Můj postelový přítel

Když jsem ho viděla poprvé, hned "to" tam bylo. Obrovský, mohutný a dva metry vysoký. Hned jsem ho musela mít. Ještě než se ke mně nastěhoval, už jsem věděla co se bude dít. Věděla jsem, že už nebudu nikdy ve své posteli spát sama...a to se také stalo.

Od té doby, co si ke mně poprvé přilehl, celá jsem se krásně zklidnila. Ihned jsem se k němu ztulila. Tváří se mu přimáčkla k hrudníku, nohou ho objala kolem pasu a přisála se k němu. Poznala jsem, jak moc moji duši zklidňuje, když mu dávám něžné polibky na hruď a hned poté se mu hlavou schovám pod paži. Když se k němu takto přitisklá cítím jako schovaná v úkrytu před vším okolo. Jak krásně se mi takto usíná...

...někdy jsem zase otočená zády a zadek mu tisknu ke klínu. Občas se i zadkem hezky třu, to víte že jo...Ležím na jeho ruce, zatímco tou druhou mě objímá...někdy mě tak drží za prsa, jindy kolem krku. V tom případě mu ještě občas nalepím pár polibků na tu velkou paži, která mě ochranářsky drží a já se v tu chvíli cítím jako bych byla celá jeho. I takhle se mi krásně usíná..

...prostě miluju svého...

...plyšového medvěda, kterého jsem si před dvěma lety pořídila ze zahraničního eshopu. Čekali jste něco jiného? :D

Vážně to funguje. Když je postel trvale prázdná, když se není ke komu přiňuňat, tak tohle je silně návykové. Jen škoda, že nemá penis, ale i tak...představivost funguje dobře a někdy se mi od něho opravdu těžko vstává z postele ven. A co teprve kdyby byl živý? To nechci raději ani domyslet...