Zlomená - pokračování

Musím říct, že mě celkem odzbrojila vlna otázek ve vzkazech a chatu po vydání první části blogu. Spoiler – ani tato část nebude s happy endingem.

Jak to tedy nakonec dopadlo?

Po pár dnech všemožných emocích jsem se uklidnila. Je to přeci jen součást života, jen jsem nebyla připravená na tak prazvláštní odmítnutí. Na co jste se mě ptali nejvíce:

Hnědoočka – nebyla to metafora. Po pár dnech jsem se zeptala s odstupem napřímo znovu – speciálně protože dotyčný onen článek četl taky, a stále si stojí za svým. Poeticky pro mě velké zklamání, jelikož jako metafora by to bylo naprosto dokonalé. Teď už je to jen absurdní. Byl to opravdu finální důvod v kombinaci s nepřipraveností.

Pytel na hlavu – Myslím, že ten opravdu nevyřeší vše, stejně jako sex zezadu. Pro ty, co mě nikdy neviděli, je můj obličej a oči současně největší chloubou hned po mozku, pronikavý pohled, symetrické rysy, dlouhé řasy, plné rty, dlouhé a husté tmavé vlasy – to se nemá schovávat. Za svůj vzhled se nestydím a nosím ho hrdě každý den.

Ne, nebyl gay.

Ne, věděla jsem naprosto přesně co dělám.

Ano, není v pohodě, a plně to respektuji, jelikož ani já nejsem.


K uklidnění mi taky celkem pomohlo, že jsem se seznámila s někým, kdo je mé krve. Naprosto totožné smýšlení v pánském provedení, které mi dávalo dokonalé zrcadlo. Dal mi něco, co jsem v tu chvíli asi nejvíce potřebovala – jistotu, že jsem pořád v kurzu, a jedno zakopnutí neznamená vyřazení z kola. Nemluvím teď o tom, že by mě ojel kdekdo z amatérů, ale o tom, že jsem žádoucí jako žena. Jako lvice, po které je žádoucí mít názor a její společnost je upřednostněná před její dírou. Nicméně jsem ho stejně ojela. Detaily tentokrát psát nebudu, když bude zájem, tak v rámci erotické povídky odděleně.
K mému překvapení ale ani sex s „mojí krví“ mě neuspokojil. Duševně se cítím mrtvá. Žádný chlap, románek, flirt, dokazování si, že na něco mám, už v tuto chvíli nemá smysl. Problém je ve mně a kolega byl akorát poslední hřebíček. Tentokrát „milion otázek“ není mířeno na něj, ale čistě na mě. A bude trvat déle, než si je zodpovím a najdu zpět sama sebe. Ne protože mě kolega neojel, ale protože potlačování sama sebe mě dohnalo na kraj skály, a už nemůžu couvnout.
S kolegou se bavím dál, především protože jsem zjistila, že ho chci mít v blízkosti jako člověka, ne jako kořist. Touha po něm mě především ze strachu opustila, ale stále je to člověk, který mě dokáže opravdu rozesmát. A to má pro mě mnohonásobně větší cenu.


Jaké z toho nakonec je ponaučení?

Nepopírej sám sebe. Sežehne tě to. A teď můj oheň sežehne můj život.
Na popel.


W.