Ghosting! Nebo ne? 🤔

Pod mým minulým blogem se slovo ghosting skloňovalo tak často, až jsem skoro měla pocit, že snad jde o nový národní sport. A protože jsem z něj byla nedávno osobně nařčena i já, přestože si v komunikaci zakládám na přímosti, je načase v tom udělat pořádek.

Dneska se totiž jako ghosting označuje skoro všechno.
Neodepíšeš hned? Ghosting.
Odmlčíš se po sérii zpráv, které nikam nevedou? Ghosting.
Vyšumí to? Ghosting.
No, ne vždycky.

Skutečný ghosting je, aspoň myslím, celkem jasná disciplína. Všechno vypadá dobře, zájem je oboustranný, nic nedrhne, něco konkrétního se plánuje a pak najednou ticho. To je ubohé, zbabělé a matoucí.

Pak je tu takzvanej fading out, teda postupné vyšumění. Odpovědi jsou jaksi kratší, intervaly naopak delší, až to prostě celé přirozeně zdechne. Není to sice příjemné, ale pořád lepší než náhlé zmizení.

A pak je tu ještě jedna kategorie, která se za ghosting ráda převléká, ale není jím ani omylem.

Třeba moje nedávná zkušenost. S někým novým jsem si psala a už po pár zprávách bylo jasné, že si komunikačně nesedíme. Já chtěla lehkost, on z každé věty dělal pitvu. Několikrát jsem naprosto jasně řekla, že se náš rytmus a styl rozchází. Dokonce jsem pojmenovala, čeho se vyvarovat, aby ta komunikace mohla vůbec plynout. Bez efektu. Místo odlehčení přišly další rozbory, domněnky a potřeba všechno vysvětlovat. Znovu jsem se pokusila vtipem naznačit, že mě tenhle způsob reakcí unavuje. Výsledek? Bylo mi podrobně vysvětleno, proč je moje vlastní reakce vlastně špatně.

V tu chvíli jsem prostě přestala investovat energii. A hle, prý: Viva ghosting!

Ne, zlatíčko. Tohle fakt není ghosting. To je moment, kdy jsem pochopila dřív než ty, že tohle nikam nepovede.

Často totiž nejde o to, že by signály nepřišly. Ony přijdou, jen nejsou přijaty. Někteří lidé neberou sdělení, že to nikam nevede, jako informaci, ale jako výzvu k dalšímu kolu. Nevidí hranici, vidí prostor pro vyjednávání. A pak se diví.

Když to teda shrnu, ghosting je pro mě náhlé zmizení z něčeho, co působilo dobře a nic nenasvědčovalo problému. Přestat reagovat na někoho, kdo vám i po jasném upozornění vysvětluje, že vaše pocity jsou vlastně chyba, je prostě jen racionální stopka.

Co je podle vás ghosting a co už ne? Stačí vám náznaky a drhnoucí komunikace, nebo musí zaznít natvrdo sbohem?