Bezpečí

Nejvíc co může muž ženě dát je bezpečí. Není žádná větší hodnota od muže pro ženu, než ji poskytnout bezpečí. Každá žena po bezpečí touží, jen ne každá to umí pojmenovat. Chceš mít, milý muži, vedle sebe rozkvetlou ženskou energii? Dej své vyvolené pocit bezpečí. Že nic nemusí hlídat. Do ničeho není tlačena (ani podvědomě tvým očekáváním). A poskytni ji bezpečný prostor nepodmíněně, protože pouze nepodmíněné bezpečí je skutečné bezpečí.

Ženská energie může rozkvétat pouze a výhradně jen v prostředí bezpečí. Ta skutečná ženskost, nikoliv hraná a předstíraná, potřebuje existovat v bezpečném rámci, kde není do ničeho tlačena a přesto je přijata. Potřebuje bezpečný prostor, ve kterém nemusí být ve střehu, nemusí se hlídat, nemusí dokazovat hodnotu, nemusí za muže přebírat jeho roli, řídit a rozhodovat a kde nemusí být v pozici, kde je nucena chodit do práce primárně pro to, aby přežila.

To poslední, co jsem zmínila, bude jako červený hadr na býky. Nemuset pracovat. Za tím si osobně stojím, zároveň nikoho nenutím to přijmout. Žena by měla pracovat jen když chce pracovat, pro své naplnění a dobrovolně, ne proto, že musí. Celá harmonie pak nespočívá v tom, že žena nedělá nic, ale že když dostane podmínky bezpečí, to znamená i absenci jakehokoliv tlaku, pak ji to přirozeně vede k iniciativě činností, které jsou v souladu s její ženskou energii. Taková žena nepracuje, protože musí, ale protože chce a teprve výsledky takové činnosti mají ten nejlepší dopad pro své okolí a zejména pro muže, který ji vytvořil bezpečné prostředí.

Na téma bezpečí by se dalo psát ještě velmi dlouho. Klidně i na celou knihu. Dovolím si článek zakončit několika svými tvrzeními.

Na světě nikdy neexistovala šťastná žena, která by se necítila v bezpečí.

Chceš mít se ženou sexu tolik, že ho ani neuneseš? Bez poskytnutí pocitu bezpečí to nepůjde.

Muž by měl nést daleko více tíhy materiálního zabezpečení než žena, protože je na to svým archetypem určený.

Žena umí převzít mužskou roli, ale přichází tím o svoji ženskost a daleko rychleji stárne.

Každá ženská osobnostní patologie je ve svém zárodku zapřičiněna nedostatkem pocitu bezpečí.

Čím více rozumíš nebo se snažíš porozumět duši ženy, tím více se ona s tebou cítí v bezpečí.

Bezpečí není jen o penězích, i když ty jsou pro to zásadní.

Můžeš vypadat jako největší frajer na světě, pokud ale nenabízíš bezpečí, nemáš pro ženu žádnou hodnotu.

Stará se žena o svůj vzhled více než je zdrávo? Je posedlá každým detailem na sobě? Pak je to proto, že se necítí v bezpečí. Všechny extrémní plastiky, úpravy a procedury...vše je jen proto, aby se dokázala cítit v bezpečí. Krásu vnímá jako záruku toho, že ji bude někdo chránit.

Nadáváte na "zlatokopky"? Opět je to jen další obranný mechanismus, kdy si chce žena zajistit bezpečí.

Žena více či méně vědomě ví, že prace pod tlakem přežití ji posouvá do mužské role, ve které trpí, protože popírá svoji přirozenost.

Není v možnostech každého muže, aby poskytl ideální podmínky pro ženu. Problém je to ve chvíli, kdy se o to nesnaží, kdy není v nějakém procesu, ve kterém o takové možnosti usiluje. Každý muž by měl být zapřažený do nějakého svého projektu, který rozvíjí. Pokud tak nečiní, pak nenaplňuje svůj potenciál, stagnuje a slábne. Na cestě za takovým naplněním muž roste do chlapa a získává všechny ty mužské vlastnosti, které ženy milují a obdivují. Zároveň získává respekt i u ostatních mužů. Každý muž by měl usilovat o úspěch v nějakém svém projektu nebo osobní misi.

Vždy bylo, bude a je přirozenou mužskou odpovědností tvořit svět, který je pro ženy bezpečný, protože jen v takovém světě může fungovat mužsko-ženská harmonie, ve které každý žije ve své nejlepší verzi.

Poznámka na závěr: Uvědomuji si, že tento text může vyvolávat silné obranné reakce. Někteří v něm mohou číst obhajobu lenosti žen, jiní útok na vlastní životní volby. Ozvou se pravděpodobně i muži, kteří ženě pocit bezpečí poskytovali, a přesto byli opuštěni nebo podvedeni, tedy muži zranění nenaplněným očekáváním (očekávání = podvědomý tlak na ženu, který ona cítí, i když nemusí umět pojmenovat a proto se v takovém vztahu necítí dobře, což mívá za následek právě nějakou "zradu" - jde o samostatné velké téma). Tyto reakce jsou pochopitelné a často vycházejí z osobní zkušenosti, nikoli z obsahu textu samotného.

Tento text však není obžalobou ani obhajobou kohokoli. Není ani návodem, ani slibem, že poskytnutí bezpečí automaticky zaručuje vztah bez bolesti. Je to pojmenování principu, ne záruka výsledku. Nevznikl jako pozvánka k polemice ani k obhajování jednotlivých životních příběhů v komentářích. Každý si z něj může vzít jen to, co s ním rezonuje a zbytek nechat být.

Děkuji za přečtení