Hlavně pohodu

Koukali jste na zepár mých blogů od "hotentota". Díky. Radili jste mi ať používám uvozovky. Napsal jsem už v náklaďáku trochu textu mimo. Snad to dnes bude lepší.
Předtím nic popisovat nebudu. To stálo za... Podělím se ale o vzpomínky.
Táhlo mi na 30, když jsem zavítal do technické knihovny v 93. roce. Podobném kdy komanče nahradily apačovské web servery.
Nechtěl jsem řídit, ale měl dlouhé pauzy. Víte, bordelů kolem plno. Ale byl jsem věrnej svojí ženský. Ale ženský (o tom později).
Vychutnával jsem si s knížkou pauzy v depu. Lezlo mi to do hlavy samo, to víte. Dříve radioamatérství. Vnutili mě tam rodiče vlézt, dlouhá historie. Zádný sociální sítě, jen stará Blažková... Ale bylo to pro moje dobro, jak se říká. Slintal jsem po západních vysílačkách. A ty byly (na vyškemrání) jedině u kamionové přepravy. Nastoupil jsem hned po vojně, kde jsem byl zelenáč.
Tak se mnou každej dupal. Vymodlil jsem si, abych na nikoho nemusel střílet a cajk. Pak se "mravy" uvolňovaly. Krásná euforie to byla. Zpátky k mým třicátinám. Došlo mi, že to chci doklepat nějak do důchodu v pohodičce. Ale lidi začali jezdit jako prasata snad ze dne na den.
Byl hlad po programátorech. První účetní systémy a různý píčovinky. Zrovna někdo chtěl už tak starý COBOL. Už nadrcený, protože to bylo děsně podobné co jsem už znal ze svých knižních přestávek. Páni, to byla lahoda. Nevěděl jsem nic, uběhlo pár let. Věděl jsem v tom vše. Ale bylo to tady v kraji k hovnu, už jsem byl starý kolem mých 40.Tak jsem se sebral a pokračoval v tom ve staré dobré Germánii. Dávali jsme si se ženou pauzu. Kdy si domů vodila nějaký chlapy. Nevadilo mi to nijak moc. Hákoval sem v jednom korporátu. Ale do toho chovu divných lidí, co tam byli jsem nikdy nezapadl. Nebudu popisovat.
Jednou jsem zažil honitbu s kolegy z Germánie. Bylo to pánové úplně na píču a byl jsem ožralej jako dobytek. Přistihli nás při tom a vyrazili. Správně, protože v práci se honit nemá.
Byla tu padesátka. Všichni nasraní, že jsem dosud nepočal potomka. Lanařili mě zpátky do germánie, protože si s tím nevěděli rady a nikdo to dělat nechtěl. Tak jsem jim přetáhl kolegu důchodce do české firmy (nikdo si tu s tím nevěděl rady). Ale já už měl fleka v fabošce, kde jsem už nic moc dělat nemusel. Jen občas někam zajet s rozhrkanou herkou náklaďákem.
Důchodek pohodička. Žena se se mnou rozvedla teprve před pár lety. Už jsem pak nikoho nehledal.
Honím si ho na pauze v náklaďáku. Ale v mých 60 to mám na háku.