Fabrica de café

Dnes jsem byla na kafi ve Fabrica de café v Hodoníně. Chodím tam pravidelně. Dnes je teplo, tak jen šatečky, hezky naostro, pod nimi nahá. Je to příjemné, když foukne větřík pod sukni na nahé tělo a ochladí mi kundu. Vítr prosviší pod šaty po celém těle až ke krku, šaty se nafouknou, ochladí mi tělo a postaví se mi bradavky, které mám už tak přes centimetr. Ty mi pak přes šaty trčí jako dvě kopí. A když mi stéká kapka potu po zádech, steče mezi půlky až na pysky, tak mám šimrání a suoer vzrušení, jak to lehtá.

Říkám si, jestli zde sedí nějaký zvrhlík z amatérů a chtěl by to slíznout? Ale to jsem psát nechtěla. Venku sedí kluk s holkou, hezký pár, max 20 let. Přivedli se za ruku, takže asi partneři.

A pak... Sedli proti sobě, objednali kafe a už 20 minut mlčí a každý čumí do telefonu. Nic, ani slovo, ani pohled. Nic. Když jsem v tom věku šla s klukem do baru nebo na kafe, seděli jsme přilepený k sobě, osahávali se, nebo jsem jednou nohou seděla na něm, aby byl co největší kontakt. A povídali jsme si, protože čas byl krátký a bylo si toho potřeba tolik říct. A oni mlčí, náznak erotiky nebo touhy žádný.

Je to mimo mé rozlišovací schopnosti, je to jejich věc, mně to ale přijde zvláštní.