Proporce

"Ještě, že nepotřebuješ zadeček jak dva kmínky. Dobrý jídlo bych za nic nevyměnila," píše mi, když se náš rozhovor stočí k modelkám. A já se v duchu musím smát, protože ve skutečnosti by mi vůbec nevadilo, kdyby měla zadek o pořádnej kus větší, kdyby šlo jenom o to. Jenomže nejde.

Kdysi jsem sváděl holku, který byl fakt pořádnej kus. Samotnýmu mi to nedávalo moc smysl, do tý doby jsem se za milovníka oblých křivek nikdy nepovažoval. Pak mi to došlo: sex appeal není o fyzických proporcích. Je to o tom, jak se člověk cítí uvnitř a jak moc z toho se vydere napovrch. A nejvíc legrační je, že tohle vyzařování nepůsobí na každýho stejně. Co je pro mě neodolatelný, může jinýho nechávat naprosto v klidu. A je to tak správně, příroda to má pěkně vymyšlený.

A zatímco se moje hlava zaobírá těmahle myšlenkama, pozoruju v Costě hemžení u pokladny. Přichází slečna, vysoká, štíhlá... Ne, vlastně je hubená. Hodně. Někdo by mohl říct, že vychrtlá. Ale v té anorektické křehkosti je nádherná, vypadá trochu jako princezny vyobrazený na starých egyptských malbách. Obvykle, když potkám takhle hubenou holku, říkám si, že už je to moc. Ale v tomhle případě je to přesně tak, jak to má být. A možná je to právě tím, že se jí povedlo dostat svý tělo do harmonie s myslí.

Anebo, a to je ještě pravděpodobnější, jsem prostě jen nadrženej. Protože příroda se s tím ve svý prozíravosti moc nesere a když přijde jaro, je tý harmonie kolem nějak víc.