Všechno nejlepší !!!

Všechno nejlepší moji drazí a milí přátelé !

Dnes máte svátek a vy víte, že kdykoliv je ta správná příležitost na oslavu, tak se rád připojím a poblahopřeju. A taky připiju. Hodně si s váma připiju.

Olgo, ty jsi mi ukázala, co hořkosti a krásy a života a lásky a erotiky se ukrývá v poezii. Třeba v jednom verši. Přesvědčila jsi mne, že básně jsou lepší než cokoliv jiného na světě. Nosila sis na hodiny poezie obrovskej skleněnej popelník, protože ti všude zakazovali kouřit. Jednou jsi mne s ním málem zabila, když jsem chtěl od poezie odejít. Děkuju, že ses netrefila. Na smrtelné posteli jsi pila ze džbánku pivo a já ti přines krabičku Gitanesek. Zapálila sis, a až ses probrala z půlhodinovýho kašle, tak jsi se usmála a řekla, že tyhle cigára kouřil Prevért.

Honzo, ty starej prevíte, už jsem tady psal o tvým nádherným pohřbu, kdy se celej hřbitov válel smíchy po zemi. Kámo, tys mě naučil, že v divadle není důležitej text, ale improvizace, že tak vítězí srdce nad pragmatem. Kolik jsme toho spolu vypili? Dodnes bych to nepřeplaval. Tvý krásný laskavý oči vždy zajiskřili, když jsem ti představil nějakou svoji novou múzu. Chlape, víš ty vůbec, kolik jich zrovna tady je? S tebou z divadla odešla legrace a člověčenství. Nechápu, jak jsi mohl zemřít při cestě do lednice pro pivo.

Bruno, můj malej nenarozenej synku, dneska bys už byl krásnej chlap, co by holkám motal hlavu a já bych byl na větvi z toho, kolik toho umíš a zvládáš a jak si vlastně krásně svobodně žiješ.
Myslím na tebe, jaký by to bylo, kdyby bylo....

Táto, byl jsi poslední gentleman v našem městě. Dodnes potkávám staré dámy, které ve svých dvaceti, třiceti letech, vypadali jako filmové hvězdy a padaly ti k nohám. Třeba, když jsi byl muzikant, nebo malíř, nebo sportovec. Ale ty, nechávals je být a jen se na ně krásně usmál a šel si raději se mnou pouštět draka, nebo cokoliv jiného, co nás bavilo tolik let. Díky za tvé rady a pomoc. Díky za víno a doutníky a malíře a umění. Každej pátek si mámě přinesl kytku karafiátů a já tak viděl, jak nádherná dokáže bejt láska. Klidně i po čtyřiceti letech si ji držel za ruku a pomáhal do kabátu. Bohémové umírají jen v srdcích nás všech. A ty seš tady prostě pořád a díváš se, jak to vedu. Je to ale sešup, co?

Tak si dneska všichni dejte do nosu. Já už mám tady otevřenou láhev, zapálený svíčky a hasící přistroj na chodbě. Ten jsem si před lety ,,půjčil" z krematoria. Jaksi nechápu, k čemu jim tam byl.

A těšte se na mě. Za pár let budu u vás. Teda, i když vás miluju nadevše, příštích 28 let mě ještě nečekejte, mám tady ještě nějakou práci.

P.S. Pokud jsem na někoho zapomněl, tak se omlouvám. Buď ještě není pod drnem, nebo napíšu až zase za rok.