Den, který rozhodl..

... o konci, byl paradoxně ten, kdy jsem byla nejšťastnější...

Poslední zářijový víkend minulého roku překvapil vysokou teplotou a slunečným počasím a mnozí věděli, že je to naposled v tomto roce, kdy si můžou užít koupání v přírodě.

Vše hezké má svůj konec, a když začalo paprsků ubývat, rozhodli jsme se odejít. I tak jsem.byla ráda za společně strávený čas u vody. Konec konců to bylo poprvé za těch víc jak 20 let, co byl se mnou u vody. Vzniklo i pár pěkných fotek, na kterých je v mých očích ale pouze smutek a nejistota.

Ale při odchodu se to vše změnilo. Po pár krocích mě bývalý vzal za tlapku a já se celá rozzářila jak vánoční stromeček (z takového by se i Temelín osypal), úsměv od ucha k uchu a najednou jsem se v těch krátkých šatičkách cítila jak princezna.

Ale znáte to, každý kocour se rád podívá... Šmrncovní šťabajzna, úsměv a v očích plamínky, čertíci, štěstí, chtíč... A ani se ta mrcha na žadného z nás nepodívá, ta má oči jen pro ...? A protože muži jsou od přírody tvorové ješitní, zvědaví ale i soutěživí, začali svou pozornost směřovat do vlastních řad. Najednou jeden velký otazník, který z nich dokáže sice starší, ale stále šik micku takto uhranout.

Bohužel pro mě. Sice ex se ze začátku dmul pýchou, ale pak mu to došlo! A v jeho očích smutek, zoufalství a zděšení... A chtělo se mu křičet! Sakra, chlapi! Tohle je jen bývalka, tuhle nezáviďte, ta není zajímavá! Kdybyste viděli mou mladší a atraktivnější kočičku, to byste teprv koukali! A ta si ochočila půjčenýho medvěda!

A bylo definitivně rozhodnuto.

Jen malá poznámka na závěr. Tou dobou jsem oficialně ex byla pouhý rok... Realita byla ale úplně jinde. Ta sahá o mnoho víc do minulosti.

A otázka za 2 bludišťáky? Zažil nebo zažije to někdy se svou mladežnicí? Odpovím rovnou - ne. Má sestra i já máme jedičný dar, který je výhrou,ale i prokletím...