lyžař

Tenhle příběh , spousta lidí vypráví , že se stal u nich, ale já mám zaručené zprávy , že tenhle příběh se stal u nás a v naší nemocnici. Tak se hezky posaďte a poslouchejte. A dopředu upozorňuji , že je bez sexu.

&n bsp; Bylo to v zakouřený kantýně u Milušky když Pavel povídal, „kluci potřeboval bych , něco málo silných chlapů ani nemusej bejt tak moc chytrý, na stěhování. V sobotu se stěhuju do novýho“ Věděl dobře že z kluků z party mu to nikdo neodmítne , takovej byl prostě zvyk , že kamarádům z party se pomáhá. Byla sobota ráno, byly jsme po noční a před panelákem v raním červencovém sluníčku polykali dávku z cigaret a výfuku staré Avie. Ta Avie snad vypadala už takhle když sjela kdysi z výrobního pásu a byla starší než sám čert. Začali jsme snášet skříně a sedačku a pak už jen pytle s oblečením, byla toho plná korba a jeden by se divil kde se to do toho 1+1 vlezlo. Přejeli jsem o několik ulic díl , tam kde seděl malý pavláček , takový bonbonek sotva šest pater a pět jsme jich museli zdolat se vším tím nákladem. Bylo krátce po poledni když jsme seděli v budoucí kuchyni a pojídali svačinu připravenou novou hospodyní tohoto bytu. Jo každej byt se musí zapít a tak se začalo zapíjet něco piv a pár panáčků než půjdem dom. Jen Pavel snad že jsme byly po noční, nebo s přemíry radosti z nového hnízdečka překročil míru. Najednou se narovnal na židli a zadíval se na hromadu v budoucím obýváku „bude se lyžovat“ prohlásil a již se hrnul k hromadě na jejímž vrcholu trůnily jeho sjezdovky a vedle přeskáče. Nikdo tomu moc nevěnoval pozornost, kde by v pátém patře v červenci chtěl kdo lyžovat . Záhy jsme pochopili. Pavel se postavil na kraj schodů obut v lyžáky , pevně svírané vázáním na lyžích a s výkřikem „Alberto Tomba“ se odrazil a zmizel , ozvala se rána a my se domnívali že tím povedená taškařice končí, chyba lávky. Ta rána byla jak narazil do protější zdi schodů. Když jsme ho hledali , již ťrapkal v mezipatře na další sjezd.

&n bsp; Paní Kučerová , se pomalu ale jistě blížila k domovu obtěžkána dvěma taškama plnýma nákupu a hlavu plnou starostí. Tato kandidátka na penzistku se blížila k domovu tak jako každý den , vstoupila do známého vestibulu paneláčku a jala se stoupati po s chodech do svého třetího patra. Zrovinka si probírala co s mletým jestli manželovi má udělat karbanátky nebo sekanou když ji vytrhlo z uvažování cosi co neuměla zařadit, Zvedla oči a okamžitě ztuhla ale jen na moment než ji nohou projela šílená bolest , to jak ji Pavel srazil na své sjezdovce. Pavel znechucen že má zkaženou zábavu sbalil lyže a vrátil se do bytu.

&n bsp; Chmurná rána opilcova se říká, ale to ráno bylo ještě o to horší že Jarmila s Pavlem cloumá a mumlá „co jsi to vyváděl ty dobytku, ta paní je v nemocnici, můžeš si jít i sednout“ Nechápal vůbec nic, Jarmila mu vše vysvětlila, už ráno koupila kytku a hnala hpo do nemocnice aby se omluvil a poprosil o odpuštění

&n bsp; „Kučerová Kučerová jooooo Kučerová , tak ta tady není“ rozsvítili se najednou doktorovi oči. „Víte paní Kučerová se nám snažila namluvit že ji v červenci v paneláku na schodech porazil lyžař , tak jsme ji hned šoupli do Beřkovic“

P.S. není mi známo jestli Pavel měl tolik odvahy jít do blázince a říct „prosím Vás tu paní pusťte , víte já jsem včera lyžoval v paneláku a cestou jsem ji srazil“