Karma podvádějících:

Proč lhář vždycky prohraje, i když si myslí, že právě vyhrál

Většina lidí, kteří se rozhodnou pro podraz, žije v nebezpečné iluzi. Myslí si, že karma je účetní v nebi, který si dělá čárky a jednou jim to sečte. Čekají na blesk z čistého nebe, a když nepřichází, začnou se cítit nedotknutelní. Myslí si, že vyhráli. Že mají milenku nebo milence i rodinu, peníze i čistý štít.

Jenže skutečná karma není rána zvenčí. Je to tichá plíseň, která začíná v základech vaší vlastní hlavy.

Vteřinu poté, co vypustíte první vědomou lež, se vaše vnitřní architektura začne hroutit. Podvádění totiž není jen čin, je to stav mysli, který vás začne požírat zaživa. Tady je realita lháře, o které se v lesklých časopisech nepíše.

Vězení zrcadlových bludišť

Když někoho podvádíte, máte pocit, že jste chytřejší. Že máte „něco navíc“. Ale psychologie nelže: v ten moment jste ztratili svou integritu – tu jedinou věc, která drží vaši osobnost pohromadě. Vaše mysl se musí rozštěpit. Musíte si pamatovat, co jste řekli v osm ráno a co v šest večer. Musíte hlídat telefony, mazat stopy a neustále hrát roli.

Tato ostražitost není inteligence. Je to neustálý, plíživý strach. Vaše karma je v tom, že už nikdy nezažijete pocit naprostého bezpečí. I když ležíte v nejdražším hotelu, vaše podvědomí hlídá, jestli se vaše věž ze lží nezačíná kymácet. Jste vězněm ve vlastním životě, odsouzeni k nekonečnému divadlu bez přestávky.

Kletba věčného podezřívání

Tohle je ten nejkrutější psychologický zákon: Kdo lže, přestává věřit. Protože vy sami podvádíte a ohýbáte pravdu, vaše mysl začne automaticky předpokládat, že to dělají všichni ostatní. Karma podvádějícího spočívá v tom, že se mu svět promění v místo plné potenciálních zrádců.

I kdybyste potkali anděla, vaše vnitřní shnilost vám bude našeptávat, že i on má někde schovanou masku. Podvádějící se tak odsuzuje k doživotní vnitřní izolaci. Ztratil schopnost vidět v lidech dobro, protože ho v sobě vlastnoručně uškrtil. Vaše karma je v tom, že i v náruči milujícího člověka budete hledat nůž v zádech.

Křeč svatoušků

Všimněte si těch, kteří nejvíce křičí o své čestnosti. Lháři a podvodníci mají chorobnou potřebu přesvědčovat okolí, jak jsou morální a pevní v zásadách. Neustále se bijí do prsou. Skutečně čestní lidé to nedělají. Proč? Protože čestný člověk považuje pravdu za samozřejmost. Předpokládá, že čestní jsou všichni, dokud ho někdo nepřesvědčí o opaku.

Lhář ale ví, že jeho základy jsou shnilé, a tak staví o to kýčovitější fasádu. Tato křečovitá snaha působit dokonale je jen dalším stupněm rozkladu. Je to tanec na vlastním hrobě, který hrajete pro diváky, abyste nemuseli čelit té trosce, která na vás každé ráno kouká ze zrcadla.

Skutečný bankrot duše

Podvádějící si myslí, že bohatne. Že si bere od života víc. Ve skutečnosti zažívá totální bankrot. Přichází o schopnost být přítomen. Přichází o hloubku, protože mezi ním a světem vždy stojí stěna nevyřčeného. Každý váš „úspěch“ postavený na lži je jen další cihla v hrobce vaší vlastní identity.

Karma lháře není hlasitá. Neprojevuje se tím, že vám shoří dům, ale tím, že i uprostřed luxusu se cítíte jako špína. Projevuje se tím, že i když vás milují davy, vy víte, že milují jen tu masku, kterou jim ukazujete. Vy sami zůstáváte naprosto sami.

Ponaučení: Podvést druhého je ten nejjednodušší a nejlevnější trik na světě. Ale unést následky toho, kým se po tom činu stanete, je břemeno, které málokdo unese bez toho, aby se mu zlomila duše. Skutečná karma není trest od vesmíru – je to přirozený výsledek vašeho rozhodnutí žít jako stín. A ve stínu se nedá dýchat. Tam se dá jen živořit.