Letní koulovaná

Vracel jsem se autem ze služebky, tentokrát jsem byl až v Košicích a bylo neskonalý vedro. Všichni se váleli u vody a já musel jet stovky kilometrů v autě bez klimatizace. Lilo ze mě i když jsem na sobě měl jen volné kraťasy. No zkrátka peklo. Cesta se vlekla a mě napadlo se někde zastavit smočit. V mapě jsem vyhledal nějakej rybník mým směrem a už jsem si tam namířil. Bylo u něj docela dost lidí, tak jsem popošel na kraj, kde nebyl takovej mumraj, rychle sundal kraťasy a zanořil se do ochlazující vody. Bylo mi úplně jedno, že nemám plavky, stejně mě tady nikdo nezná a komu to vadí ať mi políbí pr….

Udělal jsem jen pár temp a hned jsem zase lezl z vody, abych pokračoval dál. Moje cesta nabrala nový rozměr, vytyčil jsem si další rybník a zamířil k němu. Celá scéna se opakovala k mé spokojenosti. Další zastávkou byla vodní nádrž, po pár kilometrech jinej rybník, a i když si zajedu hezkých pár desítek kilometrů navíc a časově se mi to taky dost natáhne, tak mi to osvěžení za to stojí.

Už se stmívalo, ale vedro neustávalo, zamířil jsem k dalšímu rybníku, byl to nějaký písák. U vody už nikdo nebyl, ale podle nepřehlédnutelných stop se sem lidé chodí koupat hojně. Bez váhání jsem si opět stáhnul kraťasy a tentokrát jsem nemusel spěchat, když na mě nikdo nezíral. Navíc k nejbližšímu stavení to bylo pár kilometrů, takže naprosto luxusní samota, pochvaloval jsem si v duchu. Zaplaval jsem si víc než obvykle, ale z vody se mi i tak nechtělo, takže jsem doplaval téměř ke břehu a rochnil se v mělčině. Moje nahé tělo se lehce třelo o dno, no vlastně tělo ani tak ne, hlavně můj ocas a já využil toho, že bylo písčité a třít se o něj bylo hodně vzrušující. Hned se mi postavil a tak jsem stále rytmičtěji svým již totálně tvrdým a nadrženým údem jezdil v písku. Začal jsem přirážet čím dál silněji a zajížděl hloub do dna, písek dřel mou napjatou kůžičku žaludu někdy až nemilosrdně, ale ta bolest byla naprosto fantastická. Byl jsem odhodlanej si i sedřít kůži, jak mě to nečekaně silné vzrušení dostalo. Bušil jsem do dna jak smyslů zbavený a sám sebe jsem se divil, že jsem tohle nezkusil nikdy dřív.

„Hele vole, úchylák“, ozvalo se kousek nad mou hlavou. Leknutím jsem sebou trhl. Rozvášnil jsem se tak, že jsem si ani nevšiml, že se někdo blíží a navíc moje kopulující pohyby bílou zadnicí doprovázené mým hlasitým sténáním nebylo možné ani v tom šeru přehlédnout. Pár metrů ode mě stáli dva lehce podnapilí kluci, kteří dostali úžasnej nápad jako já, že se smočej.

„A jak si ho brousí“, přitakal ten druhej. „Asi má plný koule a nemá do čeho píchnout“, zasmáli se pobaveně.

Odrazil jsem se od břehu, zajel o kousek zpět do hlubší vody a nic neříkal. Vykoupaj se a bude klid, říkal jsem si v duchu. Jenže jsem se přepočítal.

„Á, pán má tady voblečení,“ sehnul se ten první pro moje kraťasy pod kterými byla ukrytá peněženka, mobil i klíče od auta. „A hele, klíčky, svezem se, než se pán udělá“, oba se zase zasmáli a skutečně je sebrali a udělali čelem vzad k mému autu. Okamžitě jsem vystartoval z vody.

„To ani nezkoušejte“, přiskočil jsem k nim zezadu a chtěl tomu jednomu vytrhnout klíče z ruky. Jenže teď z blízka jsem zjistil, že to sice jsou nějací mladíci, ale rozhodně ne drobečci, ten jeden měl neuvěřitelně široká ramena a i tomu druhýmu se pod tričkem rýsovala namakaná postava.

Kupodivu pohotově zareagoval, uhnul a můj útok vyšel zcela naprázdno. Ten druhej se na mě z blízka podíval a prsem ukázal na můj rozkrok: „Von mu ještě stojí.“ Aniž by čekal na mou reakci, tak mě přes něj silně plácnul. Můj pták mi skutečně pořád tvrdošíjně stál, protože mě vyrušili v nejlepším a teď bych se fakt potřeboval udělat. Jenže místo toho přišla rána a mě se zlomil směrem dolů, což samo o sobě bylo taky dost bolestivý a mou automatickou odezvou bylo se zlomit v pase a chytit v rozkroku. Zasténal jsem a zůstal nehybně stát v předklonu. Ten ramenatější si moje klíče strčil do kapsy, přiskočil ke mně zezadu a nějakým rychlým chvatem, aspoň mi to tak připadalo, mě chytil do kravaty a prudce narovnal. Vzhledem k takto nečekanému zvratu jsem se nezmohl na odpor a pravděpodobně by stejně skončil nezdarem. Kluci byli připitý a měli díky tomu odvázanou náladu, ale rozhodně nebyli na šrot. Ovládali své pohyby jako za střízliva. Kdyby se do mě pustili, byl bych K.O. během chvilky.

„Von mu pořád trčí“, zíral mi ten druhý na ptáka. „Asi potřebuje úchylák vyšťavit“, dodal. A jak stál přede mnou, tak bez váhání mě kolenem napálil do koulí. Do mého podbřišku vjela neskutečná bolest, která opět tlačila mé tělo do hlubokého předklonu. Díky pevné kravatě toho za mnou jsem však jen zvládl mírný předklon a dusící se o jeho ruku se z mých úst vydral zoufalý a chroptivý výkřik.

„Ty debile“, procedil jsem po nádechu skrz zuby a dál rozdejchával nepolevující bolest v koulích. Můj pták se přesto stále napjatě tyčil kupředu. Měli pravdu v tom, že jsem se za každou cenu potřeboval udělat, protože mi skutečně chybělo jen pár pohybů ke slastnému orgasmu.

„Jo ty potřebuješ vyždímat jemněji“, prohodil pobaveně ten přede mnou a chytil mě za koule. Než jsem stačil cokoli říct, rozlil se mi v pytli bolestivý stisk jeho dlaně, který neustával a naopak stále sílil.

„Áaaauuu dost, jáááuuuuu, přestaň“, chroptěl jsem na něj, ale vůbec nepolevil ba naopak ještě přidal. V tu chvíli mi bylo jasný, že pokud nic neudělám rozdrtí mi obě koule na kaši. Za neustálého chroptivého řevu jsem sebou začal házet a kopat nohama. Povedlo se, přestal. Jenže ten druhej na nic dalšího nečekal a praštil se mnou o zem.

„Ty hajzle, za to ti ty koule utrhnu“, rozkřikl se na mě ten, co mi drtil koule a pomáhal tomu většímu, aby mě co nejlépe zaklekl a já se nemohl vysmeknout ani kopnout. Byla to otázka pouhého okamžiku, kluci se věnovali nějakému bojovému sportu, protože přesně věděli, jak mi mají za zády skroutit ruce a zalehnout.

„Začni sebou házet a zlomím ti ruku“, zahrozil ten ramenatější a na důkaz svých slov mi ještě víc ruku zkroutil.

„Jooooaauuu, jo, jo, jo, jasně, už se ani nehnu jen trochu povol“, měl jsem pocit, že chyběl už jen milimetr a skutečně by mi ruku minimálně vykloubil. Přestal jsem sebou cukat a klidně ležel na písčitém břehu. Můj ocas se tímhle opět zanořil do písku a silně stáhnul předkožku na doraz. I přes všechnu bolest jsem jasně vnímal ten krásný impuls.

„Hlavně ho nepouštěj, za to kopnutí mu ty koule opravdu vyždímu. Úchylovi nadrženýmu“, kleknul mi na lýtka a znovu zajel rukou ke koulím. Z pod těla mi je vytáhl ven a tahal směrem ke kotníkům. Zasyčel jsem bolestí, ale snažil jsem se nehýbat. Pak mi je zvednul vzhůru a donutil mě vyšpulit zadek. Znovu mi je silně stisknul v dlani a já zařval bolestí a začal se kroutit.

„Jo, přirážej, takhle se ti to líbí nebo ne?“, položil otázku, na kterou stejně nechtěl slyšet odpověď. Snažil jsem se ze všech sil začít znovu přirážet do písku, bohužel na suchu je to zcela něco jiného než ve vodě. Bylo to tvrdší a víc to dřelo. Zkusil jsem zaprotestovat.

„Na suchu to nejde“, vysoukal jsem ze sebe trhavým hlasem.

„Jo ty jsi jen vodní úchyl“, a znovu mi silně zmačknul koule.

„Jooauu, jsem“, radši jsem přitakal a čekal, co bude.

„No tak budeš šukat ve vodě“, a mlčky kejvnul na toho ramenatějšího, co jako na to říká?

„Jo vymácháme ho, stejně je celej zasranej“, a najednou uvolnil sevření, ale zůstal na mě klečet. Já jsem se dál nehýbal, protože jsem věděl, že bych se nestihl tak rychle zvednout a zadruhý jsem měl pořád koule v zajetí toho druhého.

Teprve po pár vteřinách mi došlo, že mě ten ramenatější pustil jen proto, aby se svlíknul, takže dokonce ze mě slez dolů a všechny svoje svršky zahodil opodál. Znovu mě zaklekl a úleva na koulích mi prozradila, že se svléká i ten druhej. Najednou mě ten ramenatej popadl a dotáhl do vody. Pták mi pořád trčel a čekal na poslední sadu opakovaného stahování předkožky, které by uvolnilo napětí v nalitých koulích.

„Budeš poslušnej, jinak tě utopím“, opět zahrozil ten ramenatej. „Lehni a makej“, zněl jeho další rozkaz, když jsme došli do mělčin rybníka. Stejně jako předtím jsem si lehnul hlavou směrem ke břehu, kde bylo vody tak 5 cm a začal nejdřív jemně brousit svůj ocas o dno. Koule se mi zchladili a já si opět začal vychutnávat přívaly rozkoše.

„Ty vole, přece si nebude užívat jen tak“, zaprotestoval ten menší.

„Máš pravdu“, usmál se hromotluk. „Hezky mě pokouříš“, a na ta slova si sednul do vody těsně před mou hlavu. V tu chvíli na mě zpozoroval, že asi nepokouřím. „Chyť ho zase za koule, začíná se cukat“, poručil svýmu kámošovi. Ten bez váhání znovu klekl na má lýtka a už držel celej pytel v dlani.

„Pokračuj, pokračuj a jestli nebudeš hodnej, tak ti z těch koulí udělám placku“, a chytil mi každou kouli jednou rukou a začal je mačkat. Hned jsem obnovil své přirážení do dna, jak si přál, ale bylo to mělčími pohyby, protože mě držel za koule, což mě dost omezovalo v pohybu. I když mi je jen pevně držel, aby mu nevyklouzly, dost to bolelo, navíc mé rytmické přirážení cukalo celým pytlem, takže mě za ně i současně tahal. Proto při každém přírazu ze mě vypadlo bolestivé zasténání.

Jenže tím to nekončilo, před mým obličejem se válel zvadlej tlustej úd. Znovu se ještě víc přisunul ke mně, nyní už jsem měl svou hlavu v jeho rozkroku a cítil typický zápach zpoceného mužství.

„No tak lízej“, zavelel hlas nad mou hlavou a mě nezbylo nic jiného než začít poslušně olizovat péro toho kluka. S nevolí jsem pootevřel ústa a do rytmického přirážení ještě zahájil pohyb hlavou. V klacku mu začalo cukat a postupně se zvedal vzhůru. Na to mi jeho ruce chytili hlavu, nasměroval si ji na špičku svého žaludu a silou zatlačil. Do úst se mi nořila kláda pořádnýho samce a když narazila na moje mandle, tak jsem pohyb dolů zastavil. Jenže proti síle jeho paží jsem neměl šanci, chvilku jsem vzdoroval a naznačoval, že dál to nepůjde, ale nekompromisně zatlačil a jeho ocas pokračoval v cestě. Zvedl se mi žaludek a málem jsem se poblil, ale on mi dotlačil hlavu až ke kořeni a tam ji chvilku držel. Pak povolil ruce a já bez váhání vyplivnul ocas z úst a zalapal po dechu.

„To ti moc nejde, tak to procvičíme“, podotkl suše a opět mi uchopil hlavu a nabodl si ji až ke kořenu. Tentokrát mě tam podržel mnohem déle a navíc začal svou pánví vykonávat kopulující pohyby.

„Takhle se kouří? Pořádně!“, sekýroval mě a já se skutečně začal snažit, abych to měl co nejdřív z krku a to doslova. Mezitím nás ten druhej pozoroval a občas mi schválně silně stisknul koule, když jsem měl kamarádův ocas v sobě na doraz a tím pádem jsem nemohl ani syknout bolestí, jen jsem sebou cuknul. Hromotluk mi nedával moc prostoru pro dýchání, ustavičně a rychle to do mě pumpoval a já se jen modlil, aby to už skončilo. Naštěstí byl mladej, nadrženej a tak mi bylo jasný, že to dlouho nevydrží. Když mu v něm začalo cukat, chtěl jsem se odtáhnout, přece si to do sebe nenechám nastříkat. Jenže jsem se přepočítal, okamžitě mě silou vrátil zpátky a posledními prudkými přírazy se dostal na nejvyšší metu. Hlasitě sténal a chrlil mi svou dávku přímo do krku, už jsem vážně nemohl s dechem a musel jsem se odtáhnout, z části se mi to povedlo a mohl jsem dýchat, ale tím mi poslední cákance skončily v puse. Bylo to horký a hořký a pořád to z něj teklo. Stále mi nedával možnost se odtáhnout pryč. Až když mu začal pomalu ochabovat, mi pustil hlavu.

„No vidíš, že to umíš. To si zkus, takhle ti ho žádná ještě nekouřila“, rovnou dal návrh svému kámošovi. Ten mi naposled zaryl své prsty do rozbolavělých koulí až jsem zařval a šel si vyměnit pozici.

Ani ve snu mě nenapadlo, že to může být ještě horší. Ten druhej měl naštěstí o trošku menšího ptáka, takže se kouřil mnohem snadněji, ale vůbec nebral na zřetel, že bez dechu dýl jak minutu určitě nevydržím. Rval ho do mě v daleko rychlejším tempu a zkracoval pauzy na vydýchání. Tím pádem jsem úplně přestal přirážet do písku, čehož si všimnul hromotluk a tak zajel do vody a jednou rukou mi chytil pytel a druhou se snažil vyndat i ptáka. Raději jsem si kleknul a mírně roztáhl nohy od sebe. Zezačátku to vypadalo dobře, protože mi hnětl pytlík a druhou rukou honil péro. Ale pak koule sevřel naprosto tvrdě, bez varování a zrychlil honění mého ocasu. I přes ucpanou pusu jsem ze sebe dostal výkřik a prudce sebou škubnul. On však stisk nepovolil, jen ještě zrychlil honění. Neuvěřitelně se mi mísil pocit rozkoše s neskutečnou bolestí, ale cítil jsem, že když nepoleví, že do minuty budu stříkat. I na tom menším bylo vidět, že se nevyhnutelně blíží do finiše. V poslední chvíli jsem mu šáhnul na pytel a jemně prohmátl koule, to byla jeho poslední tečka a začal do mě pumpovat svou šťávu. Tenhle ji měl sladší až mi skoro připadala bez chuti. Každopádně jsem byl rád, že to mám za sebou. Hromotluk mi pořád rychle honil ptáka a neustával v mačkání mých koulí. Bolel mě snad už i letmý dotek, přesto rychlé stahování předkožky přes můj žalud bylo silnější a já jsem ze sebe začal chrlil neuvěřitelnou dávku semene. Vzdychal jsem jak smyslů zbavený a prožíval svůj nejbolestivější a nejmohutnější orgasmus ve svém životě. Ramenáč mi pustil ptáka, ale koule stále hnětl, už je netiskl, jen je žmoulal v dlani.

„Tak co? Pustíme ho, nebo si dáme druhý kolo?“, kouknul na svého kámoše.

„Koule už má vyždímaný, ale vocas jsme mu nezmučili, takže tu pána ještě chvíli podržíme. Támhle jsou super kopřivy, co ty na to?“

„Dáme mu pauzu, stejně nám nikam neujede, když mám jeho klíče“, řekl pobaveně ten ramenatej a pustil ze zajetí i moje rozbolavělý koule.

Věděl jsem, že má klíče v kapse kraťasů, které se támhle někde válej, ale než bych to všechno posbíral, ležel bych zas znehybněnej na zemi. Takhle jsem čekal, jestli si to třeba ještě nerozmyslí.