Štěně

Nedávno mě skorobývalý přítel nařkl, že jsem pěkná FENA..Napřed jsem se mooc urazila. Pak mi to ale vrtalo hlavou, když jsem nemohla spát..Jak to zmetek jeden vlastně myslel?? A v jedné moc smutné chvilce mi to docvaklo..Má pravdu dacan. Jsem opravdu taková fenečka..Štěně, které se pánečkovi sprotivilo, protože se musí venčit, krmit, mazlit se s ním. A to pánečka nebavilo, tak šup se štěnětem k popelnici. Chvilinku tam plakalo samo, hladové po lásce, teple náruče, mazlení, ale pak se ho zželelo dobrému človíčku a pohladil ho, mazlil se s ním, ale ..fůůůj první loužička.. a štěně putovalo zpět k popelnici. Milému mazlíkovi se to stalo ještě několikrát, už ale plakalo mnohem tišeji a tišeji, až se stalo, že slzy zůstaly úplně schované. Zato mu ale ty náherné štěněčí oříškové oči stvrdly a ze štěňátka se stala toulavá fena. Pěkná na pohled, ale málokomu dovolí ji pohladit..semtam se otře bokem, ale nepřitulí se. Hned uskočí..Večer, stočená do klubíčka, velmi tichounce pláče..už ví,že svět je moc zlý a ti lidičci,které potkala, v ním nevzbudili moc důvěry. Ale stále vyhlíží nové ráno..co když ..dnes ho potkám?? Hodných lidí jsou mraky, kamarádů spousty, přátel pár, přítelkyně, která mě zná jako své boty - jediná. Muž, kterého chci poznat já..čekám až se potkáme..prý ho poznám podle očí..a tak se zatím bavím jako ta fenečka..mám ale jednu mega úchylku..jsem pouze na svobodné a nezadané..se ženatým nebo zadaným mi to nejde..