scénář. Pokud ho to baví taky, řekne ano. Pokud by cítil ohrožení, moje nebo i svoje, nepovolí to. A já ho vždycky respektuju. Má na průšvihy docela čuch. Já jsem spíš důvěřivá. :)

Ten, s kým se chci sejít, o tom vždycky ví. Hned od začátku píšu, že mám manžela a že o tom ví. Nikoho netahám za nos. Když jsou s tím všichni v pohodě, domluvíme se.

Manžel mě na schůzky vždycky vozí. Kvůli mé bezpečnosti… ale taky proto, že nás to tak baví. Je to naše hra. Děláme to spolu.

A já mu pak fotím, natáčím, vyprávím. Vzrušuje nás to. :)

Vadí mu, že mrdám jinde? A nemrdáme spolu?
Nevadí. Kdyby mu cokoliv vadilo, nikdy bych to neudělala. :) A mrdáme spolu. Dokonce bych řekla, že dost často. Tyhle zážitky nás spíš ještě víc vzrušují, takže se ta frekvence zvyšuje.

Tohle je takové moje malé shrnutí. Asi jsem to ze sebe potřebovala dostat a říct, jak to mám, protože pro někoho je to nepochopitelné a nikdy se s tím nepotkal. Mám někdy pocit, že i tady, na erotickém serveru, se neustále musím obhajovat za to, co dělám a nedělám.

Ale jsem ráda, že je tu i spousta lidí, které to vzrušuje, líbí se jim to, nebo by to tak chtěli mít taky.

Na případné dotazy velmi ráda odpovím. A prosím, nesuďte, jak to mají druzí. Nejde jen o mě, ale i o ostatní. Pokud jsou s tím všechny strany v pohodě, je to jen jejich věc.