Lidskost a dnešní svět 🍀💜

Jezdím pravidelně dělat tantrické masáže muži na vozíku. Je mu 48 let a jmenuje se Dan. Když otevře dveře, vždycky v něm vidím něco, co se dnes u lidí často ztrácí: tichou slušnost. Jemnost. A taky určitý smutek, který člověk nemusí vyslovit, aby byl přítomný.

Dan nehledá nic přehnaného. Nehledá senzaci. Nehledá výkon. Hledá pohlazení, ženské objetí a pocit, že je pořád člověk, který může být přijímán. Že jeho tělo není jen „handicap“, ale pořád je to tělo, které může cítit něhu.

Často se říká, že intimita je luxus. Něco navíc. Ale ve skutečnosti je to jedna z nejzákladnějších lidských potřeb. Dotek, který je bezpečný. Blízkost, která nic nechce. Přítomnost, která člověka nesoudí.

Dan se v minulosti snažil hledat kontakt i mezi ženami, které nabízejí sexuální služby. Ne proto, že by byl zoufalý. Ale protože byl lidský. Protože i lidé s handicapem mají touhu po něze — jen k ní často mají mnohem složitější cestu.

Bohužel jeho zkušenost byla opakovaně stejná: některé ženy ho okradly a odešly. A nejhorší na tom není jen ztráta peněz. Nejhorší je, co to udělá s člověkem uvnitř. Když se otevřeš a někdo tě využije, zůstane po tom prázdno, které se těžko vysvětluje.

Tantrická masáž pro mě není o tom „něco poskytnout“. Je o úctě. O prostoru, kde je bezpečno. Kde dotek nepřichází proto, aby si něco vzal, ale aby byl laskavý. Aby člověku vrátil něco, co mu svět často bere — důstojnost.

Tenhle příběh není jen o něm. Je o tom, jak snadno dokáže svět přehlédnout ty, kteří jsou zranitelnější. A jak málo někdy stačí k tomu, aby se člověk cítil znovu jako člověk.

Možná se lidskost pozná úplně jednoduše: podle toho, jak se chováme k těm, kteří nemají sílu se bránit.