Múzy

Pokud si myslíte, že už jste tu o nich četli, pak se nemýlíte. K napsání tohoto blogu mě inspiroval ten nenefitčin. Nakoukla jsem do Wikipedie a trochu si tam o těch "chladných a vznešených" bytostech početla. Leccos jsem nevěděla, leccos si připomněla. A protože mi to připadá docela zajímavé, dovoluji si na "vlastní nebezpečí" nabídnout stažený text i vám. Koho nepotěším, tomu se omlouvám, že si nepočte. Komu moje snažení přijde vhod, ten potěší mě. Jen na vás záleží, zda číst, či nečíst...

Múzy (řec. músai, lat. Musae) jsou v řecké mytologii dcery nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Jsou to bohyně všech (múzických) umění.

Řecké músa je odvozeno od slovesa maomai, usilovat, toužit.[1] Pro staré Řeky nebyly umělecké výkony básníků, tanečníků a hudebníků jejich dílem, nýbrž pocházely z božské inspirace. Tu básníkovi poskytují múzy, proto se na začátku básně už od Homéra vzývá Múza.[2]

Hésiodos v 6. století př.n.l. uvádí devět múz s výmluvnými jmény,[3] teprve Pausanias o sedm století později jim připisuje jednotlivé umělecké obory:

Kalliopé („s krásným hlasem“) - epické básnictví; mívala voskové tabulky a rydlo

Euterpé („obveselující“) - hudba; zobrazována jako dívka s flétnou Erató („láskyplná“) - milostná poezie; zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem Thaleia („sváteční, kvetoucí“) - veselé básnictví a komedie; mívala divadelní škrabošku a pastýřskou hůl Melpomené („zpívající“) - tragédie; mívala tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem Terpsichoré („tančící v kruhu“) - tanec; mívala lyru Kleió („oslavující“) - dějepisectví; mívala svitek rukopisu Úrania („nebeská“) - astronomie; mívala glóbus Polyhymnia („mnohozpěvná“) - hymnický a sborový zpěv; neměla žádné symboly, bývala zobrazována zahalená a zamyšlená Pro současníka jsou dějepisectví a astronomie rozhodně víc vědy než umění, ale jinak to viděli staří Řekové, kteří naopak výtvarná umění chápali jako řemesla, protože pracovala s hmotným materiálem. Zajímavé jsou také počty Múz, někdy jich bylo uvedeno pouze sedm, jindy dokonce jenom čtyři nebo tři. Někdy se také mluví jenom o Múze, jako by se jednalo o jedinou postavu. V nejstarších textech jsou uváděny tři zcela odlišné Múzy jménem Meleté - „Pečlivost“, Mnémé - „Paměť“ a Aoidé - „Zpěv.

Vystupovaly většinou ve sboru. Je jim zasvěcen vavřín, včela a cikáda, symbol věčného zpěvu. Byly ušlechtilé a krásné jako bohyně, žily s bohy na Olympu, ale také pobývaly u pramenů v Boiótii či na Parnasu. Bylo samozřejmé, že milovaly tanec a zpěv, který obveseloval bohy i Múzy samotné. Z bohů nejbližší jim byl Apollón, ale ochraňovali je všichni, s výjimkou boha války Area, který se k nim choval velice nerudně.

Působily vždy blahodárně, přinášely harmonii, pomáhaly novým osadníkům najít klid a domov. K lidem byly laskavé a příjemné, zejména k básníkům, hercům, pěvcům i dramatikům, ti všichni byli jejíich oblíbenci. Propůjčovaly jim posvěcení básnické a umění věštecké. Ovšem jenom do té doby, kdy je někdo urazil nebo se nad ně chtěl povyšovat. Tak se vypráví, že vzaly hlas, sluch i zrak pěvci Thamyrovi, který se chlubil, že je v jakési soutěži porazil. Nejvyšší bůh Zeus zase zahubil thráckého krále Pyrénea, který se chtěl Múz zmocnit.

Byla jim zasvěcena řada chrámů, nejznámější je Múseion v Alexandrii - „Chrám Múz“, který založil roku 308 př. n. l. egyptský král Ptolemaios I. V něm byly soustředěny všechny poklady řeckého písemnictví, více než 700 tisíc svitků. Později se stal největším uměleckým a vědeckým pracovištěm celého antického světa.

Antičtí umělci Múzy obvykle nezobrazovali celé, zpravidla jenom jejich atributy. Jejich podoby jsou zachovány především na vázových malbách, reliéfech a sochách. Z nejlepších jsou:

socha Polyhymnie v berlínských státních muzeích socha Melpomené v pařížském Louvru socha Terpsichoré v neapolském Národním muzeu v Síni Múz ve Vatikánském muzeu jsou sochy všech Múz

Od slova múza se odvozuje jak moderní slovo muzeum jako středisko věd a uměni, tak označení pro hudbu v mnoha jazycích i české hovorové "muzika".

http://www.youtube.com/watch?v=XI3VEtPEoVM