O erotickém pánském prádle

ASI PŘED MĚSÍCEM:

Jako každý rodič v této republice se i já rád seru do života svých dětí a hnán touto touhou jsem navštívil synátorovu domácnost s taškou plnou domácích potravin na přilepšenou.

„Ty máš tedy ránu,“ ohodnotil jsem kluka, který běhal po kuchyni v černých síťovaných spoďárech s emblémem kozorožce na nejintimnějších místech.

„Tati, ženské dnes už neberou plátěné trenýrky,“ rázem mě uzemnil.

„No nepovídej,“ reagoval jsem, „no podívej!“

„Ženské ocení na chlapovi hezké prádlo,“ znalecky pokračoval, „líbí se jim to a proč do vztahu nevnést kapánek svěžího vzduchu.“

„Abys v tom větru nenastydnul!“

„Musíš držet krok s dobou. Nebýt zpátečníkem. Nebát se erotiky.“

„Nepovídej,“ zíral jsem na něj takřka s otevřenou pusou, „se nějak vyznáš. Savonarolu na tebe...“

ASI PŘED TÝDNEM:

Jako každé dítě i můj syn se mi rád sere do života a klade na stůl krabici se zákusky od své manželky. Jo, snacha péct umí, o tom žádná.

„Tati,“ jakoby nic promluvil, „objednal jsem ti z Číny dárek.“

„Nepovídej,“ s překvapením jsem zareagoval, „povídej a ukaž! Já dárky rád.“

„Snad set ti budou líbit.“

„No to jsem zvědav,“ utrousil jsem a začal rozbalovat neprůhledný plastový sáček. O pár vteřin jsem držel v rukou pánské slipy ušité z černé krajky, v níž dominovali různé planimetrické vzory, a s širokou černou gumou s výrazným zlatým vzorem a lá starořecká dekorativní klikatá čára. Ten kus prádla byl rozhodně vytvořen na to, aby více odkrýval, než schovával to, co se pod ním má nacházet.

„Si děláš prdel, že?“

„Prosím tě,“ rezignovaně podotkl syn, „skus to a uvidíš. Ještě mi poděkuješ.“

„Jo, díky za koláče.“

ASI PŘED 24 HODINAMA:

Podvečerní osvěžující sprcha a skutečnost, že jsem již několik dní nenavštívil Venušin chrám, zapříčinila, že jsem s láhví vychlazeného sektu položil prst na sousedčin domovní zvonek. Pod svými šortkami jsem cítil ty, dle slov syna, úžasné, erotické, provokující slipy, které můj sexappeal posunuli na stupnici od nula do deseti na nejmíň devátou příčku.

„Nepotřebuješ namazat vrzající panty? Nebo odvzdušnit radiátory? Nebo utáhnout šrouby na madlech nábytku?“

Pohlédla na mě toužebnýma očima a chvějícími rty se mě drze a odměřeně zeptala: „Ty se mi rád sereš do života, že?“

DNES RÁNO:

„Zdravím tě,“ ozval se hlas souseda taky čekajícího na autobus, „nevíš, co se včera večer stalo tvojí sousedce, že se jak smyslů zbavena smála na celou ulici?“