Svět knihy

Na Svět knihy se těším každý rok, člověk může bezcílně bloumat mezi stánky s knihami a prohlížet si obálky, tituly, novinky i klasiku. 

A vždycky se v prostorách Výstaviště najde několik čtenářek, které člověku vezmou dech ještě víc, než kdejaký thriller nebo detektivka. 

Příští rok to ale bude jiné.. Mám tam domluvenou schůzku! 

Při návštěvě stánku jednoho mého oblíbeného nakladatelství jsem stál a bezradně si vybíral knížku, když tu ke mně přistoupila příjemná prodavačka a zeptala se, jestli hledám něco konkrétního. Sympatická, hezká jiskra v oku, milý úsměv, nenápadný a decentní - ale o to víc lákavý výstřih. Co by si jeden mohl přát víc... 

Okamžitě jsem jí zalichotil, že jejich knížky jsou moje oblíbené a tak jsem si přišel doplnit zásoby. Zeptala se, co už jsem od nich četl, podívala se na mě a obratem ruky sáhla do regálu a jednu knihu mi doporučila. Rodinná tragédie se smutným koncem, prý depresivní čtení, říkala s úsměvem na tváři a šibalská jiskra v oku ji probleskla ještě víc. 

Pak dodala, že ji ale sama nečetla. 

Po knížce jsem okamžitě sáhl, přečetl si dva tři odstavce, uznal, že tenhle styl se mi bude líbit a řekl jí že si ji vezmu (tu knihu).  

Samozřejmě mě hned napadlo poprosit jí o telefon, ale někdy v klíčových okamžicích života člověk ztrácí odvahu a nekoná tak, jak by konal kdejaký literární hrdina... 

Kousek odvahy jsem ale přece jenom našel a řekl jí, že si ji přečtu (tu knížku) a za rok, až se opět sejdeme na Světě knih, jí řeknu, jak moc se mi líbila (ta kniha). 

S úsměvem souhlasila! 

Knížku jsem teď dočetl, skutečně se mi líbila, myslím, že mě ta prodavačka jedním pohledem (s jiskrou v oku) odhadla naprosto přesně. 

Takže už se těším na další ročník veletrhu, všechny ostatní stánky bez povšimnutí obejdu, nabídky na jiné krásné příběhy odmítnu a zamířím rovnou k ní...