Jak šel BIčas

Být divným tvorem je něco, co sice může bolet anebo trápit, ale s čím se nedá nic dělat. Tak ano - asi divný jsem. Bolí to? Už ne. Trápí mě to? Moc ne. Tak proč mám stále nutkání a potřebu té odlišnosti? A proč, když už tu potřebu mám, ji neprojevím zcela veřejně, ale jen skrytý kdesi v anonymitě? Zbabělost? Obava, že budu k smíchu? Pro začátek něco o mně. Kdysi jsem byl inteligentní kluk s normálními pubertálními starostmi, vyhraněný heterosexuál, s mnoha, zpočátku lehčími zkušenostmi s děvčaty.

Postupem času jsem přerostl v inteligentního muže s občasnými sny, které se od skutečnosti dost odlišovaly. Když má žena vedle mne spokojeně oddychovala a usínala po pěkném milování, já si ho vzal do dlaně a jen tak jsem si ho držel a čekal, až ty sny přijdou. A pokaždé s nárůstem mého klacíčku přišly. A pokaždé v nich hrály hlavní roli mužská přirození, stejná anebo větší než moje, žilnatá a hebká a rostoucí ... a takové sny byly opravdové "vzrůšo". Ty penisy jsem zatím jen tak všelijak laskal a polykal, ale ve chvíli, kdy jsem měl vlastníkovi pohlédnout do tváře, tak vzrušení bylo pryč a já si nedovedl představit žádného muže, se kterým by se mi něco takového mohlo líbit.

Až ... jednou ... opilecký stav a ulehnutí na lavičce před Hlavním nádražím. Kdosi si ke mně přisedl, jestli nemám cigaretu, já že mám a spolusedící mi zajel rukou do rozkroku a hladil mě a hladil a mně se stavěl a stál a hrozil prasknutím, kdosi mi šeptá, jestli nechci jít kousek vedle, že má místečko ... moc jsem chtěl přikývnout a jít za tím šepotem, ale i v opilosti jsem dostal strach. Ne nějaký imaginární, ale hmatatelný - představil jsem si, že mi ho ten někdo uřízne!! Taková blbost, proklínal jsem se o dvacet minut později ve stavu maximálního vzrušení na záchodě při druhém vlastnoručním čísle, taková blbost, mohl´s to už mít za sebou ... vůbec nevím ani jak vypadal, jestli byl mladý nebo starý, příležitost mi prostě proklouzla mezi prsty.

Dostal jsem se ke knize ... bude hůř, kde hlavní hrdina Olin přirovnává soulož mezi muži ke strkání násady od koštěte do zadku. Uff, až jsem se u toho zpotil, když jsem já i ten můj po přečtení téhle pasáže začali slintat ... a nedalo mi to a při nejbližší příležitosti jsem to vyzkoušel ... s tím koštětem! Zajímavá zkušenost a mně došlo, že v těch snech něco chybí. Pak přišly na řadu různé věci denní potřeby (zajímavou velikost mají rozprašovače dezodorantů), až jsem dospěl k vrcholu svého snažení: stará tenisová raketa a její úžasná rukojeť! Ten pocit v okamžiku hlubokého proniknutí do právě povolených svalů a úžas nad tím, že tohle je tedy ono, tohle jsem četl v několika povídkách s gay tematikou a teď to prožívám a vystřikuji ze sebe ven, mi vzal dech. Bylo to to nejkrásnější "milování", které jsem kdy zažil a vůbec se mi dnes nechce věřit, že jsem si to s mojí krásnou tvrdou velkou milenkou už nikdy nezopakoval.

Přešlo pár let, Vltavou proteklo dalších pár litrů vody a ze mě se stal obtloustlý rozvedený muž s hlavou plnou žen a penisů. Technicky vzato jsem panic už nebyl, ale přesto jsem doposud nedokázal překonat tu vnitřní neschopnost a neochotu mít muže. Bylo to období, kdy jsem poznal opravdu hodně žen a zjistil jsem, že jim umím dát to, po čem doopravdy touží a že jsem v tom dávání opravdu dobrý. Bavilo mě to, ta rozmanitost, kdy jedna po orgasmu pokaždé ihned usnula, zato jiná se začala smát a třetí křičet, až se okna třásla. Začínal jsem být také ale nervózní, jestli a zda vůbec dokážu prožít to, o čem jsem i nadále snil.

Protože jsem se stále učil, tak to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem se propracoval k internetu, jeho seznamkám a chatům. A při jednom takovém sezení, po druhé lahvi vína mi na monitor skočila hláška "A NECHCEŠ TEDY K NÁM PŘIJET?" Chci, jasně, že chci, jste manželský pár a ženou překonám svůj strach z mužských obličejů, chci a jedu ... další lahev vína o dvě hodiny později už u nich v bytě, nezbytné poznávání se a pak návrh na skok do postele. A že nevadí, že nevím, co dělat, že si mě zaučí a šup, dělí se o mne dvoje ústa a tlak v análku je kratičký a ne moc intenzivní, to se trochu zlepší, ale už je konec, dělí se o moji tekutinu a říkají, že nic většího už nemají a že teď budu student a že ona mě zasvětí do toho, jak mu to udělat pusou a tak se učím, jsem nadaný žák, chutná mi a za chvilinku je konec a ... je konec. Ještě ležíme a ujišťujeme se, jak se nám to líbilo, až to nevydržím a dožaduji se svého - chci ho v sobě - ale kde nic není ... Ty už zase můžeš? Tak teď můžeš s ní, já se rád dívám, říkal ten s tím splihlým něčím, co do mě neproniklo. Tak dobře, když se rád díváš ... a je ráno a on se stále nezmátořil a už je tady vlak domů.

Protože se mi povedlo úžasně hodně zhubnout, tak zjišťuji, že nejen, že ženy umím velice dobře uspokojit, ale jsem pro ně i docela atraktivní. Na některé si ještě pamatuji, některé už neznám ani podle jména. Přichází další vztah, dlouhodobý, k dnešnímu dni trvá už 5 let, 7 měsíců a 18 dní a ona to ví! Ne všechno, ale podstatné věci ano. A tak, jako dárek jsem dostal svého prvního chlapa. To bylo slávy, chlapíkovi jsme se líbíli oba, oba nás ojel a byl spokojený (dodnes se kamarádíme, už bez sexu), žena byla spokojená, ale já ne. Čekal jsem, že to bude s živým daleko víc krásnější, ale nevyšlo to, dostal se do mě bez problému, ale až tam, kde jsem si pamatoval ten bod, kterým se odpalují rakety s atomovými hlavicemi, až tam nedosáhl.

Blíží se konec prvního zápisku a já bych ho moc rád zakončil happy-endem, něco o tom, že jsem nečekal tolik let zbytečně a že jsem se dočkal, ale není tomu tak. Proto si tady začínám psát deníček, časem přidám i nějakou fotku, na které bude vidět, jak hodně jsem už zase ztloustl a třeba se mi na monitoru jednoho dne objeví nápis "VÍM, JAK TVÉ SNY NAPLNIT" a já se, vzrušený a roztoužený, budu zaobírat sny a představami, jestli tam někde na mě čeká on anebo ona s připínákem anebo oni ... nevím, ale kdo svůj osud zná dopředu?