Nevěra

Je pátek. Jak to nenávidím. Zase mi řekne:,,Můžu na pivko?“ Musím něco vymyslet! Jak přijde z práce domů, abych ho utahala a nešel tam.

Tak jdeme malovat. Byt už to potřebuje a když má
elán na pivko. Přišel dnes z práce nějak dříve. No a není z toho dvakrát nadšen. No a mě se též zrovna nechce. Vše kramovat a potom uklízet. No co už,
snad ho ty děvky přejdou a bude večer unavený sedět doma a spát.

A je to tady, už tu byla otázka:,,Můžu na pivko?“ ach jo. Mě to ničí. A já mám práce jak na kostele. Uklízím po malování. Jsem zvědavá,
jak to dnes dopadne.

No tak je to tady, fáze dívání se stále na mobil.
Načapala jsem ho, jak dělal, jako by nic. Jakoby mobil neměl poslední dobou neustále pod kontrolou. Jako školačka.

Ted je v dětském pokoji se synem. A musí si s ním hrát, protože si to syn vynutil. To je napnutá situace. Nezapomněl si vzít s sebou mobil.

Co já si mám o tom myslet?! Úplně mě to uráží! Dělá
ze mě totální pitku! No..ach, doufám, že to brzy vše skončí! Jsem někdy zralá na chocholouška. A to ještě není večer.

To malování bylo asi zbytečné jak to tak vidím. No aspon máme čistě v bytě, když máme v životě takový bordel, viď?

Je to stresující poslouchat jak se ted směje, úplně
skvělý taťka. Stále se baví, jestli může na to pivko. Tak kdoví co napsal tomu pivu, kam stále tak rád odchází. Nejraději bych ho zmlátila a potom bych ječela a potom jen brečela! Je to síla jak se ve mně bije. A Tebe tím otravuji, kvůli blba,
co mám tady vedle sebe.

To bude zas večer!