Takto je to asi nejlepší...

Pořádně nevím jak se to stalo, ale dnes jsem si naprosto živě vybavil, jak jsem byl v mém oblíbeném Londýnském hostelu s dalšími 11 spolunocležníky na pokoji a vše balil, protože jsem musel vstávat ve 2 ráno, aby stihl letadlo v 6 do Vídně. A jak jsem tak balil, tak jedna spolubydlící se zeptala, zda někdo nemá sprchový gel. Půjčil jsem jí svůj, který byl z 80% plný, který jsem si tam koupil a který jsem tam nakonec vyhodil, protože by mi ho do příručního zavazadla na letišti stejně nevzali. A jen co zmizela, tak se mi honilo hlavou, že tou samou rukou, kterou si bude mýt pipinu, bude držet i tu lahev a že mi ji pak vrátí. A vrátila... Ano, my chlapi dokážeme zkonstruovat ponorku, postavit jadernou elektrárnu či designovat auto, ale jak se objeví ženská, chováme se až absurdně primitivně. Vždy mě to štvalo a vlastně mě to štve stále...

Uběhlo několik let, během kterých jsem zhubnul, začal balit na peníze, začal jezdit v drahých autech a byť se se mnou občas holky konečně bavily, dokonce za mnou občas, když překonaly ty své nastavené meze i samy přišly a dokonce se mi podařilo něco, co mám od té doby zapsané v kalendáři a je to pro mne víc než Den vzniku samostatného Československého státu - sex na prvním rande s holkou, co svedla mě a které jsem za to neplatil. Vlastně stále nemohu uvěřit, že se to stalo... Nicméně stále nezadaný.

A tak, když jsem přibližně jednou týdně přemýšlel, jestli má život o samotě vůbec smysl, kdy ty nejhezčí holky mne považovaly za starého a to vypadám nyní naštěstí o 5 let mladší než jsem a už už jsem se viděl sám v domově důchodců a vážně jsem přemýšlel, jestli takový život chci, nakráčel jsem do ordinace doktora a řekl, že chci antidepresiva. Chvilinku jsem vykládal příběh, že jsem zkusil vše, že chci kohokoliv, že jsem ochotný holku vydržovat, ale prostě jak má ženská peníze, chlapa nepotřebuje a dneska má peníze (nebo dávky) skoro každá a že je to složité, prášky jsem dostal. Ne že bych jim moc věřil, ale...

Dnes jsem si uvědomil, že jsem 3 týdny nehonil. A vůbec, ale vůbec mi to nechybí. Proč jezdit rukou nahoru a dolů... Kolegyně v práci, nad kterou všichni slintáme, v mém případě je na místě čas minulý, dnes kolem mne prošla v minisukínce a punčoškách a já se jen usmál, protože vím, jak bych se po ní dřív otáčel a dnes jsem přemýšlel, proč nás vlastně drážní, když nikomu z nás ani nezamává. Já vím, že až je vysadím, budu za zenitem a budu naštvaný, že jsem poslední měsíce před třicítkou promarnil, ale teď je to fakt pohoda a už teď vím, že v létě, až bude naše mužské zraky dráždit ta soutěž o nejvíc odhalenou kůži, budu v pohodě, po mnoha letech jaro bez depresí a budu si hledět svého. A tak, milí Amatéři, vůbec se toho nebojte a pokud to někdo pociťujete tak, jak jsem to pociťoval já, i obvodní lékař vám může dát něco, po čem se budete cítit mnohem lépe.