Mužská VS Ženská logika

Už jsem dlouho nenapsal žadné mé zamyšlení,tak se svěřím s jednou situací ze života.

Pomalu přicházela zima. Nemám ji rád,protože jako řidič nesnáším ty bílé hovna na cestě. Prostě se najednou ochladilo a s mým střihem na hlavě jsem začal pociťovat chlad. Při odchodu do práce,kdy venku byla teplota v záporných číslech jsem proto na verandě sáhnul do proutěného košíku,kde se dávají doplňky k oblečení. Klasicky tak bývají čepice,tunely na krk,rukavice,čelenky atd. Tak v tom košíku lovím,lovím a nic. Ani jedna má čepka,ani můj bavlněný tunel na krk. No tak jsem šel do práce s holou hlavou a krkem.
Další ráno se situace opakovala,bo jsem na to samozřejmě zapomněl a nehledal po návratu z práce. No ve 4h ráno jsem nechtěl lozit po baráku a šňupat po skříních a šuplících.

Odpoledne jsem si ale na to vzpomněl,tak jsem prolezl svou skříň,šuplíky,verandu,prostě jsem hledal, kde by se mé tři čepice a tři tunely mohly schovat...ani vidu,ani slechu,nic. To už jsem začal mít podezření,že za to může ta paní co s ní bydlím...

Jakmile dorazila domů tak jsem jí zeptal,hezky romanticky a něžně:
"Ty posluchej,kuwa už tři dny hledám čepicu a tunel. Na verandě,ve skříni,v košíkách,v šuplíkách a nikde to není. Tož si mi to vyhodila,nebo co?"

No kouká na mne jako na úplného debila,jako by sežrala google se všemi vědomostmi a říká mi jako malému děcku.

"No je to všechno v koši na špinavé prádlo...i s mými a dětskými zimními věcmi." odpovídá mi.

"Kaj??? V koši na špinavé prádlo???" ptám se nevěřícně.

"Ano. Dala jsem to tam po zimě na vyprání..." odpovídá s ledovým klidem.

"To mi jako chceš říct,že tři čtvrtě roku,od jara do začátku zimy leží v koši na prádlo naše zimní věci? Proč jsi to jako nevyprala a neříkej mi,že jsi na to neměla dost času..." odpovídám jí a cítím jak do mne vjíždí vztek.

"No čekám až se mi toho nasbírá dost na plnou pračku..." odpovídá a pokrčí rameny.

"Ty woe...no to si děláš prdel ne?" vyhrknu nevěřícně.

"A jako když tam jsou věci nás všech na zimu a není toho dost na plnou pračku,tak jako kdo ji jako doplní???" ptám se jí.

"Ehm...no čekám až se toho nasbírá dost..." trvá na svém.

"Ale jako jak? To jak přijde nějaká návštěva,tak ji posbíráme čepice,šály a rukavice aby toho bylo dost na jednu pračku? A co když toho i tak bude málo? Tak půjdeme k sousedům jestli nepotřebují něco zimního vyprat???" začíná mi šrotovat v hlavě.

"No....je toho málo no..." furt trvá na svém.

1...2...3....4....5....6...7...8....9....10... počítám abych se uklidnil.

"Hele vzpomínáš si jak jsi mi řekla že na tu pračku nemám sahat? Jak je úžasně chytrá,jak si sama to prádlo zváží,určí si kolik vody a prášku použít,jak 6.smysl a 7.smysl atd? To mi jako chceš říct že nemá poloviční program co měla už naše komunistická Tatramatka???" ptám se jí snažím ovládnout můj hlas.

"No to sice má,ale vezmi si tu energii...ten proud co to sežere jen na půl pračky..." vytahuje na mne svého žolíka a tváří se vítězně.

1...2....3....4....5....6....7...8...9.....10.... z hluboka se nadechnu.

"Když ti dám stovku vypereš mi kurwa prosím moje čepice???" zeptám se jí důrazně.

"Ale tady jde o princip...." kouká se na mne.

"Poslouchej mne. Já jsem chlap. Když pominu že jsi moje pětadvacet let staré tričko několikrát odnesla do garáže na hadry a když jsem ho pětkrát přinesl zpátky a ty jsi ho pak raději pro jistotu rozstříhala na menší kousky,abych ho už nepřinesl...to jsem ti odpostil...i včetně toho že jsi některé kousky spálila,protože když jsem se zase snažil to tričko složit zpátky,některé díly chyběly,abych ho mohl nechat u mámy zase sešít...ale tohle už ne! Chci svoji čepici a tunel! Vyper to a je mi u prdele jestli to není na plnou pračku!" říkám ji jasně a srozumitelně.

"Ale ta energie...." snaží se namítnout.

"Ani to nezkoušej!" přeruším ji.

"Nebo se naseru a taky začnu...šetřit energii... Tankuju ti do auta já. Auto je pětimístné. Jezdíš v něm sama,maximálně s děckem. Takže to jsou dva místa. Tři místa tudíž nejsou obsazena,takže to není ani polovina auta,takže se to energeticky nevyplatí,takže pojedeš busem! Nebo mazej na zastávku a tam naber tři lidi,aby bylo auto plné a už se to energeticky vyplatilo. Jak budeš chtít jet z města domů,tak budeš čekat dokud neobsadíš celé auto! Jasné?" říkám jí důrazně. Kouká na mne jako vegetarián do řezníka.

"To přeci nemůžeš srovnávat..." opáčí se.

"Jak nemůžu...já po tobě chci,aby jsi jednou za rok vyprala poloviční pračku věcí,protože jich prostě nemáme na vyprání víc. Ty jezdíš SAMA autem do Ostravy do práce každý den,to je kurwa daleko neekonomištější. Gréta by si vyškubala všechny vlasy kdyby to věděla." říkám ji.

Hlasitě si povzdechne.

"Tak já to tedy vyperu..." odpovídá napůl ukřivděně.

"No sláva...děkuji" sprásknu rukama jako dělávala moje babička.

"Nechci se hádat..." zabručí polohlasně.

"No to je dobře...takže si teď dáme usmiřovací sex?" zeptám se úsměvem na rtu,jak se to nakonec hezky vyřešilo...


Fred