Tak trochu Homer Simpson...

Mám rád různorodost a změnu, výšky i hloubky, šířky i úžiny, kundy i péra, prostě protiklady. A byť jsem dost líný, což je mimochodem jedna z hlavních hnacích sil lidstva, a asi i dost blbej, tak se mi v životě dějí věci, které mi často připomínají Homera Simpsona. Pamatuju si jeden díl, kde vedle něj byl strašně snaživý, inteligentní a disciplinovaný člověk, takový ten typ, co všechno plánuje, maká, optimalizuje život a stejně skončí hůř než Homer, který žere koblihy, vypadá jak totální primitiv a přesto má krásnou ženskou, děti, barák, dobrou práci a jezdí po dovolených. Přitom to působí, že si to snad ani nezaslouží, neužívá a ani si toho neváží. A já se v tomhle občas docela vidím.

Často mám pocit, že lidi kolem mě jsou chytřejší, schopnější a víc vědí, co dělají. Jenže pak se stejně nějakým absurdním způsobem stane, že zrovna já skončím v situacích, kam bych se vlastně ani nesnažil dostat. Třeba jsem se úplně ze srandy ozval na pozici bezpečnostního technika v Dukovanech, prostě jen tak pro prdel, a oni si mě normálně pozvali na pohovor. Nakonec jsem už měl jinou nabídku, která mi přišla zajímavější, takže z toho nic nebylo, ale stejně mě fascinuje, že jsem byl reálně kousek od toho pracovat v jaderné elektrárně, já, člověk, který často zapomene proč vlastně přišel do kuchyně.

Podobné je to s cestováním. Mě cestování vlastně ani tolik nebaví, nejsem ten typ, co si plánuje půl roku dopředu Thajsko (jako byl jsem tam takřka proti své vůli, pracovně, cestou do Číny na největší veletrh svítidel na světě) a vše cpe na Inst*gram (ne, nemám Inst*gram), ale pak se bavím s lidmi, kteří po tom strašně touží, sledují levné letenky a roky o tom mluví, a nakonec zjistíme, že jsem byl ve víc zemích než oni. Jenže ne proto, že bych si za tím šel, spíš jsem se tam nějak připletl, přes práci, náhodou, omylem, jakási chyba v matrixu. Jednou sedím ve VIP salonku na letišti v Dubaji, cpu do sebe jídlo a pití zdarma a předstírám, že tam patřím, za pár dní sedím v zaplivané čtyřce, kde se ještě dneska kouří, vedle týpka, který vypadá, že už 100 let řeší existenci lidstva nad lahváčem. A nejvtipnější je, že mně jsou vlastně oba ty světy svým způsobem blízké (teda víc ten underground).

Občas se zase nějakým nedopatřením dostanu na firemní akci, kam se nechtělo majiteli firmy, tak místo sebe pošle mě, protože ho nenapadl nikdo jiný. A tak sedím na degustaci vín mezi lidmi v sakách, poslouchám řeči o tónech dřeva a ovoce, přikyvuju jak inteligentní člověk a uvnitř si říkám, ty vole, vždyť já jsem ještě nedávno žral párek na benzínce. A samozřejmě jsem se tam kvalitně ožral, protože ať je prostředí sebevíc fancy, pořád v sobě mám kus hospodského dementa, který nakonec skončí v šest ráno v Mejdle (hospoda v Brně) a přijde mu to jako naprosto logické vyústění večera. Prostě mě baví ty protiklady, jednou se tvářit strašně seriózně a podruhé žebrat o cigo, jednou sedět mezi manažery a podruhé mezi existencema v nonstopu. A vlastně nikdy pořádně nevědět, kam člověk patří. Možná nikam, možná trochu všude. Tak trochu Homer Simpson. 🍺

PS: V sexu to mám podobně různorodý, jen už je to nějaký dlouhý, tak třeba příště :)